Repertoár Diablů je velmi pestrý a má široký záběr. Hrají ruský, rómský, maďarský, slovenský, řecký, rumunský či židovský folklor. V jejich výběru diváci najdou skladby filmové, muzikálové, klasické, jazzové i operetní. Novinkou je celovečerní program se Symfonickým orchestrem.

Parta osmi hudebníků spolu funguje již patnáct let. Před rokem nastala nečekaná situace, kterou museli členové okamžitě řešit. Krátce poté, co nejznámější slovenská cimbálovka vystoupila s ohromným ohlasem na loňských oslavách UNESCO, došlo ke změně obsazení a také názvu. Z Diabolských huslí se stali Cigánski diabli s novým sólistou, houslovým virtuózem Štefanem Banyákem. Kapela přicestovala již včera ráno, aby se společně s filharmonií připravili na večerní koncert. „Na naše příznivce se moc těšíme. Zbývá jen doufat, že nás nezradí počasí,“ řekl v pátek dopoledne umělecký vedoucí a cimbalista Ernest Šarközi.

Už máte za sebou několik vystoupení se symfonickým orchestrem a Lucií Bílou. Z čí hlavy vzešel nápad na tuto spolupráci?

Byl to náš impuls. Probírali jsme to ze všech stran a přišlo nám to jako skvělý nápad. S paní Bílou fungujeme už několik let a je jasné, že to byla skvělá volba. (Smích.) Ty koncerty se setkaly s obrovským ohlasem, což nás nesmírně těší. Jsme také velmi rádi, že dobře vycházíme se zlínskou filharmonií. Naprosto zodpovědně můžu říct, že se výborně osvědčili a podle našeho názoru patří mezi nejlepší symfonické orchestry vůbec.

Je evidentní, že jste si, co se hudby týče, padli s Lucií Bílou do noty. Čím to je? Máte stejný naturel, stejný vkus?

Myslím, že naše povahy se hodně shodují. Poprvé jsme se potkali v jejím pořadu Lucie na bílo. A tehdy řekla památnou větu. Nejsem cikánka, ale kdybych byla, hned to všem řeknu! Máme hodně společného. Hlavně temperament.

V loňském roce kapela prošla reformami. Změnil se název tělesa a odešel první houslista. Můžete trošku zavzpomínat?

Zůstala celá kapela, jen ten primáš odešel. Pokud to tak můžu říct, tak to byly politicko-finanční důvody. On se hodně začal angažovat do politiky, což se s námi moc neslučovalo.

Chápu, že taková situace může nastat. Ale proč jste si nenechali původní název Diabolské husle?

Tajně si ho zaregistroval bývalý primáš…

Aha. Byl to vývoj přirozený a pozvolný, nebo jste tu situaci museli řešit ze dne na den?

To byl fofr! Přesně vám řeknu den. V pátek nám to po koncertu oznámil a v sobotu už jsme hráli s novým primášem.

Cestujete po celém světě. Která země vás nejvíce oslovila?

To se těžko říká. Všude, kde jsme byli, bylo krásně. Určitě hodně dělá také fakt, že nás pokaždé velmi dobře přijali. Když jsme teď u vás v Česku, tak budu mluvit o českých lidech. Jste fantasticky vzdělaný národ, velmi muzikální, takže opravdu se tady skvěle hraje. Dokonce bych vás temperamentem přirovnal ke Španělům nebo Mexičanům.

Vážně?

To bezesporu Pod to se vám klidně podepíšu. Při koncertech se vždy ukáže.

Koncerty máte opravdu často, takže hodně času trávíte na cestách, na zkouškách, po vystoupeních. Co ponorková nemoc? Ještě se neobjevila?

Chvála bohu, doposud se zatím nic takového nestalo. Fungujeme spolu patnáct let, tak možná proto. Už víme, co jeden od druhého čekat, jak se ten nebo onen zachová. Prostě se známe.

Vaše žena je také členkou souboru, hraje na violoncello. Není to trošku vyčerpávající nebo stereotypní žít a pracovat spolu?

(Smích.) To je zajímavé. Nejste první, kdo se mě na to ptá. Myslím, že právě naopak. Vlastně si to ani jinak neumíme představit. Známe se už z dob studií a je pro nás přirozené být stále spolu.

Jak funguje rodina? Máte sedmiletou dceru. Cestuje s vámi?

Ne. Naštěstí málokdy odjíždíme na delší čas. Většinou se jedná o tři čtyři dny a to pak nastupuje babička. Prostě je to o zvyku.

Promiňte mi to spojení, ale vaše manželka je jako růže mezi trním. Je opravdu půvabná. Hýčkáte si ji jako jedinou ženu v kapele?

No určitě. To jinak ani nejde! (Smích.)

Máte opravdu obdivuhodný repertoár. Tady už si asi hudebník nevystačí se třemi akordy. Co hudební vzdělání? Je nutné nebo platí co Róm to muzikant?

Já si vůbec nemyslím, že každý Róm musí být nutně muzikant. Možná u některých je nějaký talent navíc. Ale samozřejmě, že všichni členové mají hudební vzdělání. To je nezbytné.

Co je prioritní při koncertech?

Určitě lidi nezklamat a udělat dobrou atmosféru. Je fajn, když lidi odcházejí z našeho koncertu spokojení.