Žaloba tak Šindolára vinila nejen ze zločinu obecného ohrožení ale i těžkého ublížení na zdraví. Za to mu hrozilo až desetileté vězení. Rozsudek není pravomocný, obžalovaný si ponechal lhůtu na odvolání.

Podle obžaloby měl Pavol Šindelár, i přes to, že ho hygienici na začátku prosince 2014 upozornili na vysokou koncentraci výskytu bakterie legionella ve vodovodním řadu v hotelu v Březůvkách, jej dál provozovat.

„I přes to, že mu hygienici nařídili provoz hotelu uzavřít, sjednával přes slevové portály další pobyty. Hosty hotelu neseznámil se situací, ti měli přístup do sauny i do welness a o nákaze nic nevěděli. Obžalovaný tak ohrozil zdraví a život nejméně 36 osob," uvádělo se v obžalobě.

Šindolár u soudu svou vinu nepopřel, přesto podle něj ke znovuotevření hotelu bez toho, aniž by by byly provedeny všechny potřebná opatření jej donutil majitel objektu František Divoký, údajný majitel i společnosti Amasco, která měla nemovitost v nájmu.

„Kdybych to neudělal, vyhodil by mě. Ten hotel by se stejně otevřel i beze mne. Udělal jsem to z neuváženosti, kdyby hotel patřil mně, nestalo by se to a neotevřel bych ho," vysvětloval soudu obžalovaný.

Jeho slova v pondělí František Divoký, který vystupoval pouze jako svědek, však kategoricky popřel. „Obžalovaný lže," tvrdil. Své bližší vyjádření ale odmítl devětašedesátiletý podnikatel z Brna novinářům poskytnout.

Soud ale i tak ke tvrzení obžalovaného nakonec při svém rozhodnutí nepřihlédl. „Pokud by tomu tak bylo, měl možnost to odmítnout i za cenu toho, že by skončil," vysvětlil soudce Pavel Houdek.

„Jsem přesvědčený o tom, že za tím co se stalo a za újmou která mi byla způsobena, může majitel hotelu Divoký a ne zaměstnanec. Uvítal bych, kdyby byl obžalován i on. To, že tvrdí, že s tím nemá nic společného, to podle mne lhal," komentoval vystoupení svědka Františka Divokého, poškozený Josef Milár.

Ten, byl hostem welness hotel v Březůvkách od 26. – 28. prosince 2014, hned po novém roce 2015 však upadl v těžkém stavu do bezvědomí.

Znalci později prokázali souvislost s jeho pobytem v hotelu a nákazou legionellou. Podle nich byl Josef Milar v přímém ohrožení života. Dva měsíce proležel v bezvědomí na JIP, prodělal otravu. Později se musel znovu naučit mluvit, chodit. Jeho dosavadní život skončil, ze zdravého muže se stal invalida.

„Poškozený přijel jako zdravá osoba. Přijel do hotelu a netušil, že by mohl přijít ke zdravotní újmě a že by mohl přijít o život. Dvakrát byl před bránou smrti. Dva měsíce byl doslova jako živoucí mrtvola," přirovnal zmocněnec poškozeného a jeho dlouholetý přítel Josef Augustín.

"Proto jsem od majitele Divokého čekal větší projev empatie. Odpovědnost nenese jen Šindolár, ale i ostatní osoby, ale to už je na zjištění policie a státního zastupitelství," naznačil další souvislosti zmocněnec.

CIZINEC ZEMŘEL 
PO NÁVRATU DOMŮ

Na stopu hygieniky přivedlo úmrtí cizince, který byl v roce 2014 v hotelu v Březůvkách ubytován. Ten zemřel po návratu domů. Hygienici začali provádět šetření a zjistili až 1500násobné překročení hygienického limitu bakterie legionella.

„Mám o tom informace a myslím, že smrt toho cizince byla spouštěcím mechanismem kontroly hygienické stanice v hotelu v Březůvkách. Nemám ale žádný poznatek o tom, že by se vedlo další trestní řízení ve vztahu k tomuto poškozenému cizinci. Nicméně v době, kdy byl v tomto hotelu, nebylo vydáno žádné opatření ze strany krajské hygienické stanice," připomněl státní zástupce Jan Zubek.

Muži z Prostějovska se zcela změnil život

Zlín, Prostějov /ROZHOVOR/ – Josef Milar z Prostějovska dříve pracoval jako majitel reklamní agentury, vedl dokonce i svou malou tiskárnu. Slušně vydělával, měl přátele, rodinu i přítelkyni. Čtyřiapadesáti­letému muži se ale na konci roku 2015 zcela převrátil život.

Navštívil welness hotel v Březůvkách na Zlínsku, kde se nakazil bakterií legionellou. Ta mu pak vzala zdraví a vše, na čem mu záleželo. Jen proto, že byl v nesprávnou dobu, na nesprávném místě. Přestože jej stálo velké úsilí, aby se mohl účastnit procesu s viníkem – provozovatelem hotelu v Březůvkách, byl v soudní síni. Po vynesení rozsudku se podělil o své pocity.

Jak tedy na to zdravotně nyní jste, jaké máte zdravotní problémy?

Nákaza zasáhla mou nervovou soustavu, například celá levá končetina mi brní, mravenčí, je to jako by byla zmrzlá. Mám problémy s pamětí, únavou, inkontinencí a stále se musím neustále podrobovat různým vyšetřením a léčbě.

Jak postupuje vaše léčba?

Co se týká mého zdravotního stavu, tak postupuje velice pomalu. Žádné lepší výsledky po propuštění z nemocnice zatím nevidím, .

Co říkáte na rozsudek? Byla vám přiznána náhrada škody téměř šest milionů korun, cíte úlevu, co teď cítíte?

Řekl bych, že byl potrestaný člověk, který na tom má jen jistý díl viny. Ale ten člověk který plně zodpovídá za provoz hotelu, potrestaný nebyl.

Podle vás by tedy měl být trestán i majitel budovy a údajný šéf společnosti která byla v budově v nájmu, by měl být trestán také. Proč si to myslíte?

Každý majitel zodpovídá za provoz svého vlastního majetku a tím pádem pan Divoký zodpovídá za provoz hotelu. Myslím, že v hotelu měl právo rozhodovat, což nakonec přiznal tím, že přiznal, že zařizoval desinfekci veškerých vodovodních zařízení v tom hotelu.

Pamatujete si, když jste se na konci února 2015 probral z komatu? Dokážete popsat ten pocit, jak vám bylo, když jste si uvědomil co se děje?

To jsem nebyl schopen, nedokázal jsem se na posteli ani otočit, natož abych si mohl sednout. Byl jsem strašně zesláblý, tenkrát jsem vážil 65 kilo. Takže jsem nemohl ani na nic reagovat, na další dění v mém životě. Postupem času, když jsem začínal přijímat potravu, tak jsem začal přibírat a začal se dostávat do lepšího zdravotního stavu.

Pak vás už čekaly ale jen ztráty. Zaměstnání, životní úrovně, v osobní rovině…, jak jste to přijal? Jak jste přijal to, že z vás bude invalida?

Celou situaci jsem pochopil a postavil jsem se k tomu skromně. Za celý život jsem byl zvyklý příjímat veškeré situace takto, takže jsem se i k této situaci postavil tak. Prakticky všechno, co mě potkalo jsem přijal s tím, že to přišlo, že s tím musím žít, smířit se a vyrovnat se se vším.

Co vám pomohlo a pomáhá ve vašem nelehkém životním údělu?

Především má dcera a syn, se kterými jsem pravidelně v kontaktu a pomáhají mi, prakticky jak můžou. Podporují mne nejen fyzicky, ale i psychicky.

Máte přece jen z něčeho jen obrovskou radost?

Mám, z mé vnučky a z toho, že mám rodinu.

Jak vidíte nyní svou budoucnost?

To nemůžu říct. Jak říkám, nejsem věštec.