Už když jsem ve čtvrtek v podvečer přejížděl česko-slovenskou hranici, měl jsem dojem, že možná žiji v nějakém jiném vesmíru. Těžko říci, co jsem při vzpomínkách například na Polsko v roce 2010, když havarovalo vládní letadlo s tehdejším prezidentem Lechem Kaczyńským, čekal. Tehdy se nedala na všech polských stanicích naladit jiná než vážná hudba… Ale samozřejmě, tady to bylo v něčem jiné. Slovenský premiér Robert Fico byl v uvozovkách jen postřelen při atentátu. Zatím žil a bojoval. A spolu s ním lékaři na operačním sále.

Na slovenských rozhlasových stanicích to ale jakoby nikoho ani moc nezajímalo. Žádné zvláštní vstupy, žádná změna popové hudby ani delší zprávy. Pár krátkých vět a dost. Stejně nebo víc prostoru se dostávalo původně hlavní události těchto dní. Hokejovému mistrovství světa v Česku a pro slovenskou reprezentaci důležitému zápasu, v němž se utkali s outsiderem šampionátu Polskem.

Na slovenského premiéra Roberta Fica byl při výjezdním zasedání vlády ve městě Handlová spáchán atentát:

Zadržení útočníka, který postřelil slovenského premiéra Roberta Fica.
Přehledně: Co vše se zatím ví o atentátu na premiéra Roberta Fica

Noční Bratislava ale přece jen trochu jiná byla. Zdaleka nepřipomínala ono hokejové město, které jsem měl v dávných vzpomínkách, kdy Slováci vyhráli v roce 2002 titul mistrů světa a země zažila hokejové šílenství srovnatelné s českým olympijským Naganem pár let předtím. Od té doby se totiž změnila i sama Bratislava. Zatímco před dvaceti lety tu byli zahraniční turisté spíše výjimkou a i Staré město a jeho restaurace patřily domácím, dnes už je Bratislava součástí světového turistického průmyslu a většina podniků v malebném, ale nevelkém historickém centru se zaměřuje na turistickou klientelu. A zatímco Slovensko a Slováci žijí díky blízkosti českého šampionátu opět hokejem, turisty v Bratislavě to zas až tak nezajímá. A ani atentátem na premiéra si nenechali kazit hezký jarní večer.

„Někdo mi to říkal. Ale Handlová, to je odsud daleko, ne?“ odpovídá mi rakouský třicátník, který se prochází s přítelkyní u Bratislavského hradu. „Ne, nemáme strach. Všude se něco děje. Ale ano, je to hrozné,“ připouští neochotně.

Hospod a restaurací v centru, kde by Bratislavané seděli u obrazovek velkých televizí a fandili svému týmu, se dalo oproti minulosti najít jen pár. A ani u nich nebylo tak plno. „Ten idiot, co vystřelil na Fica, nám pokazil tržby, to je fakt,“ říká mi číšník v jedné z restaurací v centru. „V minulých dnech jsme tu měli plno daleko víc. Uvažovali jsme také, jestli to nezrušit, ale když premiér hned nezemřel, tak jsme to nechali,“ dodává.

Obavy, co bude následovat

U Slováků, kteří se od hokejové zábavy nenechali odradit ani atentátem na premiéra, člověk narazil na šokující nezájem. „Vždyť se nic nestalo,“ říká mi jeden Bratislavan ve středním věku, který v jedné z restaurací získal místo hned u televize. „Odpoledne byl spáchán atentát na vašeho premiéra Fica,“ informuji ho nevěřícně. „Ano, to byl. Vždyť vám říkám, nic se nestalo,“ odpovídá mi znovu.

Deník přináší rozhovor z místa atentátu na Robeta Fica:

Snímek zachycuje vládní limuzínu, ve které je předseda vlády Robert Fico po střelbě na výjezdovém jednání vlády v Handlové v okrese Prievidza ve středu 15. května 2024.
Situace v Handlové je napjatá, Fico je tu oblíbený, říká hlas z místa činu

O kousek dál narazím na otevřené knihkupectví. Na Slovensku se totiž v době, kdy premiér bojoval během čtyřhodinové operace o život, konala Noc literatury. Pohledné třicátnici Tereze, která už těsně před ukončením akce přepočítává tržbu, alespoň to, co se stalo, viditelně není jedno. „Noc literatury se nezrušila, ani se mi nezdálo, že by na ni přišlo méně lidí,“ říká mi. „Ale lidé byli často otřesení tím, co se stalo. Samotný atentát je hodně vyděsil. Na druhou stranu, tady jste v Bratislavě, takže tady nějakou velkou lítost a soucit s Robertem Ficem čekat nemůžete,“ poznamenává. „To, co se stalo, mu však nikdo normální nepřeje. Já jsem tady u nás dnes večer aspoň nic takové neslyšela. Lidi ale hodně vyděsila vystoupení některých vládních politiků, kteří hrozili odvetou. Mají strach, co bude po atentátu následovat,“ dodává Tereza.

Atentát na Roberta Fica zachycený na videu:

Zdroj: Youtube

Na rozdíl od Noci literatury slovenská opozice zrušila večerní protestní demonstraci proti změnám v Rozhlase a televizi Slovenska, což ale byla v celoslovenském měřítku výjimka. „Žije se dál. Já vím ještě o nějakém volejbalovém utkání, ale žádný smutek se zatím nekoná. Na druhou stranu, lidé jsou zaražení, jak daleko to celé došlo,“ říká mi postarší paní, která se vrací s kamarádkami z menší oslavy.

Bratislava je ale trochu jiná než zbytek Slovenska. Bohaté a kosmopolitně se měnící půlmilionové hlavní město na dohled od Vídně volí už dvě desítky let především liberální a pravicovou opozici, která tu výrazně poráží Ficův Směr i ostatní vládní strany. Zbytek Slovenska je na tom o dost jinak, mnohdy zcela opačně.

Přežil. Chvála Bohu

To, co je v Bratislavě vidět na první pohled, je víc policejních aut ve vylidňujících se ulicích hlavního města. I jejich posádky to však berou spíš jako nutnou povinnost. Žádné kontroly, žádní policisté v ulicích, o nějakých vojácích se samopaly, jak to člověk zažil po atentátech třeba v Belgii nebo Francii, ani vidu.

Premiér Fico je po operaci. Zprávy o jeho zdravotním stavu se ale liší:

Ochranka podpírá slovenského premiéra Roberta Fica krátce po střelbě.
Premiér Fico je po operaci. Jeho stav je velmi vážný, uvedla nemocnice

Slovensko po jedenácté večer poráží Polsko 4:0. Zní slovenská hymna. Oproti té, co si pamatujeme z dob společného státu, má tato verze všechny tři sloky. „Slovensko naše posiaľ tvrdo spalo, ale blesky hromu vzbudzujú ho k tomu, aby sa prebralo,“ zpívá se v té poslední. A zpívají nejen slovenští hokejisté v Ostravě, ale i pár desítek lidí v jednom z mála „hokejových“ barů pod Bratislavským hradem. Zazní potlesk.

Pak si někteří z diváků v baru otevřou mobily, aby se podívali, jak to vypadá s jejich premiérem. „Fico žije, prý je mimo ohrožení života. Tak chvála Bohu,“ říká osazenstvu stolu elegantní čtyřicátník. „No, aspoň, že tak,“ poznamenává jeho asi o deset let mladší partnerka. Slovensko zamířilo do dalšího dne.