Byl velice zbožný a pro své náboženské přesvědčení spojené s pevným charakterem se znelíbil komunistickému režimu. Mimo kreseb krajin a kytic květů vytváří obrazy s náboženskými motivy, které ovšem v této době nejsou vítané.

Návrh stavby kaple v sousedních Kaňovicích v 50. letech mistrovi jen přitíží. Komunisté sledují jeho činnost včetně osob, které ho navštěvují.

V roce 1952 jej zatkli a převezli do věznice v Uherském Hradišti. Fyzicky i psychicky ho týrali takovými metodami, o nichž později nechtěl ani mluvit.

„Vězení moc těžce nesl. Po návratu už byl jiný,“ vzpomíná jeho synovec Josef Pospíšil.

Hned se vrací k veselým vzpomínkám, které mu na strýce utkvěly v paměti.

Předseda Spolku přátel hradu Lukova Jiří Holík.
Koníček a láska k hradu. Již třicet věnuje Jiří Holík hradu Lukov svou práci

„Já jsem byl kopyto na výtvarku, dali nám v šesté třídě malovat krajinu. Já jsem to nějak šmudlil, tatínek přišel a ptal se, proč se s tím mažu. Skočil pro strýce, který bydlel nedaleko. Ten přišel v bílém plášti, celý od barvy, na hlavě baret,“ začíná vyprávění.

„Za dvě minuty měl namalovanou krajinu a zas odešel. Druhý den jsem to odevzdal panu učiteli. Ten mě osolil pořádnou fackou a řekl: „Podvádět se nesmí! Pozdravuj mistra, tento obraz si schovám a ty zítra doneseš svůj výtvor,“ usmívá se synovec uznávaného malíře.

Jedním dechem dodává, že strýc byl Bohem nadaný.

„Takový malíř se nerodí. Charakterizují ho tato slova – To, že mám schopnost vidět a zobrazovat krásu kolem sebe, necítím jako svou zásluhu, ale jako mimořádný dar Všemohoucího Boha.“

Mistr Peňáz maloval mimo náboženské motivy, portréty, květiny, krajiny a také mizející krásu lidové architektury v okolí svého působiště.

„Zachytil Hřivínův Újezd, polovina staveb už teď nestojí. Spoustu obrazů, většinou kreslených tužkou, nebo uhlem věnoval obci. Máme tu třináct originálů. U mě v kanceláři je dominantní plátno s šeříky,“ popisuje synovec a zároveň starosta Hřivínova Újezdu Josef Pospíšil.

Strýc se podle něj s postupem doby specializoval na tužku, protože ve stáří měl problém s očima a hůře vnímal barvy.

Mimo výtvarné umění byl František Peňáz nadaným hudebníkem.

„Chtěl mě naučit hrát na harmonium. Ale když vás někdo do něčeho nutí, máte k tomu odpor. Odmítal jsem to, nakonec jsem se to nenaučil. Mrzí mě to do dneška,“ lituje Pospíšil.

Mons. Jan Graubner, arcibiskup olomoucký osobně poznal mistra Peňáze jako zlínský kaplan. Před časem o Františku Peňázovi napsal: „Stále doufám, že se dočkám jeho velké výstavy, která by ukázala nejen velkého malíře, ale i muže víry a zbožnosti, člověka, který se zasloužil o povzbuzení společnosti, který má své místo v dějinách.“