Zpívám rád a je to na mě, doufám, znát, vzpomněla jsem si okamžitě při pohledu na vysokou zpívající ženu s tmavými vlasy splývajícími přes ramena na slova notoricky známé písně Karla Gotta. V 80. letech ji zpíval tehdy ještě s Darinkou Rolincovou, dnes známou jako Dara Rolins.
Z hrdla nadšené tmavovlasé zpěvačky se ale nesly tóny z jiného hudebního ranku. Po Tisíci letech od Christiny Perri si se svojí pěveckou kolegyní Andreou Leitnerovou zaklepala na nebeskou bránu.
„Zpíváme pomalejší verzi, není to žádné Guns and roses,“ řekla se smíchem jednačtyřicetiletá studentka zpěvu Bára Havelková po svém prvním veřejném vystoupení.
Na pódiu se při refrénu Knock-knock-knockin´on heaven´s door profesionálně přitočila ke své pěvecké parťačce Andreji a pořádně do toho šláply. Mladá kapela stojící za nimi je znatelně podpořila. Ozvala se kytara, zaburácely bubny. Obě dámy na pódiu věnovaly publiku kouzelný úsměv.
„Jó, jedéém,“ ozvalo se z řad diváků. Opět mi naskočila Darinka Rolincová, která se se svým vysokým sopránem přidala k božskému Kájovi. „Zpívání, to je, co máme společné,“ zanotovala tenkrát.
I tyto mladé ženy, Bára s Andreou, které zpívaly před publikem poprvé, mají jasně zřetelnou společnou zálibu: zpívání.
Potkaly se náhodou. Bára přivedla k zápisu do Hudební školy Yamaha svou desetiletou dceru Klaudii.
„Všimla jsem si, že škola pořádá i kurzy pro dospělé,“ vyprávěla Bára.
To ji zaujalo a nápad byl na světě. „Jako malou mě lákali do tehdejší lidové školy umění na hodiny zpěvu, ale tuto šanci jsem lehkomyslným dětským způsobem zahodila,“ vysvětlila stále dobře naladěná zpěvačka. „A dnes jsem si určitým způsobem splnila sen,“ dodala.
Zpívala na veřejnosti, publiku, známým i cizím lidem. Poprvé. S Andreou byly kouzelné duo.
„Nejhorší a nejdivnější pro mne bylo slyšet se v reproduktoru,“ uvedla Bára.
Byl to nezvyk. Musela si na pocit „slyšet sebe sama“ zvyknout.
„Když jsem paní Báru viděla poprvé, hlavou mi přelétly letmé obavy. Výuka dospělých je totiž dost specifická,“ komentovala studia zpěvačky její učitelka Ivana Šůstková. Veškeré pochybnosti prý ale zmizely, jakmile začala zpívat.
„Ze vzájemné spolupráce mám obrovskou radost a vždy se těším, čím novým mne moje studentka opět překvapí,“ dodala učitelka zpěvu.
ZLATU V HRDLE POMOHLA I SLIVOVICE
Trému prý Bára měla hlavně při první zkoušce s kapelou.
„Tu jsme odbourali slivovičkou,“ smála se.
Když se ale postavila na pódium, z dálky ji podpořili její blízcí, tréma postupně mizela.
„První tóny byly trošku nejisté,“ svěřila se. Spolehla se ale na své cítění, na kapelu, na hudbu, která jí prý hodně pomohla. „A pak už to plynulo samo,“ dodala.
„Zpěvačky postupně trému odbourávají, pomáhají si navzájem,“ vysvětlila ředitelka Hudební školy Yamaha Klára Šidlová.
Bára se podle ní dostala hodně daleko a na koncertě před Baťovou vilou v rámci Dne hudby pro děti prý působila jako profík.
„Učím zpěv její dceru Klaudinku a musím říct, že jablko nepadlo daleko od stromu,“ připustila.