„Stopaře neberu. V dnešní době má člověk strach,“ říká šofér kamionu Martin

Být řidičem kamionu je náročné, jezdíte přes den i noc. Jsem rozvedený, rodinu nemám, ale hodně lidí se právě kvůli této práci rozvádí. Je to opravdu kolikrát složité, šílené. Když chytnete defekt na dálnici, musíte být na sebe opatrní. Nakládání a vykládání nákladů provádíme bez ohledu na počasí, ať prší nebo ne.

close info Zdroj: Deník / Jarmila Kuncová zoom_in

V podstatě vozím úplně všechno: toaletní papír do Finska, eskalátory do Španělska, výtahy do Španělska, vyvážíme také výrobky firmy Hamé… Takové stopařky nebo stopaře cestou neberu, protože v dnešní době má člověk strach. Navíc ani já osobně nestopuji. Když vás zastaví nějaká šikovná slečna nebo paní, nevíte, s kým tam vlastně je a kdo k vám nastoupí. Pokud to není někdo známý, tak nikoho prostě nevezmu.

close info Zdroj: archiv Martina Vybírala zoom_in

Co se týká řidičů osobních aut, tak ti jsou vůči nám šoférům kamionů vcelku ohleduplní. Alespoň z mých zkušeností. Ale také ne vždycky. Třeba v Německu mimo dálnici je pro kamiony povolená rychlost 60 kilometrů v hodině. Už se mi párkrát stalo, že na mě řidiči troubili, vybržďovali mě. Ten čtyřiceti tunový kolos ovšem nezastavíte jenom tak… Ale slušně se neumí kolikrát chovat ani samotní řidiči kamionů.

close info Zdroj: archiv Martina Vybírala zoom_in

Z cest už mám celou řadu zážitků. Občas také někde něco zapomenu. Jednou jsem jel opět na cesty, byl jsem už 400 kilometrů od domu, když potřebuji natankovat. Chci si vzít tankovací kartu, ale tu jsem neměl u sebe. Zavolal jsem kamarádce, která mi ji přivezla. Jela 400 kilometrů tam a pak ještě zpátky. Toho jsem si vážil… Jindy jsem zase při odjezdu z Holandska zapomněl klíč od kamionu na záchodech. Chtěli jsme s kolegou jet, ale klíče nikde, nebyly ani k nalezení. Nakonec je nálezce očividně odevzdal na pokladně.

close info Zdroj: Deník / Jarmila Kuncová zoom_in