Bývalá ředitelka školy stála za katedrou už jako žačka páté třídy

Když učí žákyně

Vlasta Macháčová, bývalá ředitelka ZŠ Brumov-BylniceZdroj: archiv Vlasty MacháčovéZa katedru se postavila poprvé již jako žačka páté třídy tehdejší ZŠ Mladcová ve Zlíně. Dodnes si tuto dětskou zkušenost pamatuje.

„Psal se rok 1965 a stalo se něco v dnešní době nepředstavitelného. Tehdejší ředitel musel na pár dnů odjet a pověřil mě výukou třeťáků. Nevím, jestli jeho rozhodnutí ovlivnila moje výška, nebo skutečnost, že jsem seděla v lavici s jeho synem (pěkný výlupek), ale tři dny jsem mladší žáky učila podle rozvrhu. Dodnes si pamatuji, co jsme probírali. Zařadila jsem i pár diktátů a prověrek a po návratu pana ředitele jsem mu je opravené a oznámkované předala,“ vzpomíná na svou první pedagogickou zkušenost.

Její cesta k učitelské profesi však byla nakonec komplikovanější, protože nedostala doporučení ke studiu vysoké školy.

„Požádala jsem tehdejší Odbor školství ve Zlíně o místo nekvalifikované učitelky. Měla jsem štěstí; v Brumově-Bylnici nutně potřebovali ruštinářku a já se státnicemi z ruštiny a němčiny jsem se hodila. Nastoupila jsem 5. ledna 1975. Po svém předchůdci, který odešel na vojnu, jsem zdědila prázdný stolek ve sborovně a třídy plné žáků. Pololetní vysvědčení se blížilo a já jsem neměla žádné známky,“ říká oblíbená pedagožka.

První dny byly hektické. musela mimo jiné nastavit pravidla, na která její předchůdce „zapomněl“. Přesto se na každou hodinu těšila.

„Učila jsem všechny třídy od 6. až do 9. ročníku ruštinu. Největší oříšek byl zapamatovat si jména žáků; tehdy jich měly třídy běžně 38 až 40. Poněkud dobrodružné byly dvě hodiny týdně tělesné výchovy s kluky osmáky. Chodili jsme přes půl města do staré sokolovny, protože tělocvična ani hřiště tehdy u školy nebyly,“ přiznává Vlasta Macháčová.

V Brumově-Bylnici nakonec zůstala celý profesní život a při zaměstnání vystudovala vysokou školu.

„Hned v září 1975 jsem převzala výuku českého jazyka a jako třídní učitelka i svoji první třídu. Ráda vzpomínám na naše dobrodružné a někdy i průkopnické školní výlety. Třídní srazy všech ,mých‘ tříd jsou dodnes radostné a plné vzpomínek,“ přiznává.

Problém se jmény? Ten má dodnes

Dnes prý ani nespočítá, kolik žáků učila.

„Samozřejmě se jmény mám problém dodnes, ale těší mě, když mi při setkáních vyprávějí, co v životě dokázali. Ta škála příběhů je opravdu pestrá: starosta, lékař, právník, kněz, zdravotní sestra, klempíř, zedník, listonoška, kriminalista, školník… Vlastně kdykoli o někom mluvím, většinou říkám, že je to můj bývalý žák nebo žákyně,“ usmívá se bývalá ředitelka.

Za svou práci byla oceněna vedením kraje. Kromě práce s žáky se jí totiž podařilo prosadit stavbu nové moderní školy v Brumově-Bylnici.

„Před 1. září 1998 jsem opakovala: ,Nemáme odborné pracovny ani dostatek učeben. Nemáme pomůcky a vybavení. Sociální zařízení je v žalostném stavu.‘

Po otevření nové školy mi bylo ctí říkat: ,Máme všechno, co potřebujeme, přijeďte se podívat.‘ Děkuji všem kolegyním a kolegům, kteří mi věřili a podporovali mě,“ uzavřela Vlasta Macháčová.