„Na Strahově jsem nikdy necvičil, přesto jsem si tuto velkolepou akci jako návštěvník nenechal ujít,“ uvedl krajský zastupitel za KSČM Jaroslav Kučera. Dostat se na Strahov však podle něj nebylo vůbec jednoduché.

„Zájemců z celého světa bylo opravdu hodně,“ doplnil.

Uvedl také, že spartakiáda byla světoznámými osobnostmi hodnocena velmi příznivě.

„Juan Antonio Samaranch, předseda Mezinárodního olympijského výboru, uvedl, že spartakiády jsou jedny z nejvýznamnějších sportovních událostí, které kdy viděl. Spatřil jsem mnohé spartakiády v jiných zemích, ale ve svém životě žádnou takovou jako tu v Praze,“ zavzpomínal zastupitel. Nadšený prý byl i šéf FIFA Joao Havelange.

„Řekl, že země, která dělá pro blaho své mládeže tak grandiózní dílo, je příkladem pro celý svět,“ přidal Jaroslav Kučera.

Mrzí ho, že se po roce 1989 v konání těchto akcí nepokračovalo.

„Je jednodušší něco takového zrušit, než zajistit pokračování a případně akci ještě vylepšit. „Upřímně jsem si to přál,“ řekl.

„Cvičila jsem na spartakiádě v roce 1980 v Praze na Letné v první řadě,“ uvedla ředitelka základní školy Kvítková Jaroslava Müllerová. Její maminka dělala cvičitelku a vedla je prý k radosti z pohybu.

„Tenkrát to byl pro nás cvičenky ohromný zážitek. Dodnes na to ráda vzpomínám,“ připustila.

I. celostátní spartakiáda se konala v roce 1955 a byla pojata jako vyvrcholení oslav 10. výročí osvobození části Československa Rudou armádou. Příprava začala již v roce 1953. Spartakiáda sestávala z 29 skladeb, na nichž vystoupilo přes 1 690 000 cvičenců.

Rozpočet první spartakiády byl 45 milionů korun československých. Přičemž je třeba si uvědomit, že měsíční plat například strojního inženýra byl necelých pět set korun měsíčně.

Ke změně názvu z Celostátní spartakiády na Československou spartakiádu došlo v roce 1980. Tento název nesla i poslední událost tohoto ražení před rokem 1989, která se konala v roce 1985.

Do povědomí lidí vstoupila především díky písni Michala Davida Poupata. Složil ji s Františkem Janečkem a doprovázela dorostenky v červených dresech s bílými pruhy. Úbor, jak se tehdy oblečení na spartakiádu říkalo, oceňovali zejména muži. Dívkám to náramně slušelo. Text písně, ve které zaznělo

„krásný úděl máme dnes, kráčet k zítřkům, růst a kvést“, si pamatuje snad každý, kdo tuto dobu zažil. Po spartakiádě v roce 1985 si pak píseň zpívalo celé Československo.

O dobrovolné účasti na spartakiádách však nemohla být ani řeč. Cvičila se povinně v hodinách tělocviku, cvičenci si také povinně kupovali úbory a povinně se finančně účastnili i na samotné akci na Strahově. Mnozí z účastníků si také jistě vzpomenou na povel „na značky“.

Na ploše stadionu o velikosti 9 fotbalových hřišť, konkrétně 63 tisíc m², byly v čtvercové síti rozmístěny značky, což byla jednotlivá stanoviště cvičenců. Při povelu „Na značky!“ se tisíce lidí rozběhlo rozpoznat tu svou.

Spartakiádní program se tehdy skládal z 15 skladeb, v nichž vystoupilo 189 512 cvičenců. Ale na místních, okrskových a okresních spartakiádách cvičilo téměř dva miliony a dvě stě tisíc účastníků a vidělo ji více než čtyři miliony lidí.

V hledišti na Strahově pak spartakiádu 1985 vidělo kolem 1 210 000 diváků.

Přesto se zdá, že někteří se davovému šílenství přeci jen vyhnuli.

„Na spartakiádě jsem nikdy necvičil. Nebyla zrovna můj šálek kávy. Býval jsem spíše rocker. A toto byla propagandistická akce,“ uzavřel krajský zastupitel Radomil Kop.

Název Spartakiáda vymyslel Jiří František Chaloupecký. Inspiroval se jménem vůdce vzpoury římských otroků – Spartakem. První dělnickou Spartakiádu, která se konala již v roce 1921, navštívil i prezident Tomáš Garrigue Masaryk, který byl nadšeným propagátorem Sokola. A právě kořeny Celostátních spartakiád sahají jednak k všesokolských sletům, ale i dělnickým spartakiádám.