Předchozí
1 z 4
Další

Po absolvování gymnázia jsem se rozhodla, že další cesta na vysokou školu bude více umělečtější. Utekla jsem od malby a kresby a od té doby jsem zcela pohlcená fotografií. Trávila jsem dlouhé dny ve vetešnictví, nakupovala starou techniku, analogy a fotila.

Lucie UrbanZdroj: archiv Lucie Urban

Jsem aktivní fotografka, která věnuje veškerý čas práci a nezbývá jí čas na osobní život. Únavu zná jistě každý umělec. Pořád mě to ale baví a možná čím dál tím víc. Hledání nových impulzů je náročné. Přesto mi focení dává v životě to nejlepší, co mi může dát.

Lucie UrbanZdroj: archiv Lucie Urban

V počátcích jsem chodila po Zlíně a pozorovala staré páry na náměstí. Houpaly nohama na lavičkách a já je chtěla nějakým způsobem zachytit, ne pomocí tužky a papíru. Nevěděli o mně a byli přirození. To je něco, co se snažím udržet i ve své aktuální tvorbě. Přirozenost.

Lucie UrbanZdroj: archiv Lucie Urban

Troufám si tvrdit, že jsem stále na cestách, na kterých mám čas přemýšlet. Každý den je jiný. Focení je radost, láska, emoce, stres, slzy, příležitost, adrenalin a poznání. Neznám slovo nuda nebo stereotyp. Je to pro mě pokaždé větší a větší výzva, které jsem naprosto otevřená a snažím se jí jít naproti.

Lucie UrbanZdroj: archiv Lucie Urban

Poznávám nové tváře. Jsem divákem i posluchačem a velmi si vážím toho, že mě lidé, které fotím, pouští k jejich příběhům. Loni v březnu se mi povedlo vyfotit paní na demonstraci s plakátem: Děkuji vám, studenti. Fotka kolovala po českém internetu. České osobnosti ji sdíleli. Byla jsem z toho velmi dojatá.