Předchozí
1 z 4
Další

"Součástí sbírek jsem dvacet let i já," říká Magdalena Preineingerová

Vystudovala jsem archivnictví na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a od roku 1999 pracuji v Archivu Hanzelky a Zikmunda v Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně.

Spravuji zde fondy českých cestovatelů – Hanzelky a Zikmunda, E. Ingriše, S. Škuliny, H. Šťastné, J. Havlasy a dalších. Materiály Archivu H+Z jsou využívány k výstavám, publikování a studiu. V prosinci 2010 jsme s kolegyní pořídily podrobný soupis všech archiválií Miroslava Zikmunda v jeho vile, podle kterého se potom materiály převážely.

Ve sklepě bylo asi šest velkých žáruvzdorných skříní plných korespondence, kazet a mnoho písemností. V pracovně pak další písemnosti, deníky, police s knihami a trofejemi z cest. Několik dvoumetrových polic s fotografiemi bylo v žehlírně za kuchyní. Další skříňky v knihovně.

Magdalena PreiningerováZdroj: Deník / Renáta Večerková

11.10.1981 jsem se s panem Zikmundem setkala poprvé. Byli jsme za ním ve vile se souborákama z Kašavy. Setkání nám zprostředkoval doktor Pavlištík. Šlo nás za ním asi osm a pan Zikmund nám povídal příhody ze svých cest.

Ukázal nám kámen ve tvaru falického symbolu a ptal se nás, jestli víme, co to je. Mně bylo tehdy necelých šestnáct, takže jsem vůbec nevěděla, o čem že to mluví. Ale byl to můj první zápis v jeho knize hostů.

Magdalena PreiningerováZdroj: Deník / Jan Karásek

Následovala i další setkání.

Mohla jsem navštěvovat setkání s disidenty konané v jeho vile, kam byli zvaní například filmový scénárista z Lukova František Pavlíček, spisovatel Ludvík Vaculík, spisovatelka Jindřiška Smetanová a jiní.

Miroslav Zikmund chodil také inkognito na kašavské besedy a bály. A po revoluci mě s doktorem Pavlištíkem oslovili coby archivářku. Po mateřské jsem naskočila do rozjetého vlaku, kdy se archiv stal součástí muzejních sbírek. A součástí sbírek jsem již dvacet let i já.

Magdalena PreiningerováZdroj: Deník / Renáta Večerková

Dokonce mě i zachránil před pokutou při policejní kontrole. Při jedné z cest do archivu nás zastavila silniční hlídka a v tu chvíli jsem si uvědomila, že mám prošlou technickou.

Stáhla jsem okénko a pan Zikmund hned pohotově říkal, no Madlo, tolik papírů jsme nepotřebovali ani v Africe. A zezadu se ozval Karel Pavlištík, no, to víte, pane Zikmunde, teď je to všechno jinak.

V tu chvíli policistka zabrala, přestala ji zajímat moje technická, sklonila se do okýnka a říkala, jste to opravdu vy? A on na to skromně, tak už asi jo. Neobešlo se to bez podpisů cestovatele, úsměvů a já už jsem jim pak jen děkovala s tím, jak jsou úžasní, pohotoví a veselí.

Magdalena PreiningerováZdroj: Deník / Jan Karásek