„Je to brutální trestný čin s fatálním následkem, kdy obžalovaný bestiálním způsobem zabil svou partnerku. Pod pohnutkou buď se mnou, nebo s nikým, ji zabil. Miloval ji, ale ta láska měla majetnický charakter. Teď s tím bude žít celý život. Co hůř, následky toho si ponesou jejich děti. Jedná se o strašnou lidskou tragédii.“

Tak komentoval včera u krajského soudu ve Zlíně soudce Radomír Koudela rozsudek nad osmatřicetiletým Antonínem S. z Kroměřížka.

Za vraždu své družky a vydírání si vyslechl úhrnný trest vězení 17 let.

Rozsudek není pravomocný, všechny strany si vzaly lhůtu na rozmyšlenou. Šílenou vraždou třicetileté Denisy M. skončil v Bezměrově na Kroměřížsku loni v dubnu vztah dvou lidí.

Antonín S. v restauraci Bezměrovský dvůr, kde žena pracovala, svou partnerku přímo v restauraci za plného provozu ubodal šestnácti ranami nožem. A to jen proto, že se s ním chtěla rozejít.

„Zabil nejbližší osobu ve svém životě, matku svých dětí. Způsob, jakým se toho dopustil, svědčí o brutalitě,“ reagoval po vynesení rozsudku státní zástupce Martin Malůš.

Kromě trestu odnětí svobody byla obžalovanému nařízena i ústavní protialkoholní léčba.

K tomu má povinnost nahradit nemajetkovou újmu svým dvěma dětem po 750 tisících a pěstounům poškozené po 500 tisících.

MOHL BY SE DOPUSTIT PODOBNÉHO ČINU ZASE

Podle znalců z oboru psychiatrie, Antonín byl v době činu pod vlivem alkoholu. I když prý nebyl v minulosti nikdy stíhán za násilnou trestnou činnost, jen dvakrát za majetkovou, přesto alkohol udělal své.

Navíc podle znalců není vyloučeno, že by se pod vlivem alkoholu mohl dopustit dalšího podobného činu. Podle znalce z oboru psychologie Michala Perničky byl Antonín S. na své partnerce vztahově závislý.

„Motivace k činu vyplývá pravděpodobně z ohrožení vztahu, šlo o impulzní reakci,“ uvedl psycholog.

Napínavé chvíle tak u soudu byly při výpovědi údajného milence zavražděné ženy. Podle něj byli ale jen spolupracovníci.

„Byli jsme kamarádi. Nikdy u mě nepřespala. Bavili jsme se spolu o jejich vztahu. Říkala mi, že ji partner pořád hlídá a hrozně na ni žárlí,“ uvedl.

„Jak ses cítil, když si toužil po mé ženě a chtěl ses s ní vyspat? Rozbíjel jsi mi rodinu,“ reagoval emotivně na jeho výpověď obžalovaný.

„To si myslíš jenom ty,“ odpověděl smutně kamarád zavražděné Denisy.

„Velice lituji toho, co jsem udělal. Co jsem způsobil dětem, své rodině, její rodině. Je mi líto, že jsem vzal našim dětem právo na šťastný život a že jsem udělal takový odporný čin. Život je boží dar a já jsem neměl právo jej vzít. Je mi to moc líto.“

To byla poslední slova Antonína S. před vynesením rozsudku. Ať už byla jeho lítost opravdová, nebo litoval jen sám sebe, je to už jedno.

Jednatřicetileté pracovité a usměvavé Denise, matce malých dětí, to život nevrátí.