V prostorách ordinace zlínské soukromé porodní asistentky Radmily Dorazilové ho vedla klinická psycholožka Michaela Mrowetz.
„Vazbu s dítětem si každá z nás buduje už v těhotenství, což je pro matku nejvíce zranitelné období. Nejvyššího emočního splynutí dosáhnete právě ve chvíli porodu,“ popisuje Mrowetz.
V praxi by podle ní maminky v porodnicích neměly dopustit, aby jim miminko ihned po porodu odebrali na vyšetření či jiné zdravotnické úkony. Právě v prvních vteřinách a minutách po porodu by měla žena se svým potomkem absolvovat ten nejintimnější styk, tedy dotek kůži na kůži.
„Chtějte, aby vám ho hned položili na nahé tělo. Dítě je totiž připraveno navázat vztah s matkou, není-li rušeno. Stejně tak i matka, není-li rušena, se k dítěti hned chová otevřeně a citlivě. Miminko ve většině případů samo otevře očka a najde si cestu k bradavce,“ vysvětluje klinická psycholožka.
Okamžiky těsně po narození jsou podle ní první a neopakovatelnou příležitostí pro navázání vztahů mezi matkou a dítětem. Důležitou roli hraje také oxytocin, nazývaný hormonem lásky. „V prvních dvou hodinách po porodu hraje nezastupitelnou roli. Vylučuje se z těla a dává schopnost adaptovat se vaší vzájemné blízkosti,“ vyzdvihuje zajímavosti z okamžiků kolem porodu Mrowetz.
A co vůbec samotné slovo bonding znamená? „Bond je z anglického slova přilepit, spojit, vytvořit si pouto. Mám tím namysli biologickou vazbu matky a dítěte,“ vysvětlila dopodrobna psycholožka.
Dámy její slova a vyprávění životních příběhů jiných matek doslova hltaly. Občas slovo převzala i spoluorganizátorka workshopu Zuzana Zaharowská. „Já osobně pod slůvkem bonding vidím to, co by mělo proběhnout první vteřiny, minuty a desítky minut po narození miminka,“ nabídla svůj názor Zaharowská.
Podle vyjádření obou odbornic by se každá nastávající matka měla zamyslet nad neoddiskutovatelným faktem: Zatímco ve větších nemocnicích miminko několik hodin po porodu projde třeba šedesáti rukama, v těch menších jen dvaceti. Jsou to přitom chvíle, kdy má být s mámou a oba si mají vytvářet emoční vztah.
Ne vždy to ovšem jde tak lehce. Komplikace při porodu mohou s plány matky pořádně zamávat. „Nedařilo se mi otěhotnět třináct let, nemohla jsem se dítěte dočkat. Nyní už mám pětiletého chlapce a právě čekám další. Těhotenství jsme ale nedosáhli přirozenou cestou. Ani porodu. Musela jsem podstoupit císařský řez,“ svěřila se jedna z maminek středního věku. V případech, kdy dítě nemusí být zcela zdrávo, většinou rozhoduje čas. I na to by měly matky pamatovat. (jk)
