„Budeme vstupovat do zelené energie, ať už jsou to fotovoltaiky, kde se nám už něco malého podařilo, nebo větrné elektrárny,“ přibližuje aktuální projekty nejvyšší představitel olomoucké arcidiecéze.

Vaše Excelence, jak trávíte tento povánoční čas, období mezi Vánocemi a posledním dnem roku?
Vánoce jsem prožil ve službě a povánoční čas, prostor, který nyní mám, bych rád věnoval odpočinku. Pak také návštěvám a setkáním, zejména se svými příbuznými, sourozenci a jejich rodinami.

Do konce roku 2023 zbývá už jen pár dní. Jaký byl pro vás osobně? Co vám letos udělalo největší radost?
Potěšila mě spousta věcí. Různá setkání, návštěvy, cesty. Také třeba akce, které jsme dělali pro veřejnost a na kterých jsem se setkal s mnoha dobrými lidmi. Co mě nejvíce těší, je to, že jsme ten rok s Boží pomocí zvládli.
Jsem ze zemědělské rodiny a zemědělec vidí věci tak, že toho mnoho neovlivní, ale když zvládne to, co přinese život, je to dobré – a tak vnímám i uplynulý rok. Byl dobrý, protože v naší zemi nepřišla nějaká katastrofa, která by nám nadělala problémy a starosti, co by nás přesahovaly.

A pro olomouckou diecézi? Jaký byl pro ni končící rok? Jak jej hodnotíte z pozice administrátora?
Nepouštěli jsme se do mnoha nových věcí, spíše jsem se snažil pokračovat v tom, co bylo rozdělané.
Ale mám radost, že jsem během roku diskutoval a odpovídal na otázky mnoha diecézanů při takzvaných děkanátních poutích v Olomouci, na Velehradě, ale i na jiných místech. Vnímal jsem, co lidi trápí, co můžeme dělat my lépe nebo před čím stojíme.

Co lidi nejvíce trápí? S čím se nejčastěji svěřovali?
Řešili jsme hlavně otázky v rámci takzvaného synodálního procesu, kdy se papež František snaží zapojit věřící do fungování církve. Snažil jsem se jim zdůraznit, že mnohé z toho, co se dnes v církvi hodně diskutuje – třeba větší podíl žen na službě v církvi nebo zapojení rozvedených – se už dnes dá řešit, pokud je člověk aktivní. Ptali se i na některé další věci, jako například jak se bude řešit nedostatek kněží, jestli farnosti budou zapojeny do financování kněžské mzdy, jak budeme pomáhat chudším rodinám, jak přiblížit víru druhým lidem kolem nás apod.

Biskup Josef Nuzík jako jeden ze Tří králů na olomouckém Horním náměstíBiskup Josef Nuzík jako jeden ze Tří králů na olomouckém Horním náměstíZdroj: Deník/Magda Vránová

Pokud jde celkově o ekonomiku diecéze: Jaký očekáváte hospodářský výsledek? Kůrovcová kalamita je zažehnána, ale klesla cena dřeva, naopak ceny energií i všeho ostatního šly nahoru…
Situaci, která zasahuje celou společnost, jsme pocítili také. Museli jsme reagovat na naše instituce, které v něčem nevycházely finančně. Například církevní školy, které jsme museli podpořit. I do budoucna si tu nejistotu uvědomujeme, ale k životu na zemi patří a víme, že nikdy to absolutní jistota nebude ani ve věcech materiálních.

Stát vyplácí církvi příspěvek na činnost, ale každý rok nižší. Vyplácet jej přestane v roce 2030 a náhradu za nevydaný majetek v roce 2043. Jak se diecéze připravuje na tu dobu?
Jsme si vědomi toho, že spějeme k roku, kdy dostaneme poslední příspěvek od státu na náš provoz a aktivně podnikáme různé kroky, abychom snížili své náklady, zvýšili své příjmy a změnili fungování tak, aby diecéze byla připravena na to, že bude muset být samostatnější a efektivnější.

Co se už podařilo?
Máme zaběhlé dvě farmy a také jeden statek a stále je zdokonalujeme. I naše pila dobře funguje, pořídili jsme novou technologii. Hledáme další investice, aby byly trvalé a přinášely zisk, který potřebujeme pro náš život a pro službu.

Nechvalně proslulá investice

Četla jsem, že pražské arcibiskupství do roku 2025 investuje do nájemního bydlení 3 miliardy korun. Máte v plánu podobné akvizice?
I my investujeme do výstavby bytů, byť ne v takovém velkém rozsahu jako Praha. Jsme u vyřizování povolení a podoby, kterou by měl mít tento první projekt. Koupili jsme dva menší bytové domy, které se snažíme provozovat. Také počítáme s tím, že budeme vstupovat do zelené energie, ať už jsou to fotovoltaiky, kde se nám už něco malého podařilo, nebo větrné elektrárny.

Například v Moravském Berouně, kde je právě v těchto dnech téma zamýšlené výstavby 17 větrných elektráren (společný projekt olomouckého arcibiskupství a soukromého investora) velmi živé?
Ano, pokračujeme v přípravné fázi větrné energie na podhůří Jeseníků. Setkává se to s reakcí místních obyvatel a my se snažíme za pomocí odborníků záměry vysvětlovat. Snad se nám to podaří.

Záměrem investora je vybudování celkem 17 větrných elektráren na území Moravského Berouna
Gigantický roj větrníků u Moravského Berouna budí odpor. Rozhodne referendum

Zmínil jste investice do bytového fondu. Jedná se o nějaký větší projekt?
Pokud jde o bytové domy, konkrétně jde o byty v Polské ulici, celkem 17 bytů, a dům ve Chválkovicích. Ten bude sloužit Charitě pro kancelářské účely.

Bytový dům v Polské ulici v Olomouci jste pořizovali jako investiční, za účelem pronájmu?
Ano. Není to náš první dům. I na Komenského ulici jsme z finanční náhrady takto investovali.

V příštím roce byste také chtěli investovat do realit? Situace na tomto trhu stále není příznivá k nákupům…
Máme investiční výbor, který pro ekonomickou radu arcidiecéze připravuje vhodné nabídky. Stále se hledá a je něco v řízení. Jak prostory pro bydlení, tak prostory pro podnikání.

Nemohu se v této souvislosti nezeptat na investici ve výši 100 milionů korun u zkrachovalé finanční skupiny Arca Capital? Finance jsou ztraceny? Jak to dopadlo?
Naše nechvalně proslulá investice pokračuje v insolvenčním řízení, které zatím nemá závěr. Ukazuje se i na vlastním řízení, kolik nás bylo, co jsme té nabídce podlehli. Byla to pro nás bolestná, ale velice cenná zkušenost, která nás vedla třeba i k tomu, že naše investice prochází dvojím systémovým schvalováním.

Je pravda, že člověk, jenž s nápadem (investovat do této skupiny) přišel, byl propuštěn?
Ano. Tehdejší ekonom byl propuštěn.

"Církevní" pizzerie má úspěch

Pozitivní naopak je, že pandemii covidu i energetickou krizi zvládla restaurace a pizzerie U Kristýna provozovaná společností Kristýn služebník. Restaurace má úspěch, plno bývá nejen během poledních meníček…
Za Kristýna, za pizzerii jsem rád. Každý den chodím kolem, především v odpoledních a večerních hodinách, a mé oči vždy zaletí na stranu k restauraci a těší mě, když je plná, i když zároveň chápu, že mnozí lidé zvažují, zda si mohou dovolit utratit za oběd nebo večeři v restauraci.
Je to projekt, který má svoje potíže, jako všechny restaurace. Hledáme, jak by se náklady vrátily v zisku, snažíme se stabilizovat tým. Těší mě, že i když je pohyb lidí, kteří se podílí na provozu, uchovala se kvalita, která přitahuje Olomoučany i návštěvníky města.

Co si U Kristýna dáváte nejraději?
Mám moc rád italskou kuchyni, také pizzu. Někdy na ni dostanu chuť, když jsem ji dlouho neměl, a buď si ji vezmu s sebou domů anebo na ni zajdu do restaurace, většinou s nějakou návštěvou.

Restaurace a pizzerie U Kristýna ve Wurmově ulici v Olomouci.Restaurace a pizzerie U Kristýna ve Wurmově ulici v Olomouci - pár kroků od Arcibiskupského paláce, přes cestu od katedrály sv. VáclavaZdroj: Deník/Daniela Tauberová

Zrušení celibátu není řešením

Pane biskupe, dovolte ještě ohlédnutí za Vánocemi: o vánočních bohoslužbách je plno, lidé nacházejí cestu do chrámu. Ne tak během roku. Církev zaznamenává spíše odliv věřících. Kde se stala chyba?
V tom, proč lidé méně přicházejí do kostela, se potkává více důvodů. Jednak v lidech hodně narostla touha nějak život pojistit tím, co budu mít, co vydělám, a proto jim nezbývá čas na to, aby se vypravili do kostela. Také je to tím, že církev v dnešní době, když se hodně otevírají nové otázky a padají tradice kolem rodiny a manželství, je vnímána tak, že se s ní v tomto nesouhlasí.

Chtělo by to svěží nápad, jak oslovit lidi. Existuje?
Možností jsou setkávání mimo chrám, bohoslužbu. Vnímám velkou otevřenost například při mnoha koncertech, které bývají nejen v kostelích, ale i na jiných místech.

Církvi kromě peněz chybí i noví kněží. Působil jste jako vicerektor olomouckého semináře. Jaké je procento odpadlíků? Proč tito lidé nedokončí studia?
Poměr je asi takový, že z deseti mužů, kteří zahájí studium, dokončí kolem šesti. V posledních několika letech se stává, že v průměru ročně službu opustí i jeden již vysvěcený kněz. V čem je důvod? Student v přípravě srovnává své síly, dary, jestli jsou pro tuto službu dostačující. Častokrát pak říkají: „Otče, vy toho po nás chcete moc. Máme být psychologové, ekonomové, manažeři, pečovat o památky, máme mít dobrý vztah k nemocným nejrůznějšího věku, taky k rodinám.“ Někdo vyhodnotí, že mu síly na náročnou služby nestačí.

Biskup Josef NuzíkBiskup Josef NuzíkZdroj: Deník/Petra Poláková-Uvírová

Kněží opouštějící službu? Upřednostní život se ženou?
Každý příběh odchodu ze služby má svoji originalitu, ale je tam jeden společný jmenovatel: náročnost služby vede k tomu, že knězi chybí blízký člověk, který by s ním nesl tu tíhu. Tak jako se může zamilovat vdaná žena nebo ženatý muž, tak podobně nese život příležitosti i knězi. A když je v oslabené vnitřní síle, může zapomenout, podobně jako ženatý muž nebo vdaná žena, že už svoje ano někomu dal. Jsou ale i kněží, kteří dnes, kdyby se vrátili, vedli by způsob života a jeho styl jinak, než to bylo v jejich případě.

Není na čase otevřít diskusi o možném zrušení celibátu? Pomohlo by to?
Nemyslím si, že by cesta zrušení celibátu mohla přinést řešení. Důvodem krize kněžství, ale i rodiny, je, že se vytrácí síla k oběti. Viděl jsem to ve své rodině: kdyby rodiče nebyli schopni přinášet oběti, tak by nás nebylo tolik ani by to v rodině nefungovalo. Stejně tak to platí o kněžství. Kněží bude tehdy víc, když se budou rodit lidé, kteří budou schopni přinést oběť pro dobrou věc, pro druhé.

Život bez rodiny a dětí

Pocházíte z početné rodiny - máte deset sourozenců. Nebylo vám někdy líto, že nemáte vlastní děti?
Nebylo. Vůbec to neberu jako nějaký handicap. Snažím se každý den své služby být s lidmi. A někdy je pro mě velkým úsilím najít chvilku pro samotu, pro odpočinek pro četbu. Spíše bych viděl jako hodně těžké propojit život vydanosti službě kněze s tím, abych stejnou vydanost a službu dokázal dát ženě nebo dětem.

Vracíte se do Strání, svého rodiště?
Poslední léta služby, hlavně té biskupské, mé návštěvy slábnou. Služba mi to neumožňuje. Když mám zvolit, jestli bych jel v odpoledni navštívit sourozence a jejich rodiny nebo si raději odpočinul, něco připravil, volím druhou variantu. Setkáních s příbuznými je sice méně, ale o to jsou intenzivnější.

Večery AirPody v olomouckých parcích

Jak odpočívá nejvyšší představitel olomoucké arcidiecéze? Co dělá pro to, aby nevyhořel?
Každý den, pokud je to možné, většinou až na večer, vyjdu do olomouckých parků. Projít se a vyčistit hlavu, pomodlit se. Také jednou za pět, šest týdnů jsem rád, pokud mohu vyjít na hory. Mám oblíbenou cestu na Lysou horu, letos jsem tam byl několikrát. Taky se mi letos podařilo vyšlápnout Bílou Opavou na Praděd. Mám radost z toho, že jsem tam vystoupal. I ta cesta je pro mě náročným putováním, protože se u toho potím, ale také dobrým, naplněným časem, který mi přinese občerstvení.

Šlapete kilometry s AirPody v uších, jak jsem četla? Co si pouštíte do sluchátek?
Večer, když chodím po našich parcích, využívám sluchátka, abych si zatelefonoval se sourozenci. Nebo když jsem unavený, poslouchám úryvky Božího slova, na které bych měl další den promluvit. Poslechnu si je několikrát během pohybu v přírodě a mnohokrát to přinese impuls, který po návratu domů můžu dát na papír.

Pomocný biskup a administrátor olomoucké arcidiecéze Mons. Josef NuzíkPomocný biskup a administrátor olomoucké arcidiecéze Mons. Josef NuzíkZdroj: Deník/Daniela Tauberová

Při toulkách přírodou, které máte tak rád, rozmlouváte často s Bohem? O čem nejvíce?
Někdy řeším s Bohem ryze své věci. Často, právě při večerních procházkách, se vracím k tomu, s kým jsem se ten den setkal, co bylo nebo co mě čeká. Bývá to nesené i rozmluvou s Bohem.

Lidé se už chystají na oslavy příchodu nového roku. Kde tyto chvíle, kdy se mění letopočet, prožijete, Vaše Excelence?
Už několik let, co jsem v Olomouci, bývá zvykem zakončit rok nejen za sebe, ale také za všechny spolupracovníky a celou diecézi v arcibiskupské kapli v arcibiskupském paláci, spolu s nejbližšími spolupracovníky. Letos nepojedu na půlnoční na Svatý Hostýn. Trochu si odpočinu. Na Nový rok se pak pravidelně setkáváme s kněžími z Olomouce u nás na obědě.

Co byste sobě a olomoucké diecézi přál do roku 2024?
Popřál bych, abychom s Bohem zvládli každý den. Když vidíme celý rok, letos 366 dní, tak nám to přijde jako velký objem. Ale berme ho v rodinách, v osobním životě den po dni. Pěkně to řekl Mahátma Gándhí: Když se postaráš ty o dnešek, Bůh se postará o tvůj zítřek. Popřál bych, aby to tak lidé vnímali, že Bůh sdílí s námi naše starosti života - osobního, pracovního, světa, ve kterém žijeme.

Nový arcibiskup? Nezbývá než čekat

Pokud jde o nástupce Mons. Jana Graubnera, domníváte se, pane biskupe, že by mohl být jmenován v příštím roce? Nebo to může trvat déle?
Na tuto otázku neumím odpovědět. Může to tak být. Může to být později. Celý proces vede Apoštolská nunciatura ve spojení s dikasteriem pro biskupy. Zůstává nám čekat, ale to čekání není nějaké těžké, budeme pokračovat ve službě, které je hodně, i v tomto mezičase.

Rozloučení s olomouckým arcibiskupem Janem Graubnerem v katedrále sv. Václava v Olomouci, 30. června 2022
S arcibiskupem Graubnerem se loučil našlapaný olomoucký dóm, přijela celá Morava

Hovoří se o vás jako o jednom z možných kandidátů na arcibiskupa..
Do žádné služby, kterou jsem zatím konal, jsem se nehlásil. Naopak jsem se necítil pro ni jako ten nejvhodnější. Tak to vnímám i teď.
Přál bych diecézi, aby měla dobrého arcibiskupa, aby to byl dobrý pastýř. Nechávám to plně na Bohu a na těch, kteří do toho vstupují.