Při vážné dopravní nehodě linkového autobusu na pravidelné trase Zlín - Veliková se tehdy zranilo 17 lidí, z toho jeden člověk utrpěl vážná poranění.

Policie řidiče obvinila z toho, že nepřizpůsobil rychlost jízdy aktuálním povětrnostním podmínkám a stavu vozovky, která byla místy namrzlá. Fimbinger však u soudu prohlašoval, že se cítí nevinen.

Trasu Zlín - Veliková jezdí prý už desítky let a za šestatřicet let, co je řidičem MHD, ještě neměl žádnou nehodu.

„Ten den jsem jel tu trasu už počtvrté a řekl bych, že jsem jel bezpečně,“ hájil se šofér.

Podle něj problémy s vozem začaly v momentě, co vyjel ze zatáčky, kousek za Velikovou.

„Zatáčku jsem projel tak pětatřicetikilometrovou rychlostí a z kopečka jsem přidal asi na šedesát. Najednou mě ale vůz táhl doprava. Snažil jsem se ho vyrovnat, ale celá zadní část se rozkymácela. Myslel jsem, že když to stočím na druhou stranu, tak se to vyrovná. Ale najednou mi začal létat celý předek a vůz se naklonil a spadl na stranu,“ dokončil obžalovaný popis události.

Co mohlo způsobit rozkymácení vozu, si nedokáže vysvětlit.

„Mohl to být poryv větru nebo chyba stabilizátoru, který v té chvíli nefungoval, jak měl. Myslím si, že chybu jsem z profesionálního hlediska neudělal,“ hájil se Fimbinger. Podle něj tak nehodu mohla způsobit technická závada na autobuse.

Podobnou situaci už prý ale na tom samém voze zažili dříve jeho dva kolegové.

„Stalo se mi, že při rychlosti nad padesát, se začal vůz kymácet. Kdyby byly na cestě obdobné podmínky jako v lednu a nevěděl jsem o tom, určitě by mohlo dojít k nehodě. Hned, jak jsem přijel z trasy, dal jsem to do zápisu. Podle techniků to mělo být opravené,“ vypověděl bývalý řidič Miloš Kovář, který je nyní už v důchodu.

O několik týdnů později se vůz rozkymácel i šoféru Zdeňku Vaňharovi.

„Bylo to ve stejném úseku, jako se stala ta nehoda. Vyjel jsem ze zatáčky a najednou se mi rozkmitala zadní část vozu. Měl jsem dost problém s řízením a vyrovnat to. Pak jsem to konzultoval s kolegou Kovářem a ten mi řekl, že to hlásil, a že se to má opravit,“ potvrdil muž.

Podle některých cestujících, ale mohla za nehodu příliš vysoká rychlost .

„Seděl jsem vzadu u okna a viděl jsem, že zatáčku projel v protisměru. Pak jsem ucítil, že ho to vyneslo doprava. Jak to začal korigovat, čím dál víc se autobus rozkmitával. Pak šel na stranu a víc už nevím. Probral jsem se až pod vozem,“ uvedl Vladimír Divílek.

Muž nakonec skončil na operačním stole s frakturou bederního obratle. Po zákroku se léčil až do začátku září.

„Bolesti mám ale doposud,“ doplnil muž.

I Petra Fojtachová je toho názoru, že šofér jel to ráno rychleji, než obvykle. Naopak Jaromíra Kadlčíková byla toho názoru, že s vozem muselo něco být.

„Takovým způsobem lítá auto, pokud má něco zlomeného. Nepřišlo mi, že by autobus jel rychleji,“ kroutila hlavou svědkyně.