Čtvrtině nezaměstnaných je přes padesát

Na Kroměřížsku tvoří tito lidé 26,6 procenta všech nezaměstnaných, na Uherskohradišťsku je to 27,1 procenta. Na Vsetínsku je 27,7 procenta lidí bez práce starších padesáti let a ve zlínském okrese je to 28,2 procenta nezaměstnaných.

Podle mluvčí Úřadu práce ve Zlíně Miriam Majdyšové se většina zaměstnavatelů obává přijmout lidi nad padesát let kvůli obavám z jejich nedostatečné přizpůsobivosti nebo malým jazykovým znalostem.

„Lidé v tomto věku mají své zaběhnuté pracovní postupy a návyky, také řadu zlozvyků. Hodně jich již není schopno nebo ochotno učit se novým věcem, těžce se přizpůsobují novým pracovním postupům,“ vypočítala Majdyšová nejčastější důvody, pro které zaměstnavatelé dávají přednost mladším ročníkům při výběru nových zaměstnanců.

S uchazeči o zaměstnání v této věkové kategorii se setkává i vedoucí zlínské pobočky personální agentury Start People Leoš Fikeis.

„Jistěže v řadě profesí dávají zaměstnavatelé přednost mladším lidem. Nicméně existují naopak obory, kde je zájem spíše o zkušenější zaměstnance, kterými tito lidé bezesporu jsou. Jedná se například o zaměstnance v oblasti středního a vyššího managementu, technické profese, zejména elektro nebo strojního zaměření či vyšší pozice ve stavebnictví,“ konstatoval Fikeis.

Dodal, že starší uchazeči mají kontakty, nadhled a hlavně praxi. Podle něj vzniká problém především u dělnických profesí, kde je zapotřebí určitá fyzická kondice. Tam si skutečně zaměstnavatelé vybírají mladší kandidáty.

Deník oslovil firmy z pozice padesátníka, žádajícího o práci. Oslovené firmy shodně tvrdily, že se zaměstnáváním padesátiletých a starších lidí nemají problém. Týkalo se to však zejména pracovních pozic jako ostraha objektů, pomocný skladník, realitní makléř, řidič taxislužby. Velký zájem s ohledem na zkušenosti této věkové kategorie projevila také firma specializující se na mezinárodní kamionovou dopravu.

U funkcí manažerských se však personalisté po sdělení věku zájemce nedůvěřivě vyptávali na jazykovou vybavenost, zkušenosti, schopnost sžít se s mladým dynamickým týmem, odolnost vůči stresu a hlavně ochotu a schopnost pracovat přesčas a pod tlakem. Častou odpovědí na dotaz, zda má tedy smysl zasílat životopis do výběrového řízení, byla slova: „jak chcete, zkuste to“ nebo „však uvidíme, třeba to vyjde“.

Těžko říct, zda lhostejnost, kterou nebylo možno nezaslechnout, pramenila pouze z únavy personalistů nebo nezájmu o pětapadesáti­letého uchazeče o manažerskou pozici.

Podle právníků může člověk, který nabude dojmu, že byl při výběrovém řízení znevýhodněn právě pro svůj věk, využít ustanovení zákona, kde se hovoří o zákazu diskriminace v pracovněprávních vztazích.

„Svých práv se lze domáhat i soudní cestou, dokazování však bývá velmi složité. Zřejmě by bylo možné a účelné řešit vše také v součinnosti s úřadem práce nebo pracovním inspektorátem,“ uvedl otrokovický právník Stanislav Zenáhlík.

O tom, jak těžké je shánět práci po padesátce, ví své například bývalý obchodní ředitel, dnes pojišťovací poradce Svatoslav Přichystal ze Vsetínska. „Dělal jsem celý život na poměrně významné funkci ve výrobním podniku. Když jsem se ucházel o zaměstnání na podobné pozici, většinou mi řekli, že co jsem dělal před revolucí nebo krátce po ní, už dnes není z hlediska praktických zkušeností k ničemu,“ svěřil se se svými zkušenostmi devětapadesáti­letý muž.

Obeslal svým životopisem řadu personálních agentur i potenciálních zaměstnavatelů, někde jej odmítli rovnou, jinde jej nechali jet na několik kol výběrových řízení, často i přes půl republiky. Nakonec mu většinou sdělili, že si sice váží jeho zkušeností i vzdělání, do pracovního kolektivu by však zkrátka nezapadl.

„Stálo mě to hodně peněz, času i nervů. Dnes dělám pojišťovacího poradce, byť jsem k podobnému povolání nikdy neměl blízko. Ale protože mi nezbylo nic jiného, jsem vděčný i za tuhle práci,“ dodal.

Odlišnou zkušenost má o rok mladší Josef Peterka ze Zlína.

„Za celý svůj život jsem nebyl bez práce. Pracoval jsem jako dělník na stavbě a potom jako údržbář. Tam se cení to, že člověk si umí s mnoha věcmi poradit. V kanceláři je to zřejmě něco jiného,“ zamyslel se.

Zaměstnavatelé však podle odborníků zapomínají na jednu důležitou věc.

„Lidé nad padesát let už si umějí práce vážit a nemají zájem ji krátce před důchodem měnit. Zaměstnavatelé se proto u nich nemusejí bát fluktuace,“ uzavřel Leoš Fikeis.