Že zdánlivě neřešitelný problém možná najde své východisko, naznačilo ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) v záměru propojit za určitých podmínek spolupráci školy, rodičů a žáka prostřednictvím dohody.

„Jedná se o nové opatření pro rodiče, u jejichž dětí se objevují opakované výchovné problémy, přestupky proti školnímu řádu nebo pravidlům třídy. Po dohodě s rodiči by se vytvořil individuální výchovný plán, který by měl tvořit podstatu smlouvy,“ přiblížil Patrik Kubas z tiskového odboru MŠMT.

Individuální výchovný plán by obsahoval reálné úkoly a závazky pro školu, učitele, rodiče i samotného žáka. Smlouva se má upravit podle aktuálních problémů dítěte a rodiny. Dohoda má vycházet z modelových vzorů sestavených pracovní skupinou. „Vede ji dětský psycholog Václav Mertin.

Vypracovávají modelové vzory situací, které si pak školy mohou upravit podle konkrétních potřeb. Kromě pracovníků MŠMT zde spolupracuje řada odborníků například z řad psychologů či policie,“ doplnil.

Zatím jenom návrh

Jedná se zatím pouze o pracovní verzi. Ambicí je však vyzkoušet pilotní projekt na vybraných školách už příští školní rok. Podle výsledků pak mají následovat další výstupy. „Opatření by mělo pomoci řešit stoupající kázeňské problémy žáků. Stvrzením dohody by na sebe rodiče převzali větší zodpovědnost za chování potomka na školní půdě,“ vysvětlil Kubas.

Reakce na připravovaný projekt se však mezi rodiči i pedagogy liší. Například mladá maminka ze Zlína vnímá záměr ministerstva jako dobrý nápad. „Pokud na takového žáka nic neplatí, není to špatné řešení. Proč to nezkusit,“ míní Jana Fládrová. Pozitivně se k myšlence staví i maminka Petra Háčková.

„Spolužák mojí devítileté dcery neustále vyrušuje a je sprostý. Naštěstí ještě žádný vulgarismus domů nepřinesla, ale vyrušování v hodinách je problém. Je dobře, že by rodiče těchto dětí měli smluvní závazky. Kdo jiný než oni by měl dbát na výchovu svého potomka,“ krčí rameny Háčková.

Žák základní školy, dvanáctiletý Petr, řešení vítá také. „Je to nepříjemné, když vás někdo otravuje. U nás ve třídě jednoho takového máme. Právům nerozumím, ale když by to šlo nějak vyřešit, bylo by to fajn,“ myslí si Petr.

Ředitel Gymnázia Zlín­Lesní čtvrť Jan Chudárek považuje v obecné rovině zajištění kvalitní spolupráce mezi školou a rodinou ve výchovné oblasti za dobrý záměr. „Zapracovat jej do legislativy však nebude vůbec jednoduché. Uvedení do praxe bude také jistě náročné,“ míní Chudárek.

Jen další papírování

Ředitel Obchodní akademie Tomáše Bati a Vyšší odborné školy ekonomické Zlín Josef Rydlo postup MŠMT jako vhodný nevidí. „Je to zavedení dalších byrokratických zátěží pro školy. Kus papíru nevyřeší mezilidské vztahy a nenapraví obrovské mezery v morálce a nevhodném chování lidí,“ myslí si.

Pokud má podle něj škola dobře propracovaný školní řád a v něm jasně stanovená pravidla, pak není třeba sepisovat další dokumenty v podobě smluv. „Základem je zlepšit morálku a společenské klima v naší společnosti a zvýšit zodpovědnost rodičů za výchovu svých dětí. To je proces dlouhodobý, ovlivněný velkým množstvím různých faktorů,“ uzavřel Rydlo.

Ve stávající variantě projektu by například v modelovém případu neukázněného sedmáka měl jasné řešení. Škola by u neustále vyrušující ratolesti zajistila nepřetržitý přibližně patnáctiminutový dohled. Kdyby se situace během dne opakovala, zatelefonuje škola rodičům. Následující den dokončí student školní povinnosti po vyučování. Dle dohody by škola navíc denně podávala stručnou informaci o jeho chování.

Smlouva pamatuje také na závazky rodičů. „Na výzvu školy zařídí vyzvednutí syna z vyučování a zajistí docházku syna do poradenského zařízení. Rodiče každý den podepíší informaci o jeho chování,“ vyjmenoval Kubas několik jejich povinností. Rodiče však alespoň zpočátku nebudou muset na smlouvu přistoupit.

A co s nefunkčními rodinami?

S rezervou však tento koncept hodnotí maminka a zároveň jedna ze zakladatelek rodinného centra Kamarád - Nenuda ve Zlíně Ivana Scharfová. „V případech nefunkčních rodin rodiče často se školou nekomunikují. Nevím, jestli je smlouva k nějaké spolupráci nebo k dodržení individuálního výchovného plánu donutí, když MŠMT říká, že rodiče dohodu nemusejí podepsat,“ upozornila.

Možnou povinnost vyzvednout potomka pro jeho kázeňské prohřešky ze školy vnímá Scharfová zdrženlivě. „Nedovedu si představit, že rodič půjde vyzvednout dítě do školy během pracovní doby. Kam ho pak dá? Nechá jej sedět doma samotné? Jaký to má výchovný dopad?“ táže se Scharfová. Návrh hodnotí jako zbytečně složitý a pravděpodobně i finančně náročný.

Ze stejného důvodu je k plánu skeptický i ředitel Základní školy Komenského ulice Zlín­Malenovice Petr Janečka. „Aby tato myšlenka fungovala, musela by být smlouva vymahatelná,“ podotkl.

K zajištění větší vymahatelnosti smluv je podle Kubase potřeba ve školském zákoně změnit povinnou školní docházku na povinné vzdělávání. „Pak by v krajním případě měli ředitelé možnost trvat na tom, aby se problémové dítě nevzdělávalo u nich ve škole, ale doma,“ podotkl.

Odmítnutí podpisu například školního řádu by podle něj mohlo vést k nepřijetí žáka do dané školy. Nepodepsání samotné smlouvy by se mohlo stát důvodem k ukončení vzdělávání žáka v konkrétní škole. „Ke stejnému závěru by mohlo vést i výraznější neplnění bodů smlouvy ze strany rodičů,“ doplnil Kubas s tím, že i nyní existuje řada zákonů, které rodičům ukládají závazky související s péčí o dítě.