Tento trest si má odpykat za to, že loni v červenci úmyslně svým autem najel do dvacetiletého mladíka z Kunovic. Dvou a půltunový Volkswagen Touareg mu způsobil tak těžká poranění, kterým v nemocnici podlehl. Rozsudek ale není pravomocný. Jak Juřena, tak i státní zástupce se na místě odvolali k Vrchnímu soudu do Olomouce.

Celá tragédie se stala loni 25. července večer na parkovišti u supermarketu Kaufland. Tam se mezi sebou pošťuchovali tři mladíci, mezi nimiž byl i zemřelý. Jakub Juřena v tu chvíli i se svým kamarádem přijel na parkoviště ve svém Volkswagenu Touareg, aby si bistru koupili gyros. Když viděl, jak se dva mladíci handrkují se třetím, chtěl zasáhnout. Oba jej však poslali pryč a třetí muž mezitím odešel. Juřena na to měl prý zareagovat slovy: Jak chcete. Následující vteřiny pak rozhodly o dalším osudu dvacetiletého muže. Obžalovaný nasednul do auta a rozjel se. Asi v pětikilometrové rychlost mladíka z Kunovic srazil.

Utrpěl řadu zranění, nejvážnější z nich bylo zhmoždění jater a protržení dolní duté žíly. O dvě hodiny později pak na následky masivního krvácení umřel.

Zapojte se do diskuze pod článkem. Vaše názory nás zajímají

Juřena od počátku tvrdil, že to byla jen nešťastná náhoda. Prý si neuvědomil, že má stočená kola prudce vlevo. „Chtěl jsem jet dopředu. Rozjel jsem se, najednou se auto zvedlo a já cítil, že jsem na něco najel. Zastavil jsem a couvl zpět. Vyběhl jsem ven a dával mu první pomoc, zatímco kamarád volal sanitku,“ hájil se. Mladého muže prý navíc přes boční sloupek dveří neviděl.

Kamarád zemřelého, který byl u celého incidentu, ale tvrdí, že Juřena moc dobře věděl, kde oba stojí a schválně do něj najel. Situaci z povzdálí sledoval i manželský pár. Ti sice neviděli náraz vozu do mladíka, ale chvíli před tím si všimli, že zesnulý měl na kapotě auta ruce a bránil Juřenovi v odjezdu.

Senát nakonec Juřenovu tvrzení neuvěřil. „S autem zastavil zešikma. Jeho spolujezdec uvedl, že si sám všiml stočených kol. Navíc je s podivem, že až ujel jeden metr, teprve pak si uvědomil, že vůz jede doleva a ne rovně, kam chtěl údajně jet. Kdyby to takhle dělal každý řidič, tak tu máme denně desítky mrtvých na parkovištích,“ podotkla předsedkyně senátu Iveta Šperlichová.

To je podle ní i důkaz toho, že to mladík udělal úmyslně. „Začal brzdit až ve chvíli, kdy na něco najel. Šlo o rozjezd plynulý. Neuvádí nikde, že by registroval náraz. Když nasedal do auta, věděl, kde se nacházejí zbývající lidé. Mohl stočit kola hned, když se rozjížděl. Musel vidět, kam vůz směřuje,“ vysvětlila dál soudkyně.

Motivem činu byla podle Šperlichové snaha Juřeny zastrašit mladíka a dokázat mu svou sílu. To již při předchozím jednání mínil i zlínský psycholog Michal Pernička. Podle něj je Juřena impulzivní člověk, který ve vypjatých situacích jedná impulzivně až agresivně bez ohledu na následky. „Obdobně reagoval i v jiných případech,“ podotkla předsedkyně senátu.

Obžalovaný totiž v minulosti již třikrát napadal jiného člověka.

Juřena byl původně obžalovaný z úmyslného těžkého ublížení na zdraví, kde mu hrozilo osm až šestnáct let vězení. Soud nakonec ale jeho čin překvalifikoval jen na úmyslné ublížení na zdraví, kde je trestní sazba od pěti do deseti let. „Nemáme za to, že šlo o těžkou újmu. Rozjezd nebyl razantní. Úmysl ublížit poškozenému na zdraví tu však byl,“ vysvětlila ještě předsedkyně.

S tím ale nesouhlasí státní zástupce Roman Kafka. Podle něj šlo o úmyslné těžké ublížení na zdraví, což byl důvod, proč se i on odvolal.

Juřena se již v minulosti několikrát omluvil jak rodině zemřelého, tak i jeho kamarádům, a to i veřejně před soudem. Senát mu ale jeho lítost nevěřil. „Jakýkoliv projev lítosti nad tím, co udělal, tu nebyl. Maximálně tak projevil lítost sám nad sebou,“ poznamenala ještě Iveta Šperlichová.

Podle rozsudku si má mladík svůj trest odsedět v přísnějším typu věznice, tedy s ostrahou. Navíc mu soud zakázal osm let sednout za volant.

Proč nebyla zvolena kvalifikace zločinu vraždy:

Zdůvodňuje státní zástupce Roman Kafka.

Podstatou zločinu vraždy je úmysl usmrtit jiného nebo alespoň srozumění s tím, že poškozeného mohu svým jednáním usmrtit.

V případě jednání obžalovaného to prokázáno nebylo s ohledem na:

- rychlost vozidla, která byla 5–10 km/hod
- směr jízdy – vozidlo jelo směrem k tělu poškozeného, ale kontakt s ním byl jen tečný, nejednalo se o přímé najetí.
- razance jízdy neodpovídala úmyslu usmrtit
- jednalo se o jediné najetí, dá se předpokládat, že pokud by poškozeného chtěl usmrtit, mohlo by se jednat spíše o vícenásobné najíždění
- slovní projevy obviněného před jízdou a při ní nesvědčí o úmyslu usmrtit
- obviněný zůstal na místě po nehodě a podílel se na pomoci poškozenému.