Přesně takto to vypadalo i v sobotu 23. června večer v Loučce na Vizovicku. Dobrovolní hasiči z celého regionu bojovali o titul v nočním požárním útoku.

Nad fotbalovým hřištěm v Loučce se pomalu stmívá. Do areálu se začínají pomalu sjíždět družstva dobrovolných hasičů snad z celého Zlínského kraje. Napětí pomalu stoupá. Přesně v deset večer zde odstartuje již šestý ročník soutěže v požárním útoku. Ta je netradiční tím, že se odehraje v noci, pouze za svitu loučí. Vše ještě zpestří nasvětlená průhledná káď s vodou. „Letos se nám přihlásil skutečně rekordní počet soutěžících, a to jednapadesát družstev. Zájem byl tak velký, že jsme museli vyhlásit stop stav," poznamenal jeden z organizátorů Miroslav Vaněk. Je na něm znát i trochu únava. „Máme za sebou dva perné dny příprav," vysvětlil ještě.

A pro mnohé ještě nastala i další perná noc. Než se totiž všechna přihlášená družstva vystřídala, bylo již pomalu nad ránem. Například hasiči z Pozlovic dostali pořadové číslo 46. „Nějak to do té doby holt musíme vydržet. Občas si dát nějaké to povzbuzení a snad to půjde. Náš cíl je to zvládnout do osmnácti vteřin. Ale když to bude i do dvaceti, tak to bude dobré," pousmál se Milan Masař.

Desátá hodina odbyla. Připravit, pozor, start! První družstvo vyráží k mašině. Jde o dívky z pořádající obce. Vše je otázka několika málo vteřin. Zatímco jedni montují hadice, další vybíhá ke kádi s vodou. Voda z ní vystříkne i desítky metrů. Pro mnohé je to i příjemné osvěžení. Další dívky už berou proudnice a běží několik desítek metrů směrem k terči. Motor začne pracovat na plné obrátky, hadice nasávají vodu a ze stříkačky začne pryštět voda. Teď se ještě pokud možno trefit na terč a hotovo. Vteřinovka se zastaví na čase 21,39 vteřin. Teď zase vše rychle rozmontovat a u už se chystá další parta dobrovolných hasičů.

Někteří odcházejí poněkud zklamaně. Čas byl totiž vůči některým neúprosný. „Byl to nejhorší výkon, jaký jsme kdy podaly. Já si myslím, že jsme to přetrénovaly," sdělila poněkud posmutněle hasička z Drnovic Pavlína Krahulová. Jejich čas byl totiž 23,67 vteřin.

S osmnácti vteřinami nebyli moc spokojení bratřejovští dobrovolníci. „Tak mohlo to být lepší. Nepodařilo se nám to dobře narazit," zhodnotil výkon družstva Pavel Straka.

Všichni by však chtěli porazit dosavadní rekord, který drží hasiči z Nedašova s časem 15,35 sekund. Dva roky po sobě se jim dokonce podařil dosáhnout stejný čas. V sobotu se jim však příliš nedařilo. Vteřinovka se zastavila až za dvacítkou. Pro mnohé je to tak velké povzbuzení. Přestože rekord pokořený nebyl, s časem 16,43 s z vítězství nakonec radovalo jedno ze dvou družstev z Brumova-Bylnice.

Pro hasiče to však není jenom zábava. Ale především trénink. Od reálného zásahu v noci se totiž tato disciplína prakticky neliší. Nikdo z nich totiž netuší, zda u nich v obci nebo v okolí nezačne v noci hořet.

Občas místo koše skončí v kádi sám hasič

Rozhodčí, ten patří ke každému sportu. K hokeji, k fotbalu a dokonce i k hasičské soutěži, jakou je firesport, nebo-li požární útok. „Je potřeba dohlížet, aby každý dodržoval daná pravidla, jakým je třeba našroubování koše ještě před ponořením do kádě," vysvětlil sedmatřicetiletý Jaroslav Křen. Právě on byl v sobotu ten, kdo dozoroval nad tím, aby hasičská soutěž v Loučce na Vizovicku, proběhla naprosto v pořádku a podle regulí.

Pan Jaroslav dělá rozhodčího už pátým rokem. A podle něj je to docela fuška. Na vše má totiž jen několik málo vteřin, tedy dobu, po níž družstvo rychle smontuje všechny potřebné hadice a součástky k sobě, vyrazí do útoku a zamíří na terč. Ve chvíli, kdy jej voda zasáhne, totiž celý požární útok končí. Ti nejšikovnější to zvládnou i pod patnáct sekund. „I když se zdá, že to snad ani nelze vše sledovat, tak se to stihnout dá. Zkušený rozhodčí už ví, co přesně hlídat a na co se zaměřit," vysvětlil sudí.

Ovšem i zde, stejně jako ve sportu platí jedno nepsané pravidlo. „Co rozhodčí nevidí, to se prostě nevidí," pousmál se Jaroslav Křen. I sami soutěžící prý někdy neví, jestli udělali vše správně, či ne. „Musím ale říct, že většina z nich se přizná," pochválil jinak dobrovolný hasič. Chyby se však ani zde neodpouští. „Kdo to zkazí, jde z kola ven," pokrčil rameny.

Ale ne každý neúspěch bývá zrovna až tak smutný. „Loni ve Vrběticích bylo jedno družstvo bylo tak horlivé, že místo toho, aby v kádi skončil koš, tak tam skončil sám soutěžící," rozesmál se nad vzpomínkou Jaroslav Křen.

Někdy však i on sám dostane pořádně ledovou sprchu. Ne však ve formě výčitek či nadávek od soutěžících, ale přímo z kádě. Aby vše ale dobře viděl, musí totiž u ní stát co nejblíže.

A v zápalu hry se není čas dívat vpravo a ni vlevo. Při ponoření sacího koše, tak voda na metry daleko. „Když je léto, tak je to osvěžující. Ale v chladnějších dnech to holt jistí nepromokavý a teplý kabát," poukázal Křen.

Kromě mokra však často musí bojovat ještě s jednou věcí. Únavou.

Hlavně u nočních soutěží, kdy se závodí mnohdy až do ranního rozbřesku, je to pak dost vyčerpávající, být neustále ve střehu.

„Bez kávy se prostě neobejdu," zasmál se sudí a šel si stoupnout na své pozorovací stanoviště. Závody totiž začaly.