Vedoucí odboru městské zeleně Ivo Divoký a jeho dva podřízení Stanislav Pospíšilík a Přemysl Vyoral jsou podle obžaloby vinni tím, že kvůli jejich nedostatečné kontrole se loni v lednu u zlínského tržiště Pod Kaštany zřítil pajasan žláznatý na skupinku sedmi lidí. Smrtelně zranil dva dvanáctileté chlapce, těžce zranil ženu a ostatní čtyři lehce poranil. Soud byl nakonec opět odročen.

Soudkyně Jitka Macháňová vyslechla jednoho muže a trojici žen, které strom po svém zřícení zranil. „Vracela jsem se s kolegyněmi ze školení a mířily jsme na autobusové nádraží. U trhu jsem najednou uslyšela, jako by padal sníh ze střechy. Pak někdo zavolal pozor, padá strom. Já se ohlédla a uviděla jsem řítit se větvě. Chtěla jsem uhnout a v tu chvíli jsem dostala ránu do hlavy,“ popisovala jedna z žen, která má dodnes zdravotní následky.

Mimo zranění na hlavě měla roztříštěné dva obratle, s nimiž se dodnes léčí. „Mám dočasný plný invalidní důchod a kvůli tomu jsem i přišla o práci,“ konstatovala svědkyně.

I další dvě ženy popisovaly celou tragickou událost shodně. „Slyšela jsem prasknutí a pak uviděla padat strom. Snažila jsem se odstrčit i mé dvě kolegyně, ale už jsem to nestihla a spadla jsem na zem,“ uvedla druhá z žen, která utrpěla pohmožděniny zad a nohou.

Obžalovaní muži pak všem zraněným vyjádřili lítost nad tím, co se jim stalo.

Všichni vyslýchaní se shodli na tom, že celá událost trvala jen několik vteřin. „Bylo to hrozně rychlé. Bylo to jen silné a krátké zapraskání a během několika sekund byl dole. Nikdo neměl šanci uhnout. Dost mě to překvapilo, protože obvykle strom padá pozvolna,“ mínil další svědek, který v čas tragédie hlídal na začátku tržiště známému stánek.

Podle něj se mezi trhovcemi už nějakou dobu povídalo, že pajasan byl ve špatném stavu. „Jen jsem to slyšel,“ doplnil muž.

Podle výsledků šetření měl pajasan jen jeden zdravý kořen a ostatní byly vyhnilé. Obžaloba rovněž poukazuje na to, že zaměstnanci magistrátu měli také k dispozici protokol o dendrologickém průzkumu v Sadu Svobody z roku 1994, kde je zřícený strom zaevidován jako jedinec se sadovnickou hodnotou čtyři v pětibodové stupnici. Známka pět znamená nedostačující a je tudíž vhodné dřevinu pokácet.

Pětačtyřicetiletý Ivo Divoký ale již před časem u soudu tvrdil, že nebylo možné nemoc u dřeviny odhalit. „V roce 1994 byly vytipovány stromy, které měly jít okamžitě pryč. Pajasan mezi nimi nebyl. A to ani v roce 2003, kdy jsme celý audit zopakovali,“ hájil se vedoucí odboru. Podotkl rovněž, že pajasan přežil i dvě velké bouře, a to Kyrilla a Emmu.

Podle něj byl strom pravidelně kontrolován. „Nikdy nenesl žádné znaky chřadnutí, ztráty olistění ani vývratu. Neměl ani žádné dutiny, či plodnice hub,“ vyjmenoval Divoký. To podpořili svými slovy i další dva obžalovaní.

Podle autorizovaného architekta Jiřího Fingera, který v letech 1994 a 2003 vypracovával audity na Sad Svobody, když dal pajasanu sadovnickou hodnotu čtyři, nesouvisela tato známka s jeho zdravotním stavem, ale s jeho vzhledem.

„V roce 1994 měl strom suché větve, ale když jsem posudek vypracovával za dalších devět let, byl jeho stav výrazně lepší. Vysvětloval jsem si to tím, že poté, co zmizely stánky, měl tak lepší prostředí pro růst,“ konstatoval architekt.

Podle něj by šlo takovým tragédiím předejít třeba tahovými zkouškami. „Jedna taková na jeden strom by však přišla na třicet tisíc. Města na údržbu zeleně však nemají dostatečné prostředky,“ poznamenal dále odborník.

Dodal, že kdyby se rovněž postupovalo podle zákonných norem, Sad Svobody by musel být z 95 procent pokácen. „Pod parkem je dvaapadesát kilometrů inženýrských sítí. Ty mají mít podle později přijatých zákonu ochranné bezpečnostní pásma. Kdyby se tyto normy dodržely, zůstalo by ze sadu jen pár keřů,“ podotkl Finger.

Soudkyně pak jednání odročila na červen, při němž budou vyslechnutí i znalci z oboru dendrologie. Není vyloučené, že pak padne rozsudek. Trojici mužů hrozí desetileté vězení.