Ten vloni dvě stě metrů pod vrcholem osmitisícovky Lhotse zahynul. Expedici zorganizoval a vedl Kalného spolulezec a kamarád Martin Minařík. Mezi členy výpravy byl i velehradský lékař a fotograf Jiří Rohel.
Sochaře a horolezce Olivu do míst ve výšce více než pěti tisíc metrů nad mořem podle jeho slov přivedla touha po vlastním prožitku poté, co mnohé o Himálaji přečetl.
„Zjistil jsem, že všechno, co jsem četl, je skutečně pravda. Výšková nemoc, problémy s dýcháním, noční hrůzy z nedostatku kyslíku nebo střevní problémy,“ vyjmenoval sochař dojmy z velehor. Jedním dechem však dodává, že mnohé ze zážitků jsou nesdělitelné. „Co je totiž pravda ve výšce dva tisíce metrů nad mořem, již neplatí v pěti tisících metrech,“ míní Oliva.
Po cestě malým letadlem Yeti Airlines z Káthmándú do Lulky všechny účastníky expedice čekal výstup z necelých 3000 metrů do Everest basic campu ve výšce 5350 metrů. Trval včetně dvou dvoudenních aklimatizačních přestávek dvanáct dnů. „Jsem neskonale rád, že jsem šerpy poznal, protože je to úžasný národ. Bez nich by si lidé, kteří tam přijíždějí z celého světa, ani nevrzli,“ poznamenal s úctou Oliva.
Hlavní cíl cesty, kterým byla instalace pamětní bronzové desky, se výpravě podařilo naplnit. Také s tímto úkolem expedici z Moravy vydatně pomáhali šerpové, kteří desku pod Everest vynesli. Podíleli se i na samotném upevnění na místě zvaném Gorak-shep. Dva z osmi šerpů, kteří expedici provázeli, byli lámové. Pod střechou světa a před očima Moravanů se tak odehrálo i duchovní setkání.
„Byl to neskonale ekumenický a pravdivý zážitek. Je úžasné, jak lze praktikovat víru v Boha v různých jazycích a rozdílném kulturním prostředí,“ dodal velehradský sochař.
