Kliknutím zvětšítePrvotní přehradu z dřevěných kůlů a kamenů, která měla za cíl vytvořit vodní nádrž pro malou vodní elektrárnu, vybudoval ve skalách nad městem Toccoa inženýr E. P. Simpson v roce 1899 a ještě v témže roce byla nádrž napuštěna vodou. Elektrárna, jejíž zbytky dnes představují historickou technickou památku v kampusu vysoké školy Toccoa Falls College, fungovala v původní podobě do roku 1933, kdy ji převzal Ústav Toccoa Falls.
Ten se rozhodl vyvinout pro město stabilnější zdroj elektrické energie a nahradil původní Simpsonovu přehradu hrází naplněnou zeminou, jinak zvanou též hliněná nebo terénní přehrada, která byla vybudována v letech 1939 a 1940. Po druhé světové válce byla tato hráz ještě zvýšena, čímž vznikla nádrž o celkové rozloze 16 hektarů, nazvaná Barnesovo jezero. Hráz dodávala městu energii až do roku 1957, kdy byla výroba elektřiny zastavena a přehradní jezero začalo sloužit čistě pro rekreaci.
Po posledních úpravách byla hráz 12 metrů vysoká, 120 metrů dlouhá a její koruna byla široká 6,1 metru. Hráz měla dva nekontrolované přelivy, z nichž hlavní se nacházel po její levé straně a byl dlouhý 120 metrů. Vpravo stranou od přehrady sloužilo v případě vysoké hladiny v nádrži ještě jedno snížení jako sekundární přeliv.
Pršelo silně čtyři dny
V roce 1977 se měsíc listopad ohlásil v Georgii neobyčejně vydatnými a trvalými dešti. Pršet začalo už 2. listopadu a ani do 5. listopadu silný déšť neustal. Za tu dobu se hladina přehradní nádrže zvýšila o 18 centimetrů, z toho dobrá polovina napršela mezi šestou hodinou večerní a půlnocí 5. listopadu. Množství vody zadržované v Barnesově jezeře se v důsledku tohoto přívalu zvýšil z obvyklých 505,7 tisíce metrů krychlových na více než 777 tisíc metrů krychlových. Něco takového nebyla hráz nádrže schopná udržet.
Asi hodinu a čtvrt po půlnoci z 5. na 6. listopadu už přehrada tlak vody nevydržela a zhroutila se v délce asi 61 metrů. Tento kolaps vyvolal záplavovou vlnu o síle 680 metrů krychlových za vteřinu, která se přehnala přes zhruba 57 metrů vysoké vodopády přímo do kampusu vysoké školy Toccoa Falls Bible College.
Strmá rokle mezi přehradou a vysokou školou vytvořila asi osmimetrovou vodní stěnu, která vletěla do areálu, když studenti, učitelé i zaměstnanci ubytovaní v kolejích školy právě spali. O přívalu, který se na ně žene, neměli nejmenší tušení, zastihl je přímo v postelích.
Hrůza nad školou
Následkem byla katastrofa. Rychlá a silná vlna zcela zničila dvě vysokoškolské budovy, devět dalších domů a 18 obytných přívěsů, v jejichž troskách zahynulo dohromady 39 lidí. Dalších pět obytných domů a pět vysokoškolských budov bylo poškozeno.
Příval také strhl a zcela zničil dva mosty i nábřežní silnice po obou stranách říčky, poničil městské vodovodní potrubí a znečistil zásoby a rozvody pitné vody. Škoda byla vyčíslena na 2,8 milionu dolarů.
„Rodáci z Georgie Jimmy a Rosalynn Carterovi, nedávno zvolený prezident a první dáma, se o katastrofě dozvěděli v kostele. Rosalynn odjela přímo k vodopádům Toccoa Falls a byla na místě, když záchranáři odstraňovali trosky a vytahovali těla,“ uvedl v článku o této katastrofě web Civil and Structural Engineer.
Prezident Carter pak měsíc po kolapsu, 7. prosince 1977, nařídil ministru obrany okamžité zahájení inspekce více než devíti tisíc nefederálních přehrad, které by v případě protržení mohly způsobit velké ztráty na životech a majetku. Na tento projekt uvolnil prezident Carter 15 milionů dolarů.
Změna přístupu
„Tyto akce byly chvályhodné, ale tragédii se dalo předejít, kdyby Kongres navázal na legislativu přijatou pět let před katastrofou. Zákon o národní inspekci přehrad z roku 1972 nařizoval americkému armádnímu inženýrskému sboru vytvořit soupis všech nefederálních přehrad představujících určité riziko vytvoření záplavové vlny za účelem kontroly těch vysoce rizikových a vypracovat doporučení pro dlouhodobý program inspekce,“ upozorňuje web.
Pohled proti proudu přes protrženou hráz, 7. listopadu 1977
Na realizaci tohoto programu Kongres bohužel nedokázal vyčlenit dostatek peněz, takže z něj sešlo. Až do katastrofy u Toccoa Falls nevznikla ani národní strategie bezpečnosti přehrad, na níž se začalo pracovat až potom.
„Je nanejvýš důležité, abychom si tuto tragédii i nadále připomínali, aby se selhání tohoto typu již nikdy neopakovala,“ cituje web slova Jonathana Gartona, prezidenta Asociace úředníků pro bezpečnost státních přehrad.
Protržení přehrady nad vodopády Toccoa nakonec vedlo spolu s několika dalšími významnými kolapsy přehrad, k nimž došlo v 70. letech 20. století, k vytvoření nejenom Národního programu bezpečnosti přehrad, ale také jejich národního inventáře, jenž dnes zahrnuje více než 90 tisíc přehrad po celých USA, které klasifikuje podle stupně rizikovosti. Jako stavby s vysokým rizikem, tedy takové, jejichž kolaps by pravděpodobně způsobil ztráty na životech, označuje více než 15 tisíc z nich.
„Odhaduje se, že asi 12 procent těchto potenciálně nebezpečných přehrad potřebuje z bezpečnostních důvodů opravu nebo modernizaci. Přestože jsou programy bezpečnosti státních přehrad v mnohem lepším stavu než před 40 lety, mnoho problémů přetrvává: mezi nimi především nedostatek adekvátního financování programů bezpečnosti, vzdělávání vlastníků přehrad o jejich odpovědnosti za bezpečnost přehrady a nedostatek finančních prostředků na údržbu,“ upozorňuje web.
Obětem neštěstí z roku 1977 byl věnován památník, jenž se dodnes nachází v kampusu školy Toccoa Falls College.
21
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
