Podle Václava Talaše, vedoucího praktického vyučování zlínské střední školy obchodně technické, kde od září otevřeli nový obor výrobce obuvi, taková chůze bez bot není pro zdraví člověka příliš dobrá. „Má to svá pozitiva i negativa," říká v rozhovoru pro Deník sedmapadesátiletý kantor. Vystudoval střední průmyslovou školu kožařskou, poté tehdejší VUT Brno, fakultu technologickou ve Zlíně.

Co vy a chození naboso?

Jednou za mnou přišel v létě bosky do dílny muž. Musím říct, že s tím vnitřně nesouhlasím. Vedl jsem s ním několik debat na toto téma, ale vedl si pořád svou. Hovořil o návratu k přírodě. Podle mě hodně záleží na tom, po jakém povrchu se pohybujeme. Pokud budeme chodit po trávě, písku, nějakých oblázcích, kamínkách, tak s tím souhlasím. Taková chůze stimuluje plosku nohy, sám takto chodím. Souhlasím s tím, jestliže lidé chodí po přírodních površích. Třeba v domácím prostředí, na zahradě či v lese, kde nehrozí poranění chodidel.

Takže do města bez bot ne?

Bohužel ne. Dneska žijeme v podstatě v betonové džungli dlaždic a tak dále. Každý normální člověk musí uznat, že při chůzi naboso se v takovém prostředí může snadno poranit, třeba o nějaké střepy, hřebík. Prostředí není ideálně čisté. Když půjdete po silnici, kde brzdí auta, zůstávají na cestě zbytky gumy z pneumatik. Obsahují zhruba dvacet rakovinotvorných látek, které se vám mohou snadno dostat do kůže. Je to stejné, jako když se lidé přeli, zda mají, či nemají muži nosit do sandálů ponožky.

A měli by je nosit?

Ponožka v sandálech sice nevypadá hezky, ale na druhou stranu chrání nohy před nebezpečným chromem. Ten se může dostat z usně do nohy a podílet se tak na vzniku rakoviny. Za mě proto ano. Minimálně představují mechanickou ochranu, kterou bychom měli mít v tomto náročném civilizačním prostředí. Chrání nás před nebezpečnými vlivy látek, jež by mohly vniknout do těla.

Takže nejlepší je zkrátka obuv s pevnou podešví?

Na tvrdý povrch ano. Chůze naboso nám klenbu nepodpoří, naopak klenba dostane zabrat. Noha má podélnou i příčnou klenbu, tudíž její konstrukce je nejlépe podpořena v kvalitní botě. Navíc tvrdý náraz bosou nohou na dlažbu se výrazně přenáší na klouby, které tím trpí. Důležitý je zdravý rozum. Když budu chodit po betonu nebo běhat po fabrice, tak si vezmu nějaké pohodlné botky.

To jsou jaké?

Ty, v kterých se cítíte dobře, nic vás nebolí, netlačí. Správná obuv musí mít dostatečnou délku, dostatečný prostor a výšku ve špici boty i odpovídající šířku obuvi. Hodně záleží na ohebnosti přední části, která má být flexibilní. V klenkové a patní části musí být bota zase tužší, aby právě podporovala klenbu. Také musí být správná výška podpatku. U pánů je kolem dvou centimetrů, u dam maximálně do čtyř.

Takže jehličkové či vysoké podpatky moc zdravé také nebudou…

Vysoký podpatek vás zvedne a nachýlí dopředu, nutí vás to k chůzi. Jehličky jsou opravdu vražedné, navíc vám zbortí klenbu a pokřiví páteř. Aby dáma v lodičkách nespadla dopředu, musí se vyrovnat, vyprsit a vystrčit zadeček. Pro pány je to sice hezká podívaná, ale pro dotyčnou a její nohy je to značně nezdravé.

A pro vás jsou nejlepší boty které?

Každá bota, která se mi líbí, netlačí a dobře se v ní chodí, je super.