Vnímáte nějaké změny a trendy, kterými se zejména pěší turistika ubírá?

Pěší turistika získala v „covidovém období“ na významu. Lidé znovu objevili její krásu a mnozí u ní zůstali i nadále. Pěší turistiku může dělat každý, není materiálově ani finančně náročná a především umožňuje nejhodnotnější vnímání krajiny. Pro střední a mladší generaci jsou často novým trendem dálkové trasy. V ČR je to nyní především dálková trasa Stezka Českem, kterou s jejím autorem panem Úblem realizuje Klub českých turistů (KČT). Je to trasa přibližně kopírující naši státní hranici, dělí se na jižní a severní větev, které vždy začínají na nejvýchodnějším a nejzápadnějším bodě naší republiky a je na klíčových místech osazena i tabulkami KČT s logem Stezky. Je také označena v aplikaci Mapy.cz. V dnešní přetechnizované době se lidé na dálkové trase pokoušejí „najít sami sebe“. A to je dnes pro mnohé silný „leitmotiv“.

Jak vás ovlivnily mizející a usychající lesní porosty?

Velkoplošné kácení lesů v důsledku kůrovcové kalamity velmi ovlivnilo možnosti značení tras v těchto územích. Tím, že zmizely stromy, zmizely i vhodné objekty pro značení. Musíme tak značky umísťovat na jiné objekty jako jsou například kameny nebo pařezy. Tam je zase problém s tím, že takto nízko umístěné značky zarůstají vysokou trávou. S majiteli a správci lesů se nám daří dohodnout, aby, pokud je to při těžbě možné, uřízli strom až nad turistickou značkou. Na místě tak zůstane vhodný objekt pro značení, který zde vydrží mnoho let.

Jsou nějaké další aspekty změny charakteru krajiny, které jste zaznamenali?

Hlavním problémem prostupnosti krajiny jsou v poslední době velké ohrazené pastviny. Jejich vlastníci a nájemci občas neberou vůbec v úvahu, že přes pastvinu vede veřejně přístupná účelová komunikace a na ní turistická značka, a ohradí pastvinu bez ohledu na tuto cestu. Také se nám stává, že se změní majitel pozemku, přes který historicky vedla turistická značka. Nový vlastní tuto značku již na svém pozemku nechce, i když trasa nevede v blízkosti jeho obydlí, ani ho nijak zásadně neomezuje. Další změnou v krajině je asfaltování turistických cest a jejich změny na cyklostezky a to bohužel i v místech, kde jiná možnost pro pěší chůzi nezbývá.

Zdroj: Youtube

Zajímalo by mě, jaký je váš osobní vztah k turismu, mohl byste říct něco o svých turistických zkušenostech, zážitcích?

Mé aktivity v organizované turistice začaly v roce 1979 mým vstupem do turistického oddílu mládeže (TOM) při odboru turistiky TJ Slovan Vsetín (později KČT Vsetín). Později jsem se stal jeho vedoucím a ve vedení oddílu pracuji dodnes. Zde jsem prožil krásná léta s kamarády z našeho turistického oddílu mládeže, ale též s dospělými členy našeho odboru turistiky, kteří nás učili především držet dobrou partu. Tady jsme také získali základy všech forem turistiky, především vysokohorské, vodní a lyžařské. Také nám umožnili navštívit spousty zajímavých oblastí u nás i v zahraničí. Problematice činnosti TOM se věnuji i na celostátní úrovni, dlouhá léta jsem byl místopředsedou Asociace TOM ČR.

Jaká je délka vámi značených tras v ČR?

V Česku je vyznačeno celkem 43 681 km pěších turistických značených tras. Každý rok nám ale přibude více než 100 km tras nových. Přesto se snažíme značení plánovat tak, aby nedocházelo k zahušťování sítě tras. Naopak se snažíme síť rozšiřovat a nabízet turistům k návštěvě nová zajímavá místa. O všechny trasy se starají dobrovolníci – značkaři KČT, kteří vytyčují nové trasy i zajišťují obnovu a údržbu značení v pravidelném tříletém cyklu. V celé ČR je 1800 značkařů, kteří pomáhají udržovat značení coby právoplatnou součást našeho národního bohatství. KČT spravuje také turistické chaty, které jsou nezbytnou součástí turistického ruchu v ČR.

Kde všude ikonické turistické značení najdeme?

České turistické spolky vytvořily první síť značených tras v Beskydech. Klub českých turistů, založený roku 1888, zahájil značení tras v okolí tehdejších Svatojanských proudů. Jde ovšem o cesty, které dnes leží pod hladinou Štěchovické přehrady. Unikátní systém turistického značení má KČT chráněn patentem v celé EU. Tuto licenci poskytujeme Klubu slovenských turistů, takže značení je jednotné v celém bývalém Československu. Náš systém značení jsme realizovali též v Brazílii v okolí města Bataypora, založené Janem Antonínem Baťou. Pravidelně též značíme turistické trasy v rumunském Banátu. A zájem projevily i další země. Je potřeba říci, že objektivně velmi dobré turistické značení je též v alpských zemích.

Jaká byla vaše cesta a motivace k tomu stát se předsedou KČT, jakým směrem se má organizace ubírat?

Celý náš tým nového vedení chce, aby KČT byl vnímán jako subjekt, který rozvíjí turistiku jak ve smyslu pohybové aktivity, tak i ve smyslu poznávání přírody, krajiny a historie naší vlasti i okolního světa. Snažíme se naplno využít potenciál Klubu k výchově mládeže, kterou vedeme k pobytu v přírodě i k získání schopnosti života v kolektivu. Rozvíjíme také aktivity pro rodiče s dětmi, seniory i opuštěně žijící občany, kterým nabízíme a umožňujeme zážitky i dobrou společnost. Usilujeme o to, aby naše značení propojovalo nejen místa, ale i lidi, regiony a státy.

Jakou trasu byste čtenářům doporučil na výlet?

V České republice je obrovské množství krásných turistických tras pro všechny věkové kategorie a výkonnostní skupiny. Ve Zlínském kraji bych určitě doporučil hřebenovku Javorníků z lyžařského střediska Kasárna na Portáš. Střídají se zde horské louky s nádhernými výhledy na Beskydy s původními jedlo-bukovými lesy. Mimo Zlínsko bych rád vypíchnul pěší trasu v Libereckém kraji, vedoucí z Bedřichova po červené a zelené turistické značce do Hejnice.