Jako by nám připomínaly, že areál je obrovský a že je to jakási cesta," říká Martina, která ráda cestuje. Procházka mezi budovami může působit tajuplně a místy nevíte, zda se za rohem nevyloupne černoch z amerického západu a nezapálí si s vámi poctivé cigáro bez filtru. S ubývajícím denním světlem se ráz areálu stává ještě uhrančivějším. Za mřížkovanými okny občas probleskne vadná žárovka a kdesi zpovzdálí se ozývá práce neúnavných strojů.

Areál rozhodně není městem duchů. V rekonstruovaných částech se scházejí mladí lidé, rozléhá se čilý hovor, smích i zpěv. V renovovaných budovách sídlí několik restaurací a kaváren. „Velmi ráda mám kavárnu Továrna, která na mne působí jako pražská kavárna. Je to tam velmi příjemné a milé," prozradila Veronika Vlková, která má v budově číslo 54 fotoateliér. „V areálu fotím v retro stylu a opodál ve stylu moderním a to mě na celém tomto prostoru ohromně baví. Můžete být v kulisách z první republiky a hned vedle ve dvacátém prvním století," svěřuje se fotografka. Nejen na ni dýchá stará část průmyslové zóny dávnými časy. „Přitahuje mne ale i moderna. Třeba v průchodu za budovou 54 je úžasně pomalovaná zeď, kde fotím zejména malé motorkáře. A skvěle na mne působí i betonový prostor mezi budovami 14 a 15," dodává Veronika. Zdá se, že pestrost areálu podtrhuje jeho mystické kouzlo. „Vůbec to tak nevnímám," oponuje Michal Štrbík. „Průmyslový areál je pro mě spojený se strojírenstvím, botami a hroznou dřinou, potem a špínou," dodává rezolutně student z Uherského Hradiště. „Mám rád třeba historickou Olomouc, líbí se mi i v Uherském Hradišti, ale ve Zlíně se raději projdu po parku než po areálu bývalého Svitu," přiznává Michal.

Areál Baťovy továrny. Ilustrační foto.Zdroj: DENÍK/archiv

V některých budovách v areálu pokračuje výroba v původním duchu a se ctí k tradicím

Zlín – Tradiční řemeslo, byť dnes už ve zcela jiném hávu, je nedílnou součástí průmyslového areálu ve Zlíně. Strojařská výroba byla brzo od počátku vzniku koncernu Baťa v roce 1894 jeho přirozenou součástí. „Tady byl mozek Baťových továren," říká spolumajitel Kovárny VIVA Čestmír Vančura.

„Když se Baťa chystal k expanzi, zjistil, že bez pořádných strojů se neobejde a začal je rychle vyvíjet a vyrábět. Jeho myšlenky a požadavky někdy předbíhaly realitu i v jeho firmě," domnívá se Vančura.

Možná i to bylo důvodem, proč se v roce 1931 přihlásil do konkurzu na ředitele strojíren pouze jeden adept Bohuslav Ševčík. „V té době byla nouze o práci a být v postavení ředitele bylo velkou výsadou, ale Baťovy požadavky byly velmi tvrdé. Jeho předchůdce prý hned několikrát propustil, ale dříve než ten stačil dojít na bránu, tak tam „šéf" už stačil telefonovat, ať ho vrátí zpátky do práce," prozradil Vančura. Sám ctí baťovské tradice a nechává se inspirovat historií koncernu Baťa.

„Baťa strojařinu miloval, jeho láska ke strojům byla přímo spjata s podnikáním," přiblížil Vančura pro Deník. První strojírenské provozy vznikly už před první světovou válkou a sloužily hlavně k údržbě a opravám strojů a již tenkrát obsahovaly kovárnu, zámečnickou dílnu i slévárnu.

V roce 1932 byla kovárna a lisovna přemístěna do budovy 92, ve které zůstala až doposud. „Jsou tady asi tři místa, kde se udržela výroba ve stejných budovách jako na počátku," domnívá se Čestmír Vančura.

„Prvním je zmíněná kovárna v 92, v budově číslo 84 je slévárna Hamagu, v Mitasu je výroba plášťů originální technologií v 76 budově. V těchto prostorách se udržela výroba stejného typu výrobků jako před válkou a strojařina jako taková se dodnes udržela mimo jiné i v budovách číslo 53, 63, 71, 72, 73, 74, 81, 82, 83," doplnil Vačura.

Kovárna VIVA působí v několika budovách průmyslového areálu. „Snažíme se o citlivou konverzi budov, viditelně oddělujeme přístavby, pokud je nezbytně potřebujeme. V budoucnu se tedy téměř vše dá i vrátit do původního stavu." Popsal také, že v brzké době by mohlo dojít k zásadnější přestavbě budovy číslo 95. Na projektu se podílí také známý architekt Pavel Míček.

SLEDUJÍ PŮVODNÍ ARCHITEKTURU

„Toto město vyrostlo z práce a výrobní firmy vlastně sledují tuto původní autentickou linku ve vývoji našeho města, ve kterém se vyrábí a tvoří špičkové strojní výrobky," vysvětlil Čestmír Vančura. Monokultura večer prázdných budov není model, který se dnes ve velkých městech prosazuje a Vančura je přesvědčený, že to není model vhodný ani pro Zlín.

Vyžaduje to porozumění samosprávy a podmínky pro to, aby mohla nadále existovat průmyslová část s kulturní i společenskou infrastrukturou.

Rozvoj areálu nyní výrazně ovlivňuje skupina CREAM. Plánuje i další výstavbu

Cílem regenerace bývalé Baťovy továrny je pozvednout tuto lokalitu a udělat z ní opět centrum dění ve Zlíně. Systém Baťova rastru, ve kterém je celé toto území navrženo, dává možnosti vzniku perfektně funkčního urbanistického celku, který v sobě bude obsahovat jak funkce pracovní, tak i rezidenční a společensky zábavné, jako jsou obchody, kluby, restaurace a chytře navržené parkové ostrůvky a odpočinkové zóny," upřesňuje Martin Jarolím, ředitel skupiny CREAM.

„Naše společnost se inspiruje příklady z mnoha úspěšných projektů revitalizací, jako jsou regenerace londýnských doků nebo historického centra Londýna doplněného o moderní Business City, Rotterdamu, Berlína, vídeňské Muzejní čtvrti, Eindhovenu, ale i realizacemi z Prahy-Holešovic, Smíchova či pražského historického centra. V současné době dokončujeme 1. etapu revitalizace budovy House 64, kde vzniknou cenově zajímavé kancelářské a obchodní plochy s industriálním charakterem," vysvětlil Martin Jarolím.

V areálu bývalého Svitu vznikly mimo jiné nové univerzitní budovy, podnikatelský inkubátor, sídlo Policie ČR, dokončila se regenerace budovy 32, ale House 64 nebo Max 32 nejsou posledními budovami, které se dočkají znovuzrození. Na místě bývalých ruin budov 24, 25, 26 se plánuje postavení multifunkčního centra FABRIKA 24–25–26.

Dle informací od investora je tento projekt v přípravné fázi. V současnosti jsou plochy využity jako dlouhodobé parkoviště pro firmy a levné krátkodobé parkování pro návštěvníky areálu.

Bývalá Baťova továrna ve Zlíně, poté státní podnik Svit, industriální zóna obehnaná zdí, kam každodenně v brzkých ranních hodinách směřovaly tisíce lidí za prací a večer toto tovární město opět osiřelo, je nyní pulzujícím centrem Zlína s prosperujícími firmami, kavárnami, restauracemi, galeriemi, úřady, sportovišti, univerzitou…

Rozsah restrukturalizace Svitu byl velmi široký. Skupina CREAM poskytla v této zcela ojedinělé spolupráci mezi státní správou a soukromým subjektem potřebné know-how a finance k tomu, aby tato restrukturalizace, tehdy už nefunkčního podniku Svit, proběhla.

Svit byl v té době kompletně paralyzován obrovským zadlužením v hodnotě několika miliard korun a nebyl schopen dalšího fungování. Tovární areál v centru Zlína zarůstal, budovy, o které se nikdo nestaral, se začaly rozpadat, areál byl obehnán zdmi a závorami. Začátkem roku 2000 skupina CREAM ve shodě se Zlínským krajem a krajským městem Zlín připravila plán záchrany areálu a podnikla první kroky k restrukturalizaci Svitu a konsolidaci společnosti. V současné době už má areál opět velmi živého ducha.

„Koncem léta zde, v rámci BARUM Czech Rally, opět vznikne CREAM Safety a Fan zóna s možností pozorovat zajímavý průjezd závodníků a poté si užít afterpárty tohoto sportovního večera," dodal Robert Jašek, tiskový mluvčí skupiny CREAM.

Areál Baťovy továrny. Ilustrační foto.Zdroj: DENÍK/archiv

14|15 BAŤŮV INSTITUT: muzeum, galerie i knihovna v jednom místě

Zlín - V těsné blízkosti prostoru bývalého koupaliště Baťák vyrostlo v letech 2011 a 2012 moderní kulturní a vzdělávací centrum 14|15 BAŤŮV INSTITUT, ve kterém našly zázemí čtyři krajské instituce: Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně, Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně, Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně a 14|15 Baťův institut.

OŽIVENÍ BUDOV ČEKALO AŽ DO SOUČASNOSTI

14|15 BAŤŮV INSTITUT vznikl konverzí dvou továrních budov bývalého Baťova továrního areálu. „Bývalé tovární budovy 14 a 15 ale ve skutečnosti Baťové nepostavili," připomněla PR manažerka 14|15 Baťova institutu Michaela Mitáčková. „Objekty vznikly až po znárodnění. Architektem byl Jiří Voženílek. Jeho návrhy budov 14 a 15 spadají do poválečného období," doplnila. Baťovský architekt Voženílek chtěl v prostoru vybombardovaných budov vybudovat moderní výrobní objekty.

Oživení architektonických skvostů se podařilo až v současnosti. V roce 2008 byly budovy 14 a 15 zakoupeny a po náročném vybírání projektu, financí a stavební firmy se podařilo vybudovat nový institut. „Autorem architektonického řešení expozic je společnost TRANSAT architekti pod vedením Petra Všetečky, který se v minulosti významně podílel na obnově budovy č. 21 tzv. Baťova mrakodrapu," sdělila Deníku Michaela Mitáčková.

Rozmach firmy Baťa nesouvisel jen s dějinami města Zlína a obuvnickým průmyslem, ale také s nejrůznějšími kulturními aktivitami, výtvarným uměním a architekturou. Právě zlínská architektura a urbanismus, které jsou světovým fenoménem, se staly východiskem stálé expozice Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně, které patří celá druhá etáž 14. budovy 14|15 BAŤOVA INSTITUTU.

PŘEDSTAVUJÍ VÝTVARNOU KULTURU BAŤOVA ZLÍNA

Návštěvníky seznámí také s výtvarnou kulturou Baťova Zlína i s důvody, proč Baťovi zasahovali do kulturních sfér. „Když zjistili, že firma potřebuje dobré reklamní grafiky, založili školu umění, nakupovali umělecká díla, obklopili se nejlepšími lidmi a založili tradici zlínských výtvarných salonů. Během několika let vytvořila firma kolekci, která se stala základem galerijní sbírky. Krajská galerie založená roku 1953 na dosažené úspěchy navázala další sbírkotvornou činností, v níž pokračuje dodnes," vysvětlila Mitáčková.

Ve stálé expozici krajské galerie nazvané PROSTOR ZLÍN | ŘÁDY VIDĚNÍ jsou vystaveny nádherné práce českých umělců první poloviny 20. století mimo jiné Alfonse Muchy, Emila Filly, Bohumila Kubišty, Václava Špály, Josefa Čapka, Jana Zrzavého, Jindřicha Štýrského, Toyen, Otty Gutfreunda, Vincence Makovského. V současnosti je tak ve Zlíně ucelená sbírka českého umění 20. století.

OCENĚNÁ STÁLÁ EXPOZICE PRINCIP BAŤA

Ve 14|15 BAŤOVĚ INSTITUTU našlo své moderní zázemí také Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně. Na velké ploše muzea je stálá expozice PRINCIP BAŤA: DNES FANTAZIE, ZÍTRA SKUTEČNOST, která se stala muzejní výstavou roku 2013 a obdržela za to cenu Gloria musaealis. Tato expozice je svojí propracovaností i rozsahem ojedinělou nejen v České republice, ale též v celé Evropě. Jsou v ní začleněna tři velká témata: Obuv a produkce firmy Baťa, Film a Cestovatelství. Další samostatná expozice prezentuje život a dílo Františka Bartoše pedagoga, jazykovědce a etnografa. Budova číslo 15 patří zejména Krajské knihovně Františka Bartoše ve Zlíně. V jejím knihovním fondu je více než půl milionu knih, časopisů a dalších dokumentů.

Z historieFirma Baťa zahájila svou činnost ve Zlíně v roce 1894 jako malá řemeslnická dílna. Skutečný rozmach přinesly až válečné zakázky na vojenskou obuv během první světové války.

„Získané zkušenosti s organizací práce, racionalizací výroby a mechanizací se začaly projevovat od r. 1923, kdy firma dosáhla klíčového náskoku před konkurencí," potvrdil Martin Marek ze Státního okresního archivu Zlín.

Areál Baťovy továrny. Ilustrační foto.Zdroj: DENÍK/archivV poválečné éře byly výrobní provozy rozčleněny a největší význam si následně uchoval národní podnik Svit. „Transformace v 90. letech přinesla postupné ukončení obuvnické výroby, ale některé nástupnické subjekty podnikající ve strojírenství a gumárenství si své provozy v areálu udržely," popsal Martin Marek.

V roce 1900 zakoupili sourozenci Baťovi pozemky v sousedství nedávno otevřeného zlínského nádraží a začali s výstavbou první zděné dílny nadstavené obytnými pokoji. „V letech 19051906 ji doplnila budova strojovny a strojnické dílny a následně první zděná třípatrová tovární budova, částečně podsklepená. V dalším desetiletí přibylo několik továrních budov," sdělil Martin Marek.

Nový stavební boom, ke kterému došlo po roce 1923, byl spojen s přijetím nového standardizovaného konstrukčního systému továrních budov. „Jeho podstatou byla železobetonová kostra," vysvětlil s tím, že výstavba probíhala podle Gahurova projektu Továrna v zahradách. „Dominantou areálu se stala pětietážová budova o půdorysu 80×20 m.

Díky striktnímu uplatňování normalizovaných pracovních postupů a standardizaci stavebních prvků se ji podařilo předat k užívání za pět měsíců od prvního výkopu. Nekompromisní ekonomický pragmatismus zadavatele se však odrazil na konstrukčních vlastnostech standardizovaných staveb, investice do oprav v dalších letech převyšovaly jejich pořizovací ceny," vysvětlil Marek.

„Nálet amerického bombardovacího letectva dne 20. listopadu 1944 přinesl velké materiální škody zvláště na nejstarší, východní části areálu, kam byly soustředěné obuvnické a částečně i gumárenské provozy.

V důsledku detonace tříštivých a časovaných bomb a následných požárů bylo úplně zničeno deset budov a další desítky vykazovaly různé stupně poškození," popsal Marek. Znamením poválečné obnovy se stal nový mamutí desetipodlažní centrální sklad obuvi č. 34. Vzhledem k mimořádnému architektonicko- -urbanistickému odkazu byla vyhláškou Jihomoravského krajského národního výboru vyhlášena 20. listopadu 1990 „Městská památková zóna Zlín".

MARCELA KANIOVÁ