„Největší problémy jsou teď ve zlínském Kolektviním domě, odkud musejí strážníci v podstatě denně vykazovat asi dva až tři takovéto občany, kteří tam polehávají, znečišťují prostranství a ruší mimo jiné zápachem tamní obyvatele,“ uvedl zástupce ředitele Městské policie Zlín Pavel Janík.

Ve Zlíně je podle něj asi dvacet lidí bez přístřeší a často prý jde o jedince, kteří si vzali tento životní styl za svůj.

Lidem bez přístřeší pomáhají pracovníci sociálního odboru zlínského magistrátu.

„Dokážeme pomoci se zprostředkováním ubytování, můžeme poskytnout při splnění podmínek také peněžité dávky pomoci v hmotné nouzi,“ uvedla vedoucí odboru Jana Pobořilová.

Navíc se bezdomovce snaží nasměrovat k charitativním organizacím i k úřadu práce, který pomůže hledat zaměstnání.

„Hlavní je ale zajištění přespání. To zprostředkováváme například v místním domě pro muže bez přístřeší v Hornomlýnské ulici, kde lze na lůžku přenocovat za velice mírný poplatek. Od listopadu do března funguje nedaleko od něj navíc takzvaná sedárna, kde mohou příchozí přečkat mrazivé noci bezplatně,“ poznamenala.

Obě možnosti však vyžadují od klientů určitou disciplínu.

„Nutnost přijít ve střízlivém stavu však někteří nejsou ochotní splnit,“ povzdechla si. Dům poskytující čtrnáct lůžek proto prý ani v zimě nebývá zcela naplněn.

V Otrokovicích maximálně 90 Kč za noc

Kromě krajského města jsou v podstatě jediným městem na Zlínsku, které musí pravidelně řešit problematiku bezdomovců, sousední Otrokovice.

„U nás evidujeme asi čtyřicet lidí, kteří se řadí do této skupiny, přestože jsme menší než krajské město. Vyšší počet je dán tím, že jsme významným železničním uzlem,“ uvedla sociální kurátorka z tamní radnice Barbora Zdráhalová.

Také v Otrokovicích nabízí ve spolupráci s městem místní Charita devětatřicet lůžek v azylovém domě Samaritán. Za noc se platí maximálně devadesát korun a dům bývá obvykle naplněný. Asi polovina z lidí prý je vedena na úřadě práce.

„Mají tak nárok na více než tři tisíce měsíčně, jako dávku v hmotné nouzi,“ podotkla Zdráhalová.

Většina lidí se podle ní dostane do situace, kdy se ocitnou na ulici, kvůli alkoholu, drogám, nebo neshodám s rodinou. Věkově jde o skupinu zejména ve věku čtyřicet až šedesát let, ale výjimkou nejsou ani mladší třiceti let.

Ve Zlíně budou rozdávat polévky

Pokud splňují motivační úkoly – například nepít, přihlásit se na úřad práce, mohou získat i prostředky mimořádné pomoci přímo od města. Někteří se dokáží také ze svých potíží dostat.

„Za poslední rok si pamatuji na dva jedince, kteří si sehnali práci a podařilo se jim celkově úspěšně začlenit do společnosti,“ podotkla kurátorka.

V Otrokovicích prý navíc pomáhá město pravidelným pořádáním sbírky zimního oblečení, které pak bezdomovcům rozděluje. Místní Charita také dvakrát měsíčně vaří pro lidi bez přístřeší polévku a dává jim potravinové balíčky.

Charitní šatník funguje i na zlínském Burešově a v krajském městě také obdobně budou vařit v chladných obdobích polévky a rozdávat balíčky s potravinami a hygienickými potřebami.

Místo alkoholu mám raději spací pytel

V minulém týdnu už zde pozvala Charita lidi bez přístřeší na čaj a první balíčky pomoci jim věnovala. Jedním, z těch kdo přišli, byl i dvaapadesátiletý Jaroslav Černý.

„Jak přečkám tuto zimu, nevím. Vloni jsme měli v lese takovou boudu, kde se dalo i topit, ale někdo ji rozbil,“ podotkl.

Dvaapadesátiletý muž se prý dostal do potíží po rozvodu a ztrátě zaměstnání kvůli restrukturalizaci.

„Do Zlína jsem přijel s kolotoči, kde jsem měl chvíli práci. Předtím jsem pracoval v armádě, i jako mistr na učilišti. Získat ale zaměstnání teď nejde. Když spíte venku na lavičce, ráno těžko můžete jít do práce,“ poznamenal. Alkoholu se prý spíše vyhýbá.

„To je nejlepší na umrznutí, já mám raději spací pytel,“ podotkl.

S jídlem i ošacením prý pomáhá Charita.

„Taky mi pomohli zajistit nový občanský průkaz. To je krok k tomu, abych získal sociální dávky a ubytování. Pak snad půjde sehnat i práce,“ věří.