Kliknutím zvětšíteHarvey Louis Carignan se narodil 18. května 1927 ve Fargu v Severní Dakotě jako nemanželské dítě, jeho matce bylo v té době teprve dvacet. Provdala se, až když chlapci byly tři nebo čtyři roky, tehdy se jí také narodil druhý syn. Harveymu bohužel osud příliš radostné dětství nenadělil. V šesti letech byl oproti ostatním dětem svého věku malý, měl škubavý tik v tváři a chronicky se pomočoval Přátelské vztahy v dětském kolektivu příliš navazovat neuměl a raději si povídal s imaginárním kamarádem Paulem.
Matka se o syna neuměla příliš postarat, a tak se vydal na okružní cestu po příbuzných. V osmi letech byl poslán bydlet k tetě a strýci do Cavalier, ti ho ale brzy vrátili, poté putoval ke své babičce, a když ani tam nemohl zůstat, tak k další tetě a od ní znovu zpátky domů k mámě. Časté střídání prostředí jeho problémům pochopitelně nijak neprospělo. Potíže s nočním pomočováním neustaly a naopak se k nim přidaly rostoucí problémy s kázní. Chlapec začal krást.
V jedenácti letech skončil v polepšovně, v níž strávil sedm let, během nichž si svět prošel peklem druhé světové války. Ve stejné době, kdy válka konečně skončila, vykročil Carignan z polepšovny, ale připravený pro normální život se zřejmě necítil - později tvrdil, že ho zaměstnankyně polepšovny sexuálně zneužívaly.
Trestu smrti unikl
V jedenadvaceti narukoval do americké armády a byl přidělen k posádce ve Fort Richardson v Anchorage na Aljašce. Brzy nato spáchal v tomto nehostinném kraji svou první vraždu.
Jeho první obětí se stala sedmapadesátiletá Laura Showatlerová, na kterou narazil v noci 31. července 1949, pravděpodobně opilý. Ženu znásilnil a utloukl několika ranami do hlavy. O necelé dva měsíce později, v září 1949, zaútočil znovu. Tentokrát se pokusil znásilnit další místní ženu Dorcas Callenovou (podle některých pramenů Christine Nortonovou), té se ale naštěstí podařilo se útočníkovi vymanit a utéct. Později byla schopná poskytnout policii jeho popis: byl to voják, opilý, vysoký a nelidsky silný.
Policie si vyžádala fotografie vojáků z Fort Richardsonu odpovídajících přibližně popisu a ukázala je ženě - ta poznala Carignanův snímek. Stejnou fotografii označil nezávisle na ní i očitý svědek přepadu John Keith.
Dne 17. září 1949 byl Carignan zatčen a obviněn z vraždy Showatlerové. Podle pozdějšího prohlášení vyšetřujícího policisty se k vraždě ústně doznal, do protokolu však přiznal jen přepadení druhé ženy. V roce 1950 stanul před soudem, který ho za vraždu prvního stupně odsoudil k trestu smrti oběšením.
K vykonání rozsudku ale nedošlo, protože Carignanovi právníci podali dovolání k Nejvyššímu soudu. Podle jejich vyjádření ušili vyšetřovatelé na Carignana boudu - prý mu slíbili, že pokud se přizná, nebude popraven. Nejvyšší soud tento argument uznal a rozsudek smrti zrušil, v platnosti ponechal jen trest patnáctiletého vězení za přepadení Callenové. Carignan skončil v proslulé ostrovní věznici Alcatraz uprostřed sanfranciského zálivu, v níž strávil dalších osm let. Dne 2. dubna 1960 byl podmínečně propuštěn.
Zločiny, vězení, zločiny, vězení…
Na svobodě pobyl pouhé čtyři měsíce, na podzim 1960 byl v Minnesotě znovu zatčen. A protože ty čtyři měsíce strávil ve svém stylu, čelil tentokrát obvinění z vloupání, napadení a pokusu o znásilnění. Byl usvědčen a dostal více než pět let ve federální věznici Leavenworth v Kansasu.
Dne 2. března 1964 byl na podmínku opět propuštěn a tentokrát se přestěhoval do Seattlu. Tam se však ani pořádně neusadil a všechno se zase opakovalo - už v listopadu 1964 byl znovu zatčen kvůli dalšímu vloupání a putoval opět za mříže, tentokrát do věznice Walla Walla ve Washingtonu, kde měl strávit patnáct let.
Ve vězení se choval, jako kdyby chtěl jít do sebe. Začal studovat, udělal si maturitu, absolvoval několik vysokoškolských kurzů. A americká justice mu znovu ukázala vstřícnou tvář. Za dobré chování byl v roce 1969 opět podmínečně propuštěn, z vězeňských vrat ovšem vykročil naplněný neutuchajícím vztekem vůči společnosti, do níž se nedokázal zařadit, a vůči ženám, v nichž spatřoval důvod svých problémů.
Krátce po svém podmínečném propuštění se oženil se Sheilou Moranovou, vdovou ze Seattlu vychovávající jednu dceru, a nastěhoval se k nim. „Jejich vztah byl ale od počátku odsouzen k záhubě. Zasmušilý a nekomunikativní Carignan často v noci vstával a trávil dlouhé hodiny noční jízdou na velké vzdálenosti, aby prý mohl být sám a přemýšlet. Když se odmítl o své myšlenky podělit a ani neřekl, kam jezdí, manželství se rozpadlo," píše o Carignanovi Michael Newton v Encyklopedii moderních sériových vrahů.
Téhož roku byl muž znovu zatčen, za porušení podmínek propuštění a kvůli dalšímu podezření z loupeže. Skončil znovu ve vězení Walla Walla a žena se s ním rozvedla, přičemž jako jeden z důvodů uvedla také fyzické týrání
Po propuštění se Carignan v dubnu 1972 oženil s další svobodnou matkou Alicí Johnsonovou a nastěhoval se k ní a jejím dvěma dětem, jedenáctiletému Billymu a čtrnáctileté Georgii. O dva měsíce později se Billy odstěhoval za svým rodným otcem s odůvodněním, že ho nový matčin přítel bije. Sám Carignan o sobě později tvrdil, že měl tři děti a všechny jsou prý po smrti: jedno se mělo zastřelit, druhé zemřít na rakovinu a třetí se údajně předávkovalo drogami.
Brutální lovec stopařek
Ani nový vztah nedovedl muže k normálnímu životu. Ten naopak zcela propadl svému stihomamu z žen a nechal naplno propuknout vražedné šílenství. Ještě v roce 1972 se tak začaly v jeho okolí ztrácet další a další ženy. V červenci zmizela Virginia Piperová, jejíž tělo se nikdy nenašlo, a v říjnu byla nalezena zavražděná devatenáctiletá Leslie Laura Brocková, usmrcená brutálními ranami kladivem do hlavy.
Policii se ozvalo několik svědků, kteří uváděli, že ji viděli nastupovat do Carignanovy dodávky se stříbrnou metalízou. Také v případě Piperové se spekuluje o tom, že ji Carignan unesl. Stal se z toho jeho oblíbený vražedný postup: vyjel si za město, po cestě zastavil stopující dívce, a tu pak napadl kladivem. Umírající nebo ubité dívky za pomoci rukojeti kladiva znásilňoval. Jeho akční rádius zasahoval nejenom sever Spojených států, ale také některá kanadská města poblíž americké hranice.
Carignanovou další obětí se stala teprve patnáctiletá Kathy Sue Millerová, která si v květnu 1973 přečetla inzerát shánějící výpomoc do místní čerpací stanice. Dívka se rozhodla o tuto práci ucházet, aniž by tušila, že jejím provozovatelem je právě Carignan a že její potenciální šéf je sériový sexuální útočník a vrah. Od chvíle, kdy s ním osaměla, ji už nikdo živou nespatřil. Její nahé tělo se našlo až po dvou měsících, zabalené v plastové fólii a pohozené v indiánské rezervaci severně od města Everett ve státě Washington. Dívka byla znásilněna a opět ubita zběsilými ranami kladivem, jež jí na několika místech prorazilo lebku.
Koncem června napadl Carignan sedmačtyřicetiletou Mary Townsendovou, které si všiml na autobusové zastávce ve Vancouveru, kolem níž právě projížděl. Odstavil svůj vůz o kousek dál, vrátil se, zezadu na ženu zaútočil a omráčil ji. Když se probrala, zjistila, že je v cizím autě s neznámým agresorem, jenž po ní požaduje sex. Podařilo se jí ale vyskočit a utéct.
V září 1973 si Carignan vybral za cíl útoku opět velmi mladou dívku, teprve třináctiletou stopařku Jerri Billingsovou. Také ji začal po naložení do vozu ohrožovat kladivem a dožadoval se sexu. Dívka se rozhodla mu vyhovět a Carignan ji následně ušetřil a poté, co ho uspokojila, ji pustil z vozu. Přežila, ale byla v šoku a dokázala o celé události promluvit až o řadu měsíců později. Násilník mezitím dál přepadal a vraždil.
V květnu 1974 se Carignan definitivně rozešel s Alice, která ho rovněž vinila z fyzického týrání, a jako útěchu si našel Eileen Hunleyovou, s níž se opět seznámil tak, že ji naložil při autostopu. Na rozdíl od předchozích stopařek ji ale hned nenapadl, nýbrž jí nabídl společný život. Dívka zprvu nebyla proti tomu to zkusit, ale už v srpnu byla rozhodnutá od Carignana odejít. Záhy na to zmizela a její mrtvola se našla až po pěti měsících ve vzdáleném okrese. Také ona měla lebku roztříštěnou prudkými údery kladiva, tak brutálními, že kusy lebeční kosti doslova vmáčkly dovnitř lebeční dutiny. Žena byla také znásilněna stromovou větví.
A šílený řidič pokračoval ve svém zabijáckém honu na stopařky dál. Osmého září naložil do vozu sedmnáctiletou June Lynchovou a šestnáctiletou Lisu Kingovou, jež spolu stopovaly v Minneapolisu, obě odvezl na kraj města a tam opět zaútočil: zastavil auto a June, která seděla vedle něho, začal zběsile mlátit do hlavy a obličeje. Lise se podařilo vyskočit z vozu a utíkala pro pomoc, načež Carignan vyhodil umírající June na silnici a ujel.
Ani ne týden poté udeřil stejným způsobem znovu. Tentokrát nechal do svého auta nastoupit Gwen Burtonovou, již zachránilo jen to, že ji oproti svým zvyklostem nenapadl hned kladivem, ale rozhodl se ji nejdříve znásilnit - roztrhal na ní šaty, přidusil ji, a pak ji zneužil již vyzkoušeným způsobem za pomoci rukojeti kladiva. V domnění, že je mrtvá, ji vyhodil z auta do pole, dívka se však na chladné zemi probrala z bezvědomí a dokázala se odplazit k silnici pro pomoc.
O čtyři dny později zastavil dalším dvěma stopařkám, sestrám Versoi a Diane Flynnovým. Obě donutil k orálnímu sexu a hodlal je zřejmě odvézt někam, kde se jich zbaví, ale zjistil, že mu dochází palivo. Když zastavil u pumpy, dívky toho využily a z vozu utekly.
Následovala vražda Kathy Shultzové, jejíž tělo našli náhodní lovci den po jejím zmizení pohozené v kukuřičném poli asi šedesát kilometrů od Minneapolisu. Stejně jako ženy před ní i Kathy měla mnohokrát proraženou lebku údery kladiva.
Policie zasahuje
Nečinil se však jenom vrah, ale také policie. Vyšetřovatelé si byli ze způsobu provedení jednotlivých vražd jisti, že mají před sebou sériového pachatele, a rychle se probírali starými případy, vykazujícími podobné znaky, které by nasvědčovaly tomu, že je může mít na svědomí tentýž pachatel.
V tomto sítu uvízl zásluhou svého bohatého trestního rejstříku také Carignan, jenž si sice svou první vraždu z roku 1949 neodpykal, ale záznam o ní zůstal. A bylo tam i to, že oběť byla utlučena prudkými ranami do hlavy.
Přeživším dívkám, jež popisovaly na policii své napadení, pak vyšetřovatelé ukazovali fotografie natipovaných potenciálních pachatelů: „Nepoznáváte někoho z nich?" A protože mezi těmito snímky byla i Carignanova tvář a přepadené mladé ženy ji poznaly, měli policisté brzy jasno.
Vrah byl konečně zatčen a ve všech jím užívaných objektech proběhla domovní prohlídka. Ta záhy přinesla další indicii - policisté objevili silniční mapy Spojených států a Kanady se zakreslenými červenými kruhy označujícími různé odlehlé a málo obydlené končiny. Když začali tato místa prověřovat, zjistili, že se v řadě případů kryjí s případy nevyřešených vražd, zmizení nebo dalších zločinů týkajících se žen. Jeden z kruhů měl například ve svém středu zastávku, kde Mary Towsendová čekala na autobus, jiný označoval místo, kde byla naposledy spatřena Laura Brocková.
Vrah stanul před soudem a v sérii procesů čelil obviněním ze znásilnění a vražd. V současnosti si podle dostupných údajů stále ještě odpykává trest v nápravném zařízení Faribault v Minnesotě.
44
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
