Za nedlouho oslaví čtvrtý rok svého podnikání a zpočátku punkerský festivalový stánek je dnes plnohodnotným businessem.

Od manažerského stolu do foodtrucku

Všechno to přitom začalo tak, že úspěšní manažeři Anna a Michal Mlýnkovi měli své práce v Praze najednou dost.

„Štvalo nás všechno, od prostředí ve firmě až po šéfy. Řekli jsme si, že je čas na to, říct stop, osamostatnit se a splnit si svůj sen,“ popisuje prvotní impuls Anna Mlýnková z Comic Cone Food truck.

Protože oba s manželem rádi vaří, vydali se gastro cestou. A všechno nabralo rychlý spád.

„Manžel Michal byl v prosinci 2018 na výletě ve Vídni, kde ochutnal pizza kornoutky. Přijel domů nadšený a někdy kolem 23. prosince jsme si řekli, že do toho tedy jdeme. A za týden jsme si už přiváželi naši dodávku,“ pokračuje Anna.

Začátky byly opravdu punkové, byli plni nadšení, ale vstoupili do neznámých vod a občas se také spálili. Třeba když objížděli po republice velké festivaly i hudební produkce, které sice nabízely příležitost vydělat si, ale také vysoké nájmy na akcích.

„Sice jsme měli úspěch, bylo hned vyprodáno, veškeré příjmy však pokryly náklady. A ani to někdy nestačilo,“ popisuje Anna.

Přesedlali na malé festivaly a začali se dostávat do plusových čísel. Měli perfektní plán, který ale uťal covid. Ten je přišpendlil zpět do rodného Zlína, ale oni nelitují. Burgery si i tady začaly získávat příznivce, také fanoušků na sociálních sítích přibývalo, tržby se postupně zvyšovaly. Zároveň začali vlastními silami provozovat zdarma rozvoz jídla. S tím jim už rok pomáhá kamarád Tomáš, který zároveň pomůže v provozu, když něco „hoří“.

Specialisté na burgery vždy vyprodají buchtičky se šodó

Jsou jiní, jsou sví, každý týden nabízejí něco nového. I když mají otevřeno od středy do soboty, a to na čtyři hodiny, jsou schopni prodat až 140 porcí jídla denně. Kdybyste se zkraje týdne zeptali, co bude v nabídce, těžko říct. Jídla vymýšlejí podle zrovna dostupných surovin za pochodu. Nejvíce tíhnou k Asii a jejich speciality nemají ve Zlíně konkurenci. Přitom připravovat jednotlivé pokrmy se naučili sami. Anna říká, že asi má pro kombinace zvláštní nadání.

Místo ve Zlíně-Malenovicích, kde měla vyrůst nová nemocnice za osm miliard korun.
Nemocnice na kraji města? Plán za osm miliard, který nevyšel

„Jídlo vlastně ani nezkoušíme. Známe jednotlivé ingredience, ale výsledek ochutná až zákazník.“

Paradoxně nejoblíbenější jídlo od specialistů na burgery, které Zlíňáci milují a za nímž se vracejí, jsou buchtičky se šodó.

„Omáčky děláme vždy s různými příchutěmi a mají neskutečný úspěch. Za tři dny třeba prodáme sto porcí, což je asi 40 litrů šodó,“ směje se mladá podnikatelka.

Rekord v prodaných jídlech měli, když připravovali catttering pro Tesco. „To jsme ve dvou zvládli připravit 1500 porcí za jeden den,“ vzpomíná Anna.

Snažíme se přenést do Zlína chutě exotiky

Ve Zlíně je omezená nabídka exotických kuchyní, proto jsou tak oblíbení. Všechny pokrmy jsou výrazné, nenajdete tady nic planého. Pikantní jídla se sladkokyselou příchutí a čerstvou zeleninou a ovocem. Získat kvalitní suroviny a maso je někdy boj.

„Občas musíme za surovinami dál než za hranice kraje, a to taky něco stojí. Je náročné udržet stabilní kvalitu jídla. Z lokálních výrobců spolupracujeme například s řemeslnou pekárnou ve Zlíně, která nám peče bulky a housky podle naší receptury,“ dodává. Naštěstí, jak říká, i přes všeobecné zdražování základních surovin se jim klienti stále vracejí.

Zákazníci jsou nepředvídatelní

Město Zlín je podle Mlýnkových tak specifické, že se tady ani nedá plánovat.

„Když si myslíte, že přijde hodně lidí, tak je kvůli počasí nebo kulturní akci spíše prázdno. A naopak, když prší a je sychravo, tak jsou před dodávkou fronty. Prostě naši zákazníci nás vždy překvapí,“ směje se Anna.

Další plány – druhá dodávky, i místo na tržnici

Na sezonu plánují koupit druhou dodávku, se kterou budou objíždět malé festivaly v kraji. Stávající Hulk bude mít pevné místo na Kvítkové a ve druhé polovině týdne bude otevřen pro zákazníky. A velkou novinkou je i možný vstup do prostor Tržiště pod Kaštany, kde by byli jistě blíže lidem a získali si tak nové příznivce. Plány jsou to veskrze smělé, zvlášť když člověk zjistí, že jsou současně rodiči dvouletého caparta.

„Je to náročné, někdy fičák. Ale pro kterou pracující maminku není,“ říká optimisticky Anna. Díky pomoci prarodičů podnikání stále zvládají ve dvou, i když další pomocnou ruku by určitě uvítali.