„Je to hledání jehly v kupce sena, dětem je nyní kolem 90 let,“ říká Shlomo Laufersweiler s tím, že dětem bylo v roce 1942, kdy do Ostravy přijely, kolem deseti let.

Detaily o záchranné akci se dozvěděl od Aleny Gruškové z Ostravy. Ta jako desetiletá seděla v lavici s jednou z židovských dívek propašovaných do Ostravy a její tatínek Bohuslav Bittner spolu s Jindřichem Březinou a učitelkou Emilií Buchtovou založili odbojovou buňku napojenou na odbojovou organizaci Lvice. Její svědectví pro Paměť národa zaznamenal autor tohoto článku farář z Ostravy Svinova Jan Larisch.

Zatím se nepodařilo objevit další svědectví, která by odhalila podrobnější informace o akci nebo dětech, a proto se Shlomo Laufersweiler obrací na veřejnost. Informace jsou útržkovité, ale věříme, že i tak pomohou objevit ty, kterých se záchranná operace týkala nebo o ni mají podrobnější informace.

Anna Hyndráková rozená Kovanicová.
Jako jediná z rodiny přežila holokaust. Od té doby už skoro nebrečím, říká

Psal se rok 1942 a třídní učitelka Aleny Gruškové Božena Hradilová se od manžela, který měl kontakty v koncentračním táboře Terezín, dozvěděla o transportech Židů a také o prosbách židovských rodičů, aby Češi ukryli jejich děti. Odbojová buňka Březina–Bittner–Buchtová se rozhodla jednat. Společně s mnoha dalšími českými vlastenci začali o prázdninách roku 1942 přivážet do Ostravy židovské děti.

První dva chlapce z Prahy přivezla vlakem učitelka Ludmila Dvořáková. U dalších dětí nechtěli zachránci riskovat cestu veřejnou dopravou, a tak bylo devět dívek propašováno do Ostravy na korbě nákladního automobilu mezi pytli s moukou. Vezl je tehdy synovec kmotra Aleny Gruškové Františka Friedla.

Pět dětí, dva chlapci a tři dívky, našlo útočiště u faráře Jindřicha Březiny, který tehdy nežil ve farnosti, ale v soukromém bytě se svou sestrou. Dvě dívky ukryl kněz z Ostravy Vítkovic Alois Olšovský, ostatní děti si rozebraly další rodiny zapojené do odboje. Na veřejnosti je představovali jako děti příbuzných, což nebylo v době války nic neobvyklého.

Děti dostaly nová jména

Děti dostaly novou identitu. Důležitou roli v získávání nezbytných dokumentů sehrál zaměstnanec policejního ředitelství v Moravské Ostravě Bohuslav Seltenreich. Děti dostaly nová jména se stejnými iniciálami, které měly dříve.

A. Blumenscheinová se stala Alicí Budařovou či Bařinovou, J. Rosenzweigová se stala Jiřinou Raškovou, Kohnová se stala Kokešovou, Schöngutová dostala nové jméno Strádalová. Další možná jména zachráněných dívek byla Libuše či Ludmila Morýsková či Morisková, Iris Kubínková, Květa Kadulová, dívka Ruth si nově říkala Rudka (podle nového jména Rudolfa). Identita chlapců nebyla dosud objasněna. Věk dětí v roce 1942 byl mezi 8 a 14 lety, to znamená, že se narodily v letech 1928 až 1934.

Děti podporoval širší okruh lidí z Ostravy, kteří rodiny zásobovaly jídlem nebo šatstvem. Alena Grušková také vzpomínala pro Paměť národa, že paní učitelka Emílie Buchtová věnovala na podporu dětí veškeré své bankovní úspory. Některé z dětí mluvily pouze německy a paní Buchtová je navštěvovala v rodinách a učila je češtinu.

Vězňové v koncentračním táboře Sachsenhausen
Přežil koncentrák. Peklo viděl i z druhé strany, jako komunista vedl uranový důl

V Ostravě děti strávily asi půl roku a navštěvovaly místní školy. Po čase byly kvůli bezpečnosti přemístěny do dalších rodin v malých vesnicích na severní Moravě. Pobývaly v Krásně nad Bečvou (v současnosti část Valašského Meziříčí), Starojické Lhotě, Zubří a v Novém Jičíně.

Co se přesně dělo s dětmi mezi rokem 1943 a koncem války zůstává nejasné. Existují jen fragmenty informací, že čtyři z děvčat napsaly po válce dopis své učitelce Emílii Buchtové, mezi nimi dívka Ruth (Rudka), která psala z Anglie, další psaly ze Švýcarska a jiných zemí, jeden chlapec, který byl ukrýván v Zubří, pravděpodobně zůstal v Československu a pracoval jako horník. Chlapci také napsali dopisy z chlapecké školy paní J. Kobělkové.

Levko Dohovič v době odsouzení.
Jako náctiletý šel do lágru. Mohli vás tam i prohrát v kartách a zabít, vyprávěl

Z těchto informací vyplývá, že většina nebo dokonce všechny děti byly zachráněny a válku přežily.

O záchranné akci se nedochovaly žádné dokumenty s výjimkou dvou fotografií zachráněných židovských dětí. Činnost a zásluhy nekomunistických odbojových skupin byly po roce 1948 zamlčovány a jejich členy komunistický režim perzekvoval, stejně jako duchovní. Represe tak zažíval i Jindřich Březina, který ve třiašedesáti letech v roce 1957 zemřel.

Bohužel se prozatím nepodařilo získat další svědectví od přeživších dětí či jejich rodin nebo příbuzných dalších osob zapojených do záchranné akce, a proto se obracíme na širokou veřejnost v naději, že se podaří vyřešit tajemství tohoto hrdinského příběhu.

Jakékoli informace o dětech či dalších účastnících záchranné akce prosím pošlete na email magazin@postbellum.cz nebo martin.rumler@denik.cz. Děkujeme

JAN LARISCH