„Takovou sbírku nevytvoříte za pár let. Já se tomu věnuju už skoro čtyřicet roků. Všichni to rozbíjejí a ničí, já to sbírám,“ říká majitel a také zručný řemeslník, opravář a mechanik.

Exponáty většinou koupí v hrozném stavu.

„Dovezu šrot a každý kus musím repasovat. Na traktoru třeba pracuju celý rok,“ dodává a zálibně pohladí nejdřív očima, potom i rukama nejcennější exponát.

„Tohle je americký Fordson, traktor z roku 1918. Vzácný je také tamten zelený, to je Zetor 15, první, který se vyráběl,“ ukazuje na krasavce v zádi rozhlehlé dílny.

Je to jeden z nejcennějších kousků jeho sbírky.

Osmany Laffita zaplnil celý sál.
Módní návrhář Osmany Laffita zaplnil celý sál. Moderovala to Eva Decastelo

„Kdybych dal teď inzerát s cenou tři sta tisíc, do rána tu stojí dvacet lidí a porvou se o něj. Těžko se takový kousek shání, když seženete, tak za daleko větší peníze,“ vypočítává sběratel.

Exponáty vozí ze všech koutů Česka, ale i ze Slovenska.

„Vždycky se k tomu musím nějak dopídit. Traktorů mám asi deset, dalších strojů, saní a vozů zhruba dvacet,“ odhaduje.

Na dvoře je mlátička, vedle níž stojí motor, který stroj na mlácení obilí poháněl širokou řemenicí. Je tu žačka na trávu i obilí, secí mašina z předválečného obilí, kočár, který vozil chleba v Brně za 1. světové války, sečkovice – stroj na zpracovávání píce, vozy, pluhy a také čert – stroj na vyorávání brambor.

Jiří Masař měl k takovým věcem od malička zálibu.

„Nevyrůstal jsem na nějakém statku, měli jsme jen malé políčko. Ale líbí se mi to. A tak sbírám,“ uzavírá pracovitý milovník staré zemědělské techniky.