Blýsknout se na světové výstavě v New Yorku roku 1964 byla Waltova velká ambice. Podílel se na několika expozicích, mimo jiné pavilonu Pepsi Coly, kde animované postavičky představovaly různé země a pěly píseň Je to malý svět. Zlatým hřebem měl ovšem být robot v životní velikosti – Disneyho politický oblíbenec, republikán, odpůrce otrokářství a hlavně americký prezident Abraham Lincoln. Studio Walt Disney a spřízněné technické firmy vyvíjely už předtím několik let jiný model loutky, která by fungovala na dálkové ovládání, chodila by a mluvila. Lincoln na něj měl navázat. Šlo o hodně, neboť se blížilo výročí prezidentova druhého zvolení (1864), pro Walta to byla prestižní záležitost.

Trucující Lincoln

Kolem figuríny prezidenta Lincolna kmitaly stovky specialistů od elektroniky až po hydraulické prvky. Zrodila se konstrukce s klouby a anatomií pětapadesátiletého muže, kterou nakonec obalili duraflexem připomínajícím lidskou kůži. Výsledek ohromil všechny, i samotného Walta. Zkoušky dopadly výtečně, „prezident“ mluvil a chodil, a tak v dubnu 1964 „nastoupil“ se svým duchovním otcem i partičkou techniků do letadla směr New York. Dva dny před zahájením výstavy způsobně pronesl svou naprogramovanou řeč, projekt mohl být odstartován.

Pak se ale robot ze záhadných důvodů vzbouřil a zasekl. Jak připomíná Boris Jachnin v knize o Disneym, přestal se hýbat, nevstával z křesla a věty, jež vydával, nenavazovaly na jeho pohyby. Obličej se mu podivně kroutil. Tým kolem Disneyho propadl panice. Někdo tvrdil, že za to mohou výkyvy v elektronickém napětí během zkoušek, jiní tvrdili, že republikánovi neprospěla cesta letadlem, možná i zdejší chladný vzduch. Korunoval to Waltův věhlasný animátor Marc Davis. „A nezlobí se na nás náhodou Bůh? Že jsme stvořili člověka k obrazu svému?“ ptal se. Na to jaksi neměl nikdo odpověď.

Navzdory úsilí dvou stovek lidí pracujících pro Disneyho expozice se robota nepodařilo v den zahájení zprovoznit. Bojovník proti otrokářství Lincoln stávkoval. Byl to velký průšvih a Walt Disney musel chtě nechtě před fotoaparáty a reportéry přiznat: „Makali jsme do noci jako diví, ale nemůžeme vám robota ukázat, popadl ho nějaký rozmar.“

Rozmar přešel figurínu Lincolna o pár dnů později. Hosté výstavy byli okouzleni jeho řečí o svobodě a americkém národu, technická závada upadla v zapomnění. Robot se později úspěšně přesunul do Disneylandu, Walt se ale ještě řadu nocí budil zbrocený potem při vzpomínce na den zahájení.

Prohlídka Disneylandu:

| Video: Youtube

Vítej do klubu

Od začátku roku 1966 se v Disneyho diáři množily termíny s návštěvami u lékařů. V červenci mu řekli, že by měl s ohledem na postupující kalcifikaci krčních vad absolvovat operaci. Jenže Disney chystal středisko zimních sportů a druhý park Disney World na Floridě. Na dalším vyšetření v listopadu byl lékařský ortel mnohem ostřejší: skvrna na plicním laloku a neodkladná operace.

close 100 let s Disneym info Zdroj: Deník zoom_in 100 let s Disneym „Musí to ještě pár dní počkat,“ pravil držitel dvaatřiceti Oscarů, zapálil si a odjel do studia. Schvalovaly se studentské koleje k Disneyho prestižní filmové škole, chystaly další snímky. Mimo jiné Waltův vysněný projekt vracející animované hrdiny do přírody: Kniha džunglí.

O pár dnů později mu lékaři vyoperovali levý lalok plic s rakovinou a oznámili rodině, že mízní uzliny vůbec nevypadají dobře. Diagnóza zněla: pár měsíců života. „Je mi skvěle,“ oznámil Walt Disney rodině i lékařům, načež začal přijímat pracovní telegramy a dopisy. Byl mezi nimi i vzkaz od herce Johna Wayna, jenž měl také jednu plíci: „Vítej do klubu, hochu. Všechno se dá, jen výšky jsou trochu problém.“

Mauglí bez Disneyho

Za dva týdny si Walt vynutil návrat do studia. Přes varování doktorů najel na starý režim – několik porad denně, projekce ukázek, nové studie, kontrola pozemků se stavbami, málo jídla, hodně cigaret. Kolegové byl zděšeni jeho přepadlým zevnějškem, ale netroufali si cokoli namítat. 24. listopadu opět skončil ve špitále. Metastáze v těle postupovaly, nemohl chodit, vypadávala mu jména, pak přestal mluvit úplně.

Své 65. narozeniny prožil zesláblý na nemocničním lůžku, s návštěvami nejbližších. Stejným způsobem pokračovaly i další dny, až do 14. prosince. „Zase chodí a vnímá! Bude to v pořádku,“ volala šťastně Lily jejich dceři Dianě, jež na to vzpomíná v pamětech. Druhý den ráno Walt Disney zemřel. Srdeční oběh vypověděl službu. Premiéry filmu Kniha džunglí, jehož zrod inicioval a na který se tolik těšil, se už nedožil. „Je to mimořádně smutný den pro Ameriku i svět,“ napsal prezident Lyndon B. Johnson jeho rodině. 

Kluk z chudé farmy, který dobyl filmový průmysl, je ztělesněním amerického snu. Svou lásku k zvířatům i chuť bavit sebe a druhé přetavil do filmů. Nikdy neuměl odpočívat, kreslil, psal a vymýšlel do posledního dechu. Doslova.