VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Do půlmetrové kostky během 180 sekund

Zín /FOTOGALERIE/ - Kdo by ve Zlíně neznal Boba Divílka. Legendu české kulturistiky dodnes můžete každý den potkat v některém z místních fitness center. Rád korzuje po městě a odpoledne labužnicky vychutnává kafíčko v pokud možno nezakouřeném baru.

12.10.2009 1
SDÍLEJ:

Varietní umělec Bob DivílekFoto: Archív Boba Divílka

Sám o sobě s oblibou prohlašuje, že si vychutnává každý den a na světě je mu velmi dobře. V době všudypřítomné krize působí jeho bezbřehý optimismus jako hojivý balzám.

„Každé ráno se probouzím s tím, že to bude ten nejlepší den v mém životě, dnes jsem se třeba od rána těšil na to, že si budu odpoledne povídat s vámi,“ vysmekl lichotku hned po mém příchodu.

Během několika prvních minut jsem pochopil, že s tak energickým a pozitivně naladěným člověkem jsem se už dlouho nesetkal. Odpovídal rychle, bezprostředně, bez dlouhého přemýšlení. Působí dojmem člověka, který by klidně na sebe prásknul i tu největší lumpárnu, kdyby tedy byl schopen nějakou způsobit…

Osudná návštěva závodu kulturistů

Bob Divílek se narodil ve Zlíně necelé dva měsíce po skončení války. V Napajedlích se vyučil automechanikem. Láska k autům ho neopustila celý život. Jeho hlavní droga ho však švihla přes nos už ve dvanácti, kdy poprvé přišel v Malenovicích do místní tělocvičny.

O tři roky později si ho už vyhlédl známý zlínský sportovní gymnasta a trojnásobný československý reprezentant na olympijských hrách Bohumil Mudřík a začal s ním trénovat ve zlínské sokolovně. Talentovaný mladík sbíral úspěch za úspěchem. V devatenácti však odešel na vojnu do Bratislavy a tam se zrodil jeho přechod k další disciplíně.

„Jednou jsme s kámošem zašli na vycházce na mezinárodní soutěž v kulturistice. Ten pohled mě okamžitě uchvátil, najednou jsem si uvědomil, že to bude moje parketa,“ líčí své vzplanutí ke světu železných svalů.

A dařilo se mu i v tomto oboru. Hned na svém prvním republikovém šampionátu v kulturistice získal bronz, o rok později už suverénně vyhrál. V roce 1970 se jako vůbec první Čechoslovák zúčastnil mistrovství světa v Bělehradě a obsadil zde výborné sedmé místo. Stal se šampionem Maďarska a Polska.

Trénoval jsem ve sklepě mezi bramborami

Bob Divílek ale vždy ve svém oboru působil jako zarytý revolucionář. Začal například jako vůbec první kulturista na světě používat při své volné sestavě nahranou hudbu. A další prim - mnohými lidmi považovaný tvrdý a nekreativní sport spojil s ladným, téměř tanečním pohybem, jednoduše řečeno, zavedl jednou provždy do světa kulturistiky umělecké prvky.

Vše, čeho kdy Divílek dosáhl, ale bylo podloženo těžkou dřinou. Trénoval několik hodin denně. Jeho výhodou bylo, že ho posilování neskutečně bavilo. Problém ale byl najít místo k tréninku.

„Na konci 60. let samozřejmě neexistovaly žádné posilovny dnešního střihu, trénoval jsem například u kamaráda ve sklepě mezi bramborami, až později nám na jednom internátu pronajali místnost, kam jsme si mohli umístit podomácku vyrobené činky,“ usmívá se Divílek.

Na začátku 70. let přišel další obrat v jeho kariéře. Uzavřel smlouvu se Slovkoncertem a nastoupil profesionální dráhu varietního umělce.

Kolegou na pódiu byl Schwarzenegger

Se svou slavnou Golden show pak během následujících dvaceti let procestoval prakticky celou Evropu. Natřený zlatou barvou předváděl antické sochy a vrcholné gymnastické cviky.

Lidé byli nadšeni. Jezdil například s proslulým rakouským Varieté Flic Flac von Andre Heller, několik let působil i ve vídeňském varieté Moulin Rouge. Při svých cestách potkal obrovské množství slavných osobností. Vystupoval například i s hercem a dnešním kalifornským guvernérem Arnoldem Schwarzeneggerem.

„Je to vlastně nejlepší kulturista všech dob, sedmkrát získal titul Mr. Olympia, přesto na něj vzpomínám jako na velmi milého a skromného kamaráda,“ tvrdí Divílek.

Do Moulin Rouge rád zašel i zpěvák Falco, jezdec F1 Niki Lauda a mnoho dalších celebrit. Zažil i spoustu historek. Ve Frankfurktu se mu například někdo vloupal do hotelového pokoje. Z kufru mu zmizela spousta drobností, obálky s měsíční gáží schované na dně zavazadla si ale naštěstí nevšiml.

„Vzpomínám na to období velmi rád, byla to asi nejšťastnější etapa mého života. I když jsem vždy znovu a znovu trnul, jestli dostanu od našeho státu výjezdní doložku, nebylo to tenkrát v tomto směru vůbec jednoduché,“ usmívá se.

Na začátku 80. let začal ale cítit, že v tvrdé konkurenci s jediným vystoupením už dlouho neobstojí. Kamarád mu tenkrát přinesl do šatny fotku indického fakíra, který se souká do malé krabice. Vykřikl nadšením - to je ono!

Světová premiéra v dílně

Bob Divílek si sám spočítal rozměry boxu, do kterého je schopen se nasoukat. Vyšlo mu těleso o rozměrech 40x46x58cm. Nechal si ho vyrobit z plexiskla v jedné zlínské dílně. Když se mu ozvali, že je box hotový, zavolal si kamaráda výtvarníka Pavla Škarku a vydali se společně na první zkoušku. Přímo na dílenském stole před zraky udivených řemeslníků tak předvedl vůbec poprvé číslo, které ho proslavilo po celé Evropě.

„Byl jsem nervózní, ale vyšlo to hned napoprvé. Nasoukal jsem se dovnitř a následně vylezl ven bez jakýchkoliv problémů, byl jsem nadšen a věděl jsem, že to bude bomba,“ vzpomíná Divílek. A nemýlil se. Jeho Elastic show byla a dodnes je číslo, které umí napodobit jen pár artistů po celém světě.

Dnes čtyřiašedesátiletý borec ho stále ochotně předvádí. Tvrdí, že potřebuje pouze důkladnou asi půlhodinovou rozcvičku a pak už jde všechno jako na drátkách. „Ptají se mě, na co uvnitř boxu myslím - na nic, soustředím se pouze na svůj výkon, přemýšlet o tom, co by bylo, kdyby mě například chytla křeč, není na místě, rozhodilo by mě to a mohlo by to dopadnout špatně,“ vysvětluje Divílek.

Zároveň přiznává, že soukání do plexisklového boxu je jeho vůbec nejnáročnější výstup a je patřičně hrdý na to, že ho je schopen předvádět i ve svém věku.

Vystupovat budu pouze do devadesáti…

Tělo Boba Divílka se vůbec zdá být tak trochu přírodním úkazem. První, co každé ráno po probuzení udělá, je sto kliků, padesát dřepů a gymnastická rozcvička. „Stále posiluju minimálně dvě hodiny denně a musím to zaklepat, ale zatím nepociťuju nejmenší zdravotní problémy. Mám sice 64, ale cítím se na 35,“ usmívá se spokojeně a hrdě ukazuje na své stále vypracované svaly tlačící se zpod upnutého trika.

Není asi třeba zdůrazňovat, že se nikdy nenechal zlákat elegancí ruky zapalující cigaretu a samozřejmě neholduje ani alkoholu. I když skleničkou dobrého červeného vína občas nepohrdne. „Můj recept na dobré fyzické i duševní zdraví je jednoduchý - posilovna, tam najdu vše. A když z ní vysprchovaný vycházím, připadám si jako znovuzrozený,“ vypráví nadšeně.

A na závěr mě šokuje ještě jedním svým předsevzetím - „…už jsem se rozhodl, veřejně vystupovat budu jen do devadesáti, pak zvolním a začnu si víc užívat života,“ tvrdí se šibalským úsměvem.

Ani na sekundu nepochybuju, že to myslí smrtelně vážně.

ROBERT HEČ

Autor: Redakce

12.10.2009 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto

Co říkáte na výsledky voleb? Hlasujte

Zleva: z volebních štábů ANO 2011 a SPD.
AKTUALIZOVÁNO
43

Na Zlínsku zvítězilo ANO, druhé SPD a třetí KDU-ČSL

ODS zapíjela poslanecký mandát Stanislava Blahy šampaňským

FOTOGALERIE / Nejprve vládla poklidná atmosféra v přítmí projektoru, který na zeď uherskohradišťské komunitní kavárny Cafe 21 vysílal první čísla volebních výsledků. 

Kašík: Na kandidátce jsem zakroužkoval lidi ze Zlína, vždycky jsem byl srdcař

FOTOGALERIE / K volbám zas tak často prý nechodí, vlastně dnes je to podle něj asi podruhé. "Ale chtěl jsem zvolit ty, kteří jsou podle mne důležití," uvedl v sobotu krátce po 13. hodině strážce hokejové svatyně zlínských beranů - brankář Libor Kašík.

Další obrat nestačil. Zlín má z Pardubic bod

2:0, 2:3, 4:3. Ze zápasu zvratů si hokejisté Aukro Berani Zlín uloupli aspoň bod z pardubického perníkového srdce. Ševci nakonec prohráli 3:4 v prodloužení, přestože během pěti minut na přelomu první a druhé třetiny otočili vývoj zápasu z 0:2 na 3:2 dvěma trefami Honejska a Popelky. Žlutomodří ale vedení ztratili a v prodloužení přesilovku čtyři na tři využil francouzský útočník Treille, který pro Zlín připravil třetí porážku v řadě.

Fryšara nevěděl, jak slavit gól. Úžasná euforie, zářil

Ani jsem nevěděl, jak mám slavit. Prostě jsem zvedl ruce a díval se okolo,“ vykládal Štěpán Fryšara, 19letý útočník hokejistů Aukro Berani Zlín, který v nedělním zápase s Plzní svou premiérovou trefou stáhl náskok na 3:4 a zařídil parádní infarktovou koncovkou bod za porážku 4:5 po samostatných nájezdech.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení