Je 7:45, tedy jen několik minut před začátkem pondělního vyučování a čerstvě korunovaný král učitelů kráčí ke hlavnímu vchodu školy.

„Zaslechl jsem, že pro mně nějaké přivítání nachystali. Jsem sám zvědavý, co to bude,“ stihne s pokrčením ramen zmínit Mikláš, než sáhl na kliku dveří a spustil tak akustické peklo.

Desítky studentů i kantorští kolegové totiž zpříjemňují návrat nejoblíbenějšího učitele České republiky na domácí půdu hlasitými ovacemi. Nechybějí dokonce ani bubny.

Hučelo to jako
na hokeji

„Ten rachot se dal přirovnat k atmosféře na finálovém večeru. Asi už chápu, jak to zní třeba na hokeji a utvrdil jsem se v tom, že tam chodit nebudu, protože bych přišel o sluch,“ směje se chvíli po aplausu čerstvý vítěz ankety.

Několik minut přijímá gratulace od svých studentů, které učí na gymnáziu informatiku.

„Velkou zásluhu na tom mají hlavně oni. Díky nominaci studentů jsem se do soutěže dostal a ve finále jsem uspěl díky scénce, kterou téměř celou vymysleli sami. Gratulace patří hlavně jim,“ má jasno skromný učitel, pro kterého o velké přestávce kolegové přichystali také velký dort.

„Jsem z toho nadšený a dost to prožívám. Je to obrovský úspěch a Michal si to rozhodně zaslouží,“ svěřuje se vítězův kolega a spolusedící 
z kabinetu Jaromír Světlík.

„Rozumíme si jako ajťáci po technické stránce, ale i po osobní. Jsme kamarádi a on je vlastně člověkem, díky kterému tady vůbec působím,“ dodává Světlík.

Chvíli po utichnutí ovací se se svými dojmy svěřuje také ředitelka zlínského gymnázia Alena Štachová.

„Jsme samozřejmě všichni rádi, že Michal Mikláš tuto anketu vyhrál. Věříme, že to naši školu určitým způsobem zviditelní. Přestože někteří tuto anketu neuznávají,“ podotýká ředitelka, podle které nyní na gymnáziu jistě vzroste zájem o informatiku.

Jeho kurzy budou letos zřejmě plné

„Michal učí hlavně volitelné semináře a na zapisování do nich je právě ideální čas. Předpokládám, že se žádosti jen pohrnou,“ usmívá se Štachová.

Svou první vyučovací hodinu coby král učitelů ČR absolvuje Michal Mikláš před studenty s korunou na hlavě. A to hlavně kvůli regulím soutěže.

„Nic strašnějšího jste na hlavě v životě neměli. Je kovová, těžká, téměř netvarovatelná a po chvilce nošení máte na čele pěkný pruh,“ vysvětluje hned po příchodu do učebny svým svěřencům Mikláš a poté se pouští do vyprávění historek z průběhu celé soutěže i putování po Praze.

Chuck Norris by prý také nic nechtěl

Čerstvý vítěz ankety Zlatý Ámos se z Prahy do Zlína vrátil plný dojmů a zážitků. Deník přináší čtenářům tři nejzajímavější historky, které Michal Mikláš po příjezdu pověděl i svým studentům

O dárku od zámeckého pána Berchtoldu

„Několikrát jsem rozhodoval debaty díky svému telefonu a internetovému připojení. Když si například průvodkyně při procházení staroměstské radnice nemohla vzpomenout na letopočet, po několika sekundách jsem jí ho díky Google popsal. Podobným způsobem jsem rozsekl i několik debat u stolu. Vyvrcholilo to tím, že mi ředitel zámku kromě pasování na rytíře věnoval také nový mobilní telefon a zavedl kvůli mně i novou kategorii Nejvíc IT Ámos.“

O důležitosti sociálních sítí

„Po semifinále jsem onemocněl a na týden mě na lůžko připoutala antibiotika. Nebyl jsem schopný téměř ničeho a jen díky kontaktům na Facebooku či Skype jsem mohl se studenty komunikovat o závěrečné scénce na finálový večer. Troufám si říci, že nebýt těchto možností, finálovou účast bych úplně vzdal. Kdyby tato situace nastala někdy před lety, tak bychom to asi nevyřešili.“

O Chucku Norrisovi a jeho přeřeknutí

„Studenty napadlo kontaktovat Petra Pospíchala, dabéra Chucka Norrise, zda by mohl namluvit krátkou stopu pro finále. Byl velmi ochotný, poslali jsme mu text a o pár dnů později nám jej pan Pospíchal poslal namluvený. Trochu zkomolil mé jméno, nechtěli jsme jej už ale obtěžovat a mí studenti opět prokázali schopnosti v IT a nahrávku upravili. Při dotazu o odměnu pan Pospíchal poté odvětil slovy: Ne. Chuck Norris by také jistě nic nechtěl.“