Zkuste zcela jednoduše vysvětlit náplň vaší práce.
To není tak jednoduché. Obecně řečeno jsem zástupcem veřejné žaloby.
No to je skutečně velmi zjednodušené. Takže mohl byste to tedy trochu rozvést?
Tedy že státní zástupce zastupuje před soudy, ale i veřejností zájmy společnosti, celku, České republiky i poškozených v trestním řízení.
Jakými druhy trestné činnosti se krajský státní zástupce zabývá?
Jde o trestné činy, kde dolní hranice trestní sazby je nejméně pět let. Takže to jsou závažné majetkové trestné činy jako krádeže, zpronevěry, podvody, kde škoda dosáhla minimálně pěti milionů. Jde také o násilné trestné činy, kdy dojde k úmrtí člověka, tedy i vraždy. Děláme ale například i všechny případy obchodování s lidmi.
A došlo někdy k takovému případu i tady v kraji?
Určitě. A momentálně i šetříme několik případů obchodování s lidmi, ale podrobnosti samozřejmě říci nemohu.
Když už jste zmínil vraždy, změnila se v posledních letech jejich brutalita nebo i třeba motivy pachatelů?
Ze svých čtyřletých zkušeností na krajském státním zastupitelství mohu říct, že banální motivy a brutální způsoby provedení tohoto činu byly v podstatě vždy. To, co by se dalo možná označit jako trend v posledních dvou letech, je, že jedním z hlavních motivů vražd bývá majetkový. Pachatelé je páchají zejména na lidech nemocných, bezbranných a hlavně starých. V posledních letech šetříme až tři či čtyři případy takových úmyslných útoků na seniory z často banálních majetkových příčin, které vedou i k jejich usmrcení. Neříkám, že nebyly i v minulosti, ale trend je takový, že těchto případů přibývá.
Lze proti tomu nějak bojovat?
Říká se, že hlavní je to, aby si případní pachatelé byli vědomi toho, že neodkladně vždy bude následovat reakce státu a trest. Nejde ani tak o výši trestní sankce, ale zejména o vědomí neodkladnosti.
Jaký byl váš úplně první případ a jak dopadl?
Trestní věci jsem řešil již jako čekatel na státním zastupitelství, což už je skutečně hodně let zpátky, a na první případ si již opravdu nepamatuji. Ale jako státní zástupce jsem začínal v Kroměříži a jedna z prvních závažných věcí bylo znásilnění a vydírání.
Mohl byste prozradit něco víc z tohoto případu?
Šlo o velmi nebezpečného recidivistu, který jednu ženu znásilnil a druhou vydíral. V prvním případě se vydával za policistu a předstíral, že vyšetřuje trestnou činnost lidí z jejího okolí. V noci se pokusil dostat se k ní do domu a nutil ji, aby s ním šla a spolupracovala. Ta se však ubránila a jen několik minut poté, když se vracel autem domů, surově znásilnil ženu na silničním obchvatu u Kroměříže. Dostal deset let vězení, což byl na okresní soud velmi vysoký trest.
Jak často se vám stává, že jste zcela přesvědčen o vině souzeného, který je však kvůli nedostatku důkazů zproštěn viny, nebo dostane menší trest, než který by si podle vás zasloužil?
To se stává velmi zřídka. Zatím naše závěrečné návrhy jsou v téměř sto procentech případů ve shodě s rozhodnutím krajského soudu. Několik výjimek je a bude, ale to už patří k naší práci.
Nebylo vám někdy líto odsouzeného?
Myslím si, že emoce do soudní síně nepatří, ať už pozitivní, či negativní.
Ale neříkejte, že se přece jen někdy nevyskytl nějaký případ, kdy byste pocítil alespoň trochu lítosti?
Byl jsem si vědom u několika věcí, že pachatel jednal pod vlivem okolností, ať už rodinných, životních, či zdravotních, které na něj působily negativně a za které částečně nemohl, nebo je mohl ovlivnit jen velmi málo. A i pod vlivem těchto okolností se dopustil nějakého trestného činu. Lítost tam určitě nebyla, ale to, za jakých okolností k tomu činu došlo, tak to určitě v potaz beru.
Mohl byste to přiblížit na nějakém konkrétním případu?
Tak například mladý sebevrah z Tlumačovska, který najel do protijedoucího auta. Mohl totiž zabít druhého člověka. Byl odsouzen za pokus o vraždu. Vím, že jednal pod vlivem svých psychických a duševních problémů. Nedokázal se vyrovnat s poměrně běžnými životními otázkami a tlakem okolí. To jsem bral v potaz já i soud, ale o lítosti bych zde nehovořil. Protože člověk v první řadě musí myslet na poškozené. A to bych chtěl zdůraznit.
V soudní síni se občas stává, že mezi advokátem a státním zástupcem dojde ke slovní přestřelce. Jak pak s nimi vycházíte mimo soudní síň? Míváte mezi nimi i přátele?
Samozřejmě že mám, ale vždy je třeba odlišit soukromé a pracovní věci. Pokud dojde ke slovní přestřelce, tak je to tak, že jde o rozpory ohledně právních názorů a rozpory, které se týkají práce. V žádném případě takové věci nemohou zasahovat do osobní roviny.
close
zoom_in
Jaká je spolupráce s policií? A je patrný nějaký rozdíl v práci od doby, co je zde krajská policie?
Musím říct, že hned od prvního ledna tohoto roku, kdy zde ve Zlíně vzniklo oficiálně krajské ředitelství, jsme navázali velmi úzkou spolupráci s vedoucími představiteli služby kriminální policie a vyšetřování, stejně tak i s vedoucími odboru obecné a hospodářské kriminality. S těmi všemi se pravidelně setkáváme. A to je asi to hlavní pozitivum, tedy ta možnost bezprostředního kontaktu a spolupráce. Dříve totiž tyto složky včetně vedoucích byly v Brně, takže ta komunikace byla spíše písemná nebo telefonická. Nyní můžeme tedy řešit operativně a osobně všechny problémy, které nastanou v trestním řízení. Umožňuje nám to lépe, častěji a kvalitněji se účastnit samotných vyšetřovacích úkonů, ať už jde o výslechy svědků, obviněných i co se týče dalších úkonů. Pro nás je to samozřejmě jednodušší a operativnější být u něčeho takového, protože při těchto úkonech je přítomnost státního zástupce důležitá. Když se to dělalo ve sto kilometrů vzdáleném Brně a bylo to třeba v nočních hodinách, tedy dostupnost byla podstatně horší.
Myslíte si, že Zlínský kraj je hodně protkaný kriminalitou?
Pokud bych měl porovnat činnost naší pobočky a předchozími léty, tak ta trestná činnost je takřka stejná. Samozřejmě v některých oblastech dochází k mírným výkyvům, ale v zásadě od roku 2006, kdy zde působíme, se nedá říct o dramatickém nárůstu, či poklesu trestné činnosti.
Je nějaký případ, který vámi skutečně otřásl?
Určitě to jsou případy, kdy poškozenými bývají malé děti a jedná se o případy týrání, zneužívání a vraždy. V této souvislosti mě nejvíce mrzí doposud nevyřešený případ nálezu mrtvého novorozeněte v řece Moravě u Spytihněvi. Přesná příčina smrti ani okamžik jeho úmrtí se nám nepodařilo zjistit, ale zjevně to dítě zemřelo násilným způsobem. A rovněž se mnou otřásl i případ bezohledné a surové vraždy seniorky v Uherském Ostrohu. Kdy pachatel následně zapálil její dům. Poškozená jej totiž velmi dobře znala a měla k němu i hezký vztah.
Jak snášíte pohled na lidské tělo, když přijdete na místo činu?
Nikdy to není příjemné, stejně tak nepříjemně vypadají případy dopravních nehod, ke kterým jsem dříve také jezdíval, a stejně tak nepříjemně vypadají případy náhlých úmrtí, kdy se najde tělo i po několika dnech nebo týdnech. Myslím si, že hlavní je to, aby člověk pracoval jako profesionál. Musí to hodnotit především tak, že je třeba na místě zajistit stopy a provést takové úkony, aby byl pachatel co nejdříve dopaden. A až pak se člověk může zaobírat tím, jak působí to místo, kdy evidentně někdo třeba i velmi mučivým způsobem zemřel.
A co noční můry, nemíváte je někdy?
Ne.
Myslíte si, že je jednodušší být soudcem než státním zástupcem?
To si nemyslím. Profese soudce je možná náročnější v tom, že na něm je konečně rozhodnutí. Nicméně já jsem přesvědčený o tom, že už i samotný fakt, že je někdo obviněný ze spáchání trestné činnosti a že je obžalován, je zásadní, a za to nese značnou míru zodpovědnosti státní zástupce, kterou musí ustát před svými kolegy i před veřejností, před nadřízenými, před sebou samým a v neposlední řadě před zákonem. A to si myslím, že ta role v tomto není jednoduchá. K soudci se dostane případ ve fázi, kdy je před konečným rozhodnutím, už je i posbírána většina důkazů. A je tedy už jen na soudci, aby ty důkazy, které zúčastněné strany před ním provádějí, zhodnotil a učinil rozhodnutí. Otázka je, jestli tohle je složitější, či ne.
A chtěl byste být někdy soudcem?
Nikdy nelze nic vyloučit, ale jsem profesně spokojený jako státní zástupce.
Máte někdy strach z těch, které žalujete? Často jde o vrahy nebo lidi z určitého podsvětí. Jste terčem výhrůžek?
Určitě to napadne každého, ale nestalo se mi, že by na mou adresu byly mířeny nějaké výhrůžky ze strany pachatelů ani z jeho okolí. Samozřejmě, že pokud člověk šetří případy zejména organizované trestné činnosti, je si vědom toho, že ti lidé mají řadu společníků a známých. Ale pokud se jednou člověk dá na takovou profesi, s touto skutečností musí počítat.
Co vlastně vede člověka, že se dá na dráhu státního zástupce? Co vedlo zrovna vás?
Já se chtěl už od střední školy věnovat trestnímu právu. A když jsem přemýšlel nad tím, která profese by mě zajímala nejvíce, zda práce soudce, u policejního orgánu, tak musím říct, že ta práce státního zástupce nebo-li dříve prokurátora, mi přišla nejzajímavější. Bez činnosti státního zástupce by vlastně nebyl žádný soudní proces. Protože soud musí konat jen na základě obžaloby, kterou podává státní zástupce. Je to práce s obžalovanými, se svědky, znalci. Člověk se rovněž účastní práce na místě činu. Musí hodnotit důkazy, denně konzultovat případ s policisty a pak hlavně ustát věrohodným způsobem obžalobu u soudu. Jde tedy o to i tu práci prodat.
close
zoom_in
Proč jste se ale rozhodl pro trestní právo? Je to třeba tím, že máte obrovský smysl pro spravedlnost?
Tak já nic jiného neumím. Třeba i přitlouct obraz (smích). Ne, tohle samozřejmě svedu. Vždy jsem byl humanitně zaměřený. Zajímala mě politologie, historie. Nevím, asi jsem se s tím už narodil. Ale žádný žalobníček ve škole jsem nebyl. (smích) Ale asi ten smysl pro spravedlnost tam byl. Vždy jsem měl snahu, když měli mezi s sebou kamarádi spor, urovnat ho a vyřešit. Zajímalo mě řešení sporů a problémů, aby to skončilo, pokud možno, v dobro všech zúčastněných. Ale když se nad tím zamyslím, tak už od útlého dětství jsem četl detektivky. Hodně mě ovlivnila třeba kniha Norimberský deník, kterou jsem přečetl někdy v devíti. A to si myslím, že byl jeden z prvních motivů, proč jsem se stal státním zástupcem.
Měl jste někdy pocit, že i spravedlnost má nějaké své hranice a za nimi už holt jsou jen ty boží mlýny?
Určitě. Právo je jen výseč vztahů a norem ve společnosti. A to, co se dá řešit právem, to nedokáže postihnout všechny otázky mezilidských vztahů. Toho jsem si vědom od samého začátku, že právo má své limity, i když skončí trestní řízení, ale už se nevyřeší ty vzájemné a často narušené vazby mezi poškozenými, pachateli ani lidmi z okolí. Právo totiž není všelék.
Je něco, co by se podle vás na justici mělo změnit?
Asi bych byl rád, kdyby prestiž justice byla ve společnosti vyšší. Asi to zní naivně, ale v době první republiky, kdy došlo předvolání svědkovi k soudu, nikdo si nedovolil nepřijít, nikdo si nedovolil nesvědčit, málokdo si dovolil lhát. Způsob, jak toho docílit, je jen každodenní mravenčí prací.
Až jednou třeba vydáte knihu svých profesních vzpomínek, který z vašich případů by tam rozhodně neměl chybět?
Musím říct, že většina případů je svým způsobem zajímavá. Asi těžko bych dokázal jmenovat jeden nebo dva, které by tam být měly. Ale určitě by tam nechyběl ten řidič sebevrah z Tlumačova, o němž jsem se již zmiňoval. Asi by tam byl případ první zabezpečovací detence v České republice, který byl u nás.
Mohl byste popsat nějaký konkrétní případ a jak jste v něm postupoval?
Tak vezměme třeba případ předloňské dvojnásobné vraždy v Napajedlích, kde muž zavraždil svého bratra a jeho manželku. Bylo mi policií oznámeno úmrtí tehdy ještě jedné osoby v chodbě domu. Já přijel na místo, včetně soudního lékaře a vyšetřovacího týmu. Pak začala policie zajišťovat stopy například biologické, pachové, genetické či daktyloskopické. Pak následovala druhá fáze, kdy jsme zjišťovali, s kým ten mrtvý člověk žil, s kým se stýkal, kdo jsou jeho přátelé i jeho nepřátelé, a také to, kde se pohyboval před svou smrtí. Od počátku jsme znali podezřelého, který se v průběhu několika výslechů přiznal jak k vraždě svého bratra, tak i jeho manželky. To byla pro nás opět nová informace. Opět jsme tuto výpověď museli prověřit a zajistit stopy. Muž nám pak označil místo, kde bylo tělo jeho švagrové, což bylo v septiku. Dělali jsme v domě i videozáznam za účasti mě i vyšetřovatelů, kde pachatel označil ta místa, kde došlo k útoku, a popsal i jeho způsob. Policie pak zahájila jeho trestní stíhání, které skončilo obžalobou a následně soudem.
Jak si vyčistíte hlavu od všech těch kauz a zákonů?
Necítím se ještě být tak opotřebovaný, abych vysloveně potřeboval odreagování. Samozřejmě že je třeba vypnout, ale musím také říct, že často děláme, i když máme takzvaně po práci. Takže i o víkendu konzultujeme určité případy a postupy. Takže na některé věci myslím pořád. Ale když se snažím odreagovat se, tak sportem či mezi přáteli, u sklenky dobré irské whiskey nebo s dobrou knihou.
