Jak se žije hvězdáři


Do tajů vesmíru jsem pronikal asi rok

O astronomii se začal Coufal zajímat už v dětství. Hlouběji do tajů vesmíru pronikl na střední a poté na vysoké škole. „Trochu mě to lákalo odmalička, četl jsem nějaké knížky, ale až na gymnáziu jsem si všiml, že je kousek od školy hvězdárna. Jednoho dne jsem tedy nesměle zaklepal na její dveře. A už jsem tam více než třicet let,“ popsal své začátky s hvězdami Coufal. Velkým zážitkem pro něj byla i chvíle, kdy se poprvé podíval do hvězdářského dalekohledu. Nazývá to svým prvním odhalením vesmíru, protože mohl pozorovat něco, co normálním okem dosud nespatřil.

„To nejkrásnější ale přijde, až rozbalíte ten pomyslný obal a začnete zjišťovat, co to jsou hvězdokupy, mlhoviny, galaxie. Jedna věc je odhalení toho krásna vesmíru, druhá věc je, aby si člověk uvědomil, co se za tím vším skrývá. Pak se už nekouká po hvězdičkách, ale začíná se dívat po tom neviditelném,“ vysvětlil astronom. Dodal, že do tajů vesmíru pronikal asi rok, kdy poctivě studoval hvězdné atlasy a četl odborné knihy.

O studiu astronomie přesto nikdy nepřemýšlel. Tvrdí, že se jeho koníček nikdy neztotožnil s jeho povoláním. Zdeněk Coufal se totiž po střední škole rozhodl pro medicínu. Dnes pracuje jako kardiolog ve zlínské Baťově nemocnici. „Nemůžu říct, že by medicína nebyla zároveň i můj koníček, ale astronomie je pro mě jakýsi protipól v životě. Je to kompenzace, protože při své práci lékaře jsem zvyklý na akutní záležitosti. Musím rychle reagovat na změnu stavu, rychle se rozhodovat, takže se člověk dostává do jakéhosi stresu. A já ten klid hledám v astronomii a koukání na oblohu,“ vysvětlil, proč se nikdy nechtěl stát profesionálním astronomem.

Původní hvězdárna byla ze dřeva

Spolu s dalšími asi šesti desítkami amatérskými hvězdáři na Zlínsku založili v roce 1992 občanské sdružení s názvem Zlínská astronomická společnost. Tehdy stála ve Zlíně na Lesní čtvrti hvězdárna stará, ještě ze dřeva. „Byla na místě dnešního gymnázia. Když se rozhodlo, že se budova gymnázia bude opravovat, bylo jasné, že hvězdárna padne. Proto jsme postupně začali představitele města přesvědčovat o tom, že by bylo dobré mít ve Zlíně hvězdárnu novou,“ popsal Coufal.

Vzpomněl také na to, jak bylo těžké zástupce Zlína přesvědčit, že hvězdárna nebude jenom klubovnou pro několik nadšenců, ale měla by sloužit především lidem. V roce 2003 nakonec hvězdárna vyrostla. Dnes pro veřejnost amatérští astronomové pořádají třikrát týdně pozorování, pravidelně se tam konají přednášky na astronomická nebo cestovatelská témata. Lidé si zde mohou přijít poslechnout i různé koncerty. „A na nezájem veřejnosti si stěžovat nemůžeme,“ potvrdil Coufal.

Konflikty jsou jen malichernosti


Proč si hvězdy Coufal vůbec zamiloval? „Mám rád ten klid a hloubku vesmíru. Když se díváte nahoru, tak si uvědomíte, jakým drobným zrníčkem v tom vesmíru jsme. A přináší vám to vnitřní uklidnění a zapomenete na to, že jste se poškorpili se sousedem, nemluvě o tom, že jsou tady spory mezi jednotlivými národnostmi, náboženstvími, které vypadají v hloubce vesmíru jako malichernosti,“ přiznal Coufal. Dodal, že ze všeho nejraději pozoruje mlhoviny a hvězdokupy. Miluje také pohled na planetu Saturn a jeho prstenec. Jako amatérský astronom však nikdy žádný převratný objev neučinil. „Podařilo se mi udělat několik zajímavých snímků, třeba prolétajících komet. Také jsem byl na jednom z předních míst v rámci republiky v měření zákrytů hvězd tělesy Sluneční soustavy,“ pochlubil se hvězdář.

Nejkrásnější pozorování pak zažil asi před deseti lety, kdy bylo možné celé dva měsíce pozorovat jasnou kometu HaleBopp. „To jsme jezdili na hvězdárnu každý den, proudily tam davy lidí a pořád bylo na co se dívat. A když lidé potom odešli, my jsme ještě vyrazili za město s foťákem a kometu fotili,“ vypravoval astronom. Podle něj je to pokaždé úžasný pocit, když pozoruje něco, co už se nikdy nebude opakovat. Při tom vzpomněl i na dobu svého mládí, kdy nespočetněkrát trávil na hvězdárně celé noci. „Za dob středoškolských, a potom i vysokoškolských studií jsem nad hvězdářskými atlasy trávil i padesát procent svého volného času. Bylo i hodně nocí, kdy jsem nespal doma, protože jsem byl celou dobu na hvězdárně, a když se rozednívalo, tak už nemělo cenu jít domů, takže jsem si zdřímnul přímo tam,“ popsal.

Děti na mě koukají jako na mimozemšťana

Podle Coufala musí být každý astronom především trpělivý, protože pozorování vyžaduje klid. „Vesmír se mění relativně pomalu. Jediné rychlé jsou meteory, takzvané padající hvězdy. Jestli chcete něco zaznamenat, musíte si najít čas a počkat si,“ popsal hvězdář. Dodal, že mrzutá je situace, když hvězdář skládá fotografii vesmíru z několika snímků a u posledního z nich přijdou například mraky a zatáhne se. „Snímek pak nemáte dokončený a musíte čekat až do dalšího večera,“ vysvětlil Coufal, proč je trpělivost důležitá.

Astronom Coufal o vesmíru také pravidelně přednáší. Ať už ve zlínské hvězdárně, tak i například na dětských táborech. „Děti na mě někdy koukají jako na mimozemšťana, protože se podívám nahoru a vím, co to je, “ pousmál se. Dodal ale, že obdiv někdy vzbuzuje i u dospělých. „Často zůstávají lidé v úžasu. Člověk tím občas dokáže zaujmout,“ řekl. Že by se však někdy znalostmi o souhvězdích snažil upoutat dívky, odmítá. „Ale věřil bych, že jak někdo dívky láká na sbírku motýlů, tak je možné je okouzlit i hvězdami,“ dodal.

Spisovatelé science-fiction nejsou snílci

Asi jako každého hvězdáře, i Zdeňka Coufala láká cesta do vesmíru. „Když takhle někdy letím letadlem a koukám na hodně tmavou modř, co je nad námi, tak si říkám, proč to letadlo nemůže letět ještě kousek výš, aby se člověk dostal až za hranice atmosféry a podíval se do vesmíru,“ popsal svoje přání. „Přiznám se, že bych chtěl zažít i ten pocit beztíže. Kdyby mě někdo pozval, abych se proletěl na vesmírnou stanici, asi bych neodmítl,“ dodal. Ve svém volném čase se kromě pozorování hvězd Coufal také rád podívá na vědeckofantastické filmy.

„Myslím si, že je v nich dost inspirace. Nedá se říct, že by spisovatelé science-fiction byli snílci. Jen si vezměte, kolik Verneových snů je dnes skutečností,“ zamyslel se astronom. Některé filmy jsou podle něj zábavné, ale z hlediska science-fiction to mohou být braky. Mezi nimi vyjmenoval filmy jako Armagedon nebo Hvězdné války. „Také se zasměji vždycky, když v televizi narazím na sitcom Červený trpaslík. Naopak ale určitě stojí za to se podívat na starou Vesmírnou Odyseu. To je opravdu nádhera,“ uzavřel.