V březnu jim na tři týdny v kodaňském přístavu zamrzla loď v mořské vodě. Místní si prý takové počasí dvacet let zpátky nepamatovali.

„Rok co rok přibývá nový příběh dokladující, že žijeme v době velkých přírodních změn,“ přiblížil kapitán lodi.

Tomáš Brázdil z Tečovic na Zlínsku popluje k ostrovům v Severním ledovém oceánu Špicberkům v rámci Expedice Icy Serenity.

Chystá se měřit koncentraci mikroplastů v moři a spolu s přítelkyní a prvním důstojníkem Marií Magdalénou Halatovou z Ostravy upozorňují na jejich nebezpečnost. Nyní je Tomáš se svou plachetnicí Midnight Blue na Lotofech v Trollfjordu.

„S počasím je to nějak divné, říkají mi obyvatelé přímořských oblastí,“ uvedl Tomáš Brázdil.

Při svých cestách se vždy na předpověď místních lidí spoléhal.

„Využívám jejich lokálních znalostí podnebí a vývoje počasí,“ přiblížil.

Ale v poslední době prý staří rybáři i šedesátiletí, sedmdesátiletí místní lidé jen krčí rameny.

„Řečtí potápěči lamentovali nad tím, že nemohou začít se sezonou, protože silné větry, typické pro léto, vanuly ještě začátkem října,“ vysvětlil Tomáš.

PROMĚNY POČASÍ A NEPOŘÁDEK

Na moře vyplouvá již 10 let. Poznal rozmanitost a nádheru přírody mnoha států ve Středozemním moři, na pobřeží Atlantiku, Baltského, Norského moře, ale i dalších. Ačkoliv se krásy přírodních scenérií různí a místa jsou od sebe vzdálená tisíce mil, stále častěji se setkávají se dvěma jevy.

„Změnou klimatu a znečištěním,“ přiblížil Tomáš.

Mladý pár se proto rozhodl uspořádat expedici do Arktidy.

„Plavíme se na plachetnici,“ uvedl Tomáš. Jejich cílem je doplout na Špicberky a celé souostroví obeplout.

„Chceme ukázat, že to, co bylo dříve kvůli zalednění nemyslitelné, se díky změně klimatu stalo možné,“ vysvětlili Tomáš a Máří. Pohonnými hmotami jim je prý starý dobrý vítr, plachty a síla lidských paží.

Cesta je rozdělena do tří etap. Nejprve potřebovali dostat loď podél pobřeží Norska za polární kruh. „Druhá fáze začne 10. července,“ přidala Máří Magdaléna.

Lodí poplují kolem Špicberků. Konec třetí etapy, kdy lodí doplují zpět k pobřeží Dánska, je naplánována na 10. září.

Pomocí fotek, videí a reportáží pak zpropagují nutnost ochrany přírody, boj proti znečištění a důležitost nízkoemisního způsobu cestování.

PLÁŽ PLNÁ KANYSTRŮ

Tomáš a Máří ukazují lidem krásy přírody. „Aby viděli, zač je třeba bojovat,“ přiblížil Tomáš.

Nechtějí však ukazovat jen hezké věci, ale i ty negativní. „Třeba to, jak jsme my, lidé, přírodu poznamenali,“ vysvětlil.

Chtěli například procítit panenskou přírodu, jenže pak přistáli na pláži plné kanystrů, nejrůznějších typů igelitových sáčků, tašek a jiného harampádí.

Míra znečištění moří během jejich putování po moři rostla. Z každé výpravy se snažili dovézt zpět do přístavu odpadky, které na moři našli.

„Byla to sisyfovská práce. Dovezete jeden pytel odpadků, ale pak se vylodíte na domněle opuštěném ostrově, kde je odpadků opět plná zátoka,“ dodal Tomáš.

Jejich poselství je zřejmé. „Každý malý čin u nás doma může mít efekt i tisíce kilometrů daleko,“ sdělil.

Domnívá se, že pokud každý z nás přispěje svou troškou do mlýna, může míst s panenskou přírodou, bez známek civilizace, zase přibývat.

Věří, že kdyby se jim expedicí podařilo změnit myšlení byť jen jednoho jediného člověka, byl by to ve srovnání se sběrem odpadků obrovský úspěch.

„A co teprve kdyby se změnilo myšlení celé společnosti,“ uvedl Tomáš nadšeně.

Mladá dvojice také poukazuje na znečištění moří mikroskopickými částečkami plastů. Během plavby kolem Špicberků budou pomocí speciálního zařízení sbírat vzorky mořské vody a zjišťovat, jak vážné to se znečištěním moří je. Špicberky jsou často ikonou čisté neporušené přírody.

„Kromě upozornění na rychlý úbytek zalednění Arktidy vlivem klimatických změn se stěžejní část výpravy zaměří na měření koncentrace mikroplastů ve zdejší mořské vodě,“ přiblížil Tomáš.

Mikroplasty jsou malé částečky vzniklé působením mechanické eroze, eroze slanou vodou a UV zářením z velkých plastů. Plasty jsou velmi houževnaté a (v závislosti na druhu plastu) taky nerozložitelné. Doba rozkladu se u některých typů udává až ve stovkách let.

„Po tu dobu však nezůstávají vcelku, ale erodují na menší a menší částečky,“ vysvětlil.

Často prý až na velikost několika mikrometrů. Jako takové se pak dostávají do celého potravního řetězce mořských živočichů. A skrze rybolov ovlivňují také člověka.

„Zatímco velké kusy plastu se dají detekovat velmi snadno a často jsou vyvrženy na břeh, kde je lze sebrat, s mikroplasty je to horší,“ sdělil Tomáš Brázdil. Díky své malé velikosti a lehkosti je snadno mořské proudy transportují a dostanou se tak prakticky všude.

„U Špicberků navíc končí Golfský proud, který na své trase od amerických břehů proudí okolo celé Evropy a vše, co po cestě strhne s sebou, donese přímo sem. Včetně zmíněných mikroplastů,“ uvedl.

Dobrodruzi také zjistí, s jakou nejnižší environmentální stopou je možné tuto cestu podniknout.

„Budeme se snažit jet na plachty, nabíjet zařízení přes solární panel a samozřejmě nepoužívat chemické úklidové prostředky,“ vysvětlili. Poznatky pak promění v Příručku, jak cestovat udržitelně.

„Věděli jste například, že průměrná doba užití mikrotenového sáčku, ve kterém si donesete domů třeba rohlíky, je jen 12 minut? Pak skončí v odpadcích,“ uzavřel Tomáš Brázdil.

První etapa expedice započala v roce 2017. Tomáš Brázdil a Marie Magdaléna Halatová vzali všechny celoživotní úspory a pořídili loď. Domovský přístav jejich expediční lodě „Midnight Blue“ dlouhé 38 stop je v dánské Kodani. Náklady na expedici se do dnešních dní vyšplhaly ke třem milionům korun.