Marie Morávková si každý den na povzbuzení vaří kolem jedenácté hodiny dopolední kafíčko. „V tom našem věku už není stabilita, co bývala. Kafíčko mi tak prokrví mozek a pomůže nastartovat,“ říká Deníku seniorka. Na svět přivedla dvě děti, dceru a syna, má čtyři vnoučata. Životu vděčí hlavně za ně, ale i za svého obětavého a hodného manžela, bez kterého by všechny svoje aktivity nezvládla. Podporoval ji, i když byla často pryč.
Její největší životní zálibou byl vždycky motorismus, sport a právě Sokol. Dokonce měla i vlastní motorku. „K motorismu i cvičení nás vedli rodiče. Hlavně otec, ten byl opravdu zapálený člen Sokola a motorista rovněž. Závodil, stejně jako já. Byl i vedoucím motoristického klubu ve Zlíně,“ vyzdvihuje Marie Morávková.
Převážnou část života strávila kancelářskou prací, jak sama říká, byla kancelářskou krysou. Těsně před odchodem do důchodu si také vyzkoušela práci ve vrátnici, dělala vrátnou. A moc se jí to prý líbilo.
Do Sokola obě zlínská dvojčata začala chodit už někdy v šesti letech. Svůj první sokolský slet absolvovala coby dorostenky asi v roce 1948. Tehdy na pražském Strahově cvičila trojici skladeb. Žádný další slet nevynechala. „Myslím, že na naší dlouhověkosti má právě velkou zásluhu pohyb. Člověk by neměl jen sedět, ale na druhou stranu by to s pohybem neměl ani přehánět. V životě jsem se ani žádné práci nevyhýbala, stejně jako moje sestra,“ dodává Marie Morávková.
Její sestra Dagmar Opálková s ní souhlasí: důležité je v životě nesedět, hýbat se. „Celý život jsem sportovala. Skoro dvacet let jsem byla župní vedoucí seniorů a seniorek. Teď jsem už funkci položila, nemůžu rychle chodit, zadýchávám se. Už to není, co to bývalo,“ krčí rameny Dagmar Opálková. Ta je hrdou matkou jednoho syna, pěti vnoučat a devíti pravnoučat. Dodnes obě sestry chodí cvičit do zlínského Sokola, a to každý čtvrtek na hodinku. „Není to cvičení jako takové, jak by si někdo mohl myslet. My nacvičujeme skladby, třeba na slet, vystupujeme také na různých akcích na náměstí. Například na té nazvané I senioři umí žít naplno,“ dodává Dagmar Opálková. (jk)
