Aikidó je pro mě životní styl

Základní myšlenkou aikidó je harmonie. Bojovník se učí žít v souladu se sebou a svým okolím. Smyslem tohoto bojového umění není protivníkovi ublížit nebo ho zabít. Využívá se pouze při sebeobraně. Bojovník aikida při výcviku rozvíjí nejen své fyzické, ale i psychické schopnosti.

„Jsme skvělá parta, což je jeden z důvodů, proč jsem u aikida zůstal tak dlouho," vysvětluje lékař. Jeho profese ho při netradičním koníčku ovlivnila prý jen částečně. „Vyhovuje mi, že aikidó člověka učí zpacifikovat útočníka, aniž by ho zranil nebo mu trvale ublížil. Ve své podstatě je neagresivní," tvrdí Leo Pšenčík.

Ačkoliv je aikidó bojové umění, není staré stovky let, jak by nejspíš mnozí očekávali. Kořeny aikidó sice vychází z umění starého samurajského rodu Minamoto, jeho zakladatelem ale byl mistr bojových umění Morihei Uešiba, který žil zhruba před sto lety.

„Byl uznávaným bojovníkem. Mnoho samurajů jej vyzývalo na souboj. On ale nechtěl nikomu ublížit. Proto ke zneškodnění soupeře používal techniku, která využívá síly protivníka," objasňuje Leo Pšenčík. Tím si získal úctu většiny vyzyvatelů a často i jejich přátelství.

Metoda jeho bojového umění vznikla postupně, během první poloviny dvacátého století. Jeho podstatu tvoří systém úderů a tlaků na nervová centra. Cílem aikida je dostat soupeře na zem a zabránit mu v dalším útoku.

Do Evropy se aikidó dostalo díky synovi Moriheiho Uešiba, který pokračoval v rodinné tradici. Umění zpopularizoval například také herec Steven Seagal, který se mu věnuje a je v něm dobrý.

„My jsme ve Zlíně měli jednoho z nejlepších učitelů ve střední Evropě. Jmenuje se Masatomi Ikeda a pochází z poslední linie přímých žáků učitele," přiblížil zajímavou historii zlínského aikida Leo Pšenčík.

„Masatomiho jsem poznal jenom letmo. Protože s vyučováním kvůli pokročilému věku a zdravotním problémům skončil, když já jsem s výcvikem začínal," zalitoval Leo Pšenčík. Osobně se prý ale setkal s vnukem zakladatele aikida Moriteruem Uešibaou.

„Jel jsem na poznávací cestu do Japonska a navštívil jsem mimo jiné i Tokio. Vnuk Moriheiho Uešiba dodnes aikidó vyučuje v Honbu dódžó, jak se nazývá hala, kde se cvičí," popisuje své zážitky.

Japonci přistupují k tréninku bojového cvičení daleko tvrději než my. Výcvik začíná v šest hodin ráno a končí až v deset večer.

„Byl to pro mě velký zážitek. Nejen vnuk velkého učitele, ale všichni mistři ovládají aikidó na velmi vysoké úrovni," obdivuje techniku japonských mistrů Leo Pšenčík.

A vzápětí podotýká, že výhodou aikida je především to, že se ho člověk vlastně stále učí. I po deseti letech prý objevuje stále nové postupy, které dříve neznal. Zdokonaluje takto nejen techniku boje, ale také svou mysl.