Speciální autobus, a rozhodně ne zájezdový, přivezl po sedmé hodině ranní část obžalovaných do zajištěného areálu soudu. Několik policistů, příslušníci vězeňské služby i jeden psovod dohlíželi na jejich bezproblémový přesun do budovy. Vše se obešlo bez komplikací. V okolí soudu také jistilo situaci několik dalších policejních hlídek.

Bezpečnostní opatření na vlastní kůži pocítila i asi třicetičlenná skupina novinářů, reportérů, fotografů a kameramanů. „Všechny kovové předměty z kapes sem na odkládací pult, zavazadla a bundy na pás snímače," vyzýval všechny policista, který měl ohlídat, aby nebyly do budovy soudu vnášený žádné nebezpečné či nežádoucí předměty. Poté následoval průchod přes bezpečnostní rám. „Jestli máte opasek, tak si ho sundejte a položte ho na pult," vyzval i mně policista poté, co jsem prošel rámem, který okamžitě hlásil, že mám u sebe kovový předmět.

Uposlechl jsem a jednou rukou si přidržoval kalhoty, aby mi nespadly. Jakmile jsem prošel, byl jsem pro jistotu přítomným policistou zkontrolován ještě ručním detektorem. Teprve po takto důkladné prohlídce jsme byli po jednom vpouštění dál do budovy soudu. Zamířili jsme do prvního patra k jednací síni, kde se měl proces odehrávat.

I tam byl zvýšený pohyb policistů, kteří bedlivě dohlíželi na bezpečnost. Do jednací síně se dostali kromě obžalovaných, senátu a obhájců jen ti, kteří měli propustky. Z kapacitních důvodů. Pokud byste ale čekali, že přijdou poškození či pozůstalí, zmýlili byste se. 

Autor: Roman Buček