Před rokem a půl se už přitom rýsovaly konkrétní plány, jak dát zpustlý areál do pořádku. Příčinou nečinnosti jsou dopady hospodářské krize i nedořešené dědictví současných vlastníků.

Někdejší výrobna u hlavní třídy Tomáše Bati nezměnila vzhled řadu let. V komplexu zdevastovaných budov je opravená pouze jedna a další k ní přistavená – obchodní centrum Domus, které vybudoval v minulosti podnikatel Vlastimil Duda.

Jak zmínil v létě 2009, rád by dokoupil i další objekty v areálu. Zatím se mu to však nepodařilo. „S vlastníky nemovitostí stále jednám,“ reagoval podnikatel Duda.

Dědici jsou z ČR, Kanady i Francie

Co je příčinou protahování podpisu kupní smlouvy? Podle informací Deníku jsou to nevyřešené majetkoprávní vztahy restituentů. Situaci navíc komplikuje vzdálenost mezi jednotlivými dědici po majiteli továrny Heřmanu Hřebíčkovi. Část z nich totiž údajně žije v Kanadě, další střídavě ve Francii a v Brně a třetí v Brně.

Vlastimil Duda už dříve sdělil, že by chtěl některé budovy proměnit ve stavby občanské vybavenosti. Mohly by v nich tak vzniknout nové byty či služby. Vyloučený není ani park s odpočinkovou zónou. „Osud továrny mi není lhostejný. O svých konkrétních plánech ale nebudu hovořit do té doby, než majetek koupím,“ doplnil Duda.

Budou koberce? Firma se rozhodne

Největší budovu v areálu stále vlastní nadnárodní společnost Decoreal Estate. Původně chtěla ve Zlíně otevřít prodejnu s koberci. Kvůli hospodářské krizi však francouzští majitelé od svého záměru upustili. Už rok a půl nabízí společnost objekt k prodeji.

„Stále je v záloze varianta, že bychom se k projektu vrátili. Musíme ale vyčkat, jak se vyvine ekonomika,“ sdělil ekonomický ředitel společnosti Decoreal Estate Ivan Miškovský.

Hřebíčkova továrna je bývalá společnost Heřman Hřebíček – Továrna na kůže, která fungovala od roku 1918 do roku 1948. Poté byla znárodněna a začleněna do Národního podniku Baťa, pozdějšího Svitu. Koželužná výroba tam v menší míře pokračovala až do roku 1984, kdy byla z ekologických důvodů zastavena. O čtyři roky později bylo v plánu jednu z budov předělat na podnikový archiv Svitu. Po revoluci se však k majetku přihlásili restituenti. Právě ti jsou dnes vlastníky většiny budov v areálu.