I když to vypadá šíleně, asi tak nějak by vypadala rošáda slibů, které pro daňovou oblast před volbami vymysleli politici z největších stran.
Po nástupu Topolánkovy vlády se u nás daňový systém změnil od základů. Přestali jsme používat takzvané progresivní zdanění, ve kterém podle výše příjmu byla odstupňována jednotlivá daňová pásma. Místo toho nastoupila jednotná sazba daně: u fyzických osob 15 procent a u právnických 19 procent.
A daň odvádíme z nově vzniklé superhrubé mzdy, tedy ze součtu naší hrubé mzdy a pojištění, které za nás platí zaměstnavatel. Jenže pokud platí převolební průzkumy a vládu bude sestavovat levice, je superhrubá mzda prvním adeptem na odstřel. ČSSD trvá na návratu k daňovým pásmům na úroveň let 2005 až 2007. Taková varianta by nevadila ani lidovcům či zemanovcům. A co víc, daňová pásma v jisté míře navrhují i Věci veřejné a zelení. Socialisté by se tak s menšími stranami zřejmě uměli dohodnout, ovšem pro koho by takový model byl výhodný, těžko předvídat. Záleží totiž na výsledné míře kompromisů.
Lidovci budou nejspíše trvat na daňových bonusech pro vícečetné rodiny, naopak „milionářská“ daň ve výši 38 procent prosazovaná ČSSD by mohla u lidovců narážet. A tak vysokou sazbu pro „bohaté“ nebudou akceptovat ani VV či zelení – jejich „milionářské“ daně jsou o pár procent níže. Podporu by naopak Jiří Paroubek našel u komunistů, kteří roční příjmy nad milion korun chtějí zatížit 40 procentní srážkou.
Pokud ovšem bude po volbách kabinet sestavovat pravice, tedy především ODS, šance na zachování superhrubé mzdy stoupá. I v tomto případě ale nástup menších stran může způsobit ústupek Petra Nečase a odklon občanských demokratů od superhrubé mzdy. Zatím však platí, že hlavním plánem ODS je ponechat zdanění na stávající úrovni. Největší pravicová strana dlouhodobě razí heslo, že lepší je snižovat daně přímé na úkor těch nepřímých, v tomto případě hlavně DPH. I když straničtí experti ODS dlouho mluvili o zavedení jedné sazby DPH (nyní jsou dvě 10 a 20 procent), v současnosti už to pro Petra Nečase není prioritou.
Ekonomové jsou skeptičtí
Sečteno a podtrženo jsou však nezávislí ekonomové jsou k daňovým návrhům politiků mírně skeptičtí. „V naší situaci platí, že otázka daní není tou nejdůležitější. Musíme nejdřív řešit výdaje státu a až teprve poté jeho příjmy,“ vybízí k úsporám ve státním rozpočtu hlavní analytik Poštovní spořitelny Jan Bureš.
„V mnoha ohledech je patrné, že strany nemají dopad svých daňových návrhů pořadně vypočítán. A pokud už nějaký výpočet mají, je dost hrubý,“ upozorňuje Bureš. Všechny strany bez rozdílu se v letošních volbách holedbají snahou zjednodušit daňový systém. TOP 09 například chce zrušit řadu existujících zaměstnaneckých daňových výhod a nahradit je paušálem pro všechny, což by ale nejspíše narazilo u odborů. ČSSD zase podnikatelům nabízí slevu, pokud daňové přiznání podají v elektronické podobě. ODS má svůj „hit“: hodlá uzákonit povinnost platit DPH pouze u uhrazených faktur. Ovšem jediný bod, na kterém se shodnou téměř všichni, je zavedení takzvaného jednotného inkasního místa, kam by podnikatelé chodili platit daně, cla i zdravotní a sociální pojištění.
„To bychom určitě uvítali, ale na druhou stranu vím, že tento návrh jsme dávali na stůl už v roce 1992,“ říká s hořkostí v hlase šéf Sdružení podnikatelů a živnostníků Bedřich Danda. Zjednodušení administrativy je podle něho základ. „Jako daňové přiznání by stačil jeden list papíru A4. Každý rok nám nesmyslně tisknout úplně nové formuláře, což štve nejenom živnostníky, ale i samotné úředníky,“ dodává Danda. Pokud by se letos dávala cena za nejzvláštnější daňový návrh, zvítězila by patrně Strana zelených.
V duchu svého „zdravého“ programu totiž navrhuje zvýšit zdanění „nezdravých“ jídel. Vyšší daní by podle zelených měla být zatíženy potraviny s vysokým obsahem rafinovaného cukru a živočišných tuků – tedy uzeniny, čokolády či sladké limonády. Tlouštíci se tak musí připravit na to, že po volbách možná sáhnou hlouběji do kapsy.
INFOGRAFIKA:
Vyšší daně nezpůsobí propouštění, říká odborářský analytik
Odbory schavalují plán některých stran, aby se Česko vrátilo k progresivnímu zdanění příjmů. Pokud se mírně zvýší podnikové daně, neznemená to strašáka propouštění. V rozhovoru pro Deník to říká hlavní ekonom Českomoravské konfederace odborových svazů Jaroslav Ungerman.
Strany po volbách zřejmě svedou boj o zrušení rovné daně a znovuzavedení více sazeb. Ke kterému systému se přiklání odbory, a proč?
Jednoznačně k systému progresivní daně z daně z příjmů fyzických osob, který existuje všude ve vyspělých zemích. Když tento systém funguje – a dobře – ve vyspělých zemích, proč máme „vynalézat“ něco jiného. Myslím, že důvodů, proč ho znovu zavést bylo už v tisku uvedeno tolik, že je skoro zbytečné k tomu cokoli dodávat.
Některé strany hovoří o mírném zvýšení daně pro právnické osoby, například z 19 na 21%. Je to pro odbory přijatelné? Neobáváte se případného propouštění?
Dovolte, abych problematiku zvýšení či snížení daně ze zisku ukázal na opačném případě, protože se také argumentuje tím, že snížení daně ze zisku umožňuje vytvářet nová pracovní místa. Předpokládejme, že se sníží daň ze zisku pro firmy 19 na 17 %. Představme si firmu, která má 100 milionů zisku před zdaněním. K tomu aby měla takový zisk např. ve strojírenské výrobě musí mít více než 1 miliardu korun tržeb ročně a zhruba 800 zaměstnanců. Kolik tato firma vytvoří trvalých pracovních míst ze 2 milionů zisku, který jí ponecháme? Odhaduji, že to bude méně než 5 míst. A teď si také představme i jinou stranu tohoto problému – co to je za manažera firmy, který nedokáže při počtu 800 zaměstnanců vytvořit taková opatření, aby – potřebuje-li 5 nových zaměstnanců - je nedokázal uspořit jinde?
Stejně tak, skutečně existenci firmy s miliardovým ročním obratem ohrozí o 2 miliony vyšší daň? Pro takové firmy jsou mnohem důležitější úplně jiné věci – sehnat zakázky, mít solidní odběratele a dodavatele. Úvahy o tom, že zvýšení daně právnických osob povede k dalšímu propouštění jsou úvahami teoretiků, kteří vůbec neznají hospodářskou praxi.
Už v tomto volebním období se velké spory vedly ohledně zrušení daňových zvýhodnění (např. režijek). Za jakých okolností by odbory byly ochotny přistoupit na jejich zrušení, respektive nahrazení jednotným paušálem?
Problematiku různých daňových slev je nutno řešit komplexně a nevytrhovat jednotlivé slevy tak, jak se to právě hodí. Podpoříme proto taková opatření, která povedou k tomu, že se důsledně posoudí všechny nejrůznější výjimky, který zákon o dani z příjmů „zaplevelují“.
Zaměstnancům se vytýkají tzv. benefity, která odhadem tvoří 75 milionů korun ročně. Proč nikdo neukáže, na to, že při nákupu osobních automobilů určených k podnikání (mohou je nakupovat podnikatelé) se neplatí DPH? Podle našich odhadů je rozsah této slevy na DPH ročně nejméně 5 mld korun. To jsou zaměstnanecké benefity za 70 (slovy sedmdesát) let.
Buďme proto spravedliví a snažme se být objektivní. Nejen zaměstnanci čerpají výhody….
Hlavně se však podívejme také na to, jaký je rozsah daňových úniků a ptejme se, co kdo proti tomu konkrétně udělá. Je snad normální, aby si soukromí výrobci alkoholu najímali detektivy, aby pátrali, kdo všechno v České republice vyrábí nezdaněný alkohol? Co dělá státní správa, kterou si k tomu z našich daní platíme?
Některé strany do budoucna uvažují o jediné sazbě DPH. Souhlasili byste s takovým krokem, případně jaká by podle vašich propočtů musela být sazba DPH, aby to bylo sociálně únosné?
Jsem v současnosti proti zavedení jediné sazby DPH. Mělo by to velmi tvrdé dopady na sociální situaci mnoha rodin, zejména důchodců a rodin s dětmi. Celý efekt vyšších příjmů daní by se nakonec rozplynul v tom, že by bylo nutno valorizovat důchody, sociální dávky apod.
Jinak v Evropě např. systém jednotné sazby DPH ve výši 25 % má Dánsko, které má současně výraznou progresi daně z příjmů fyzických osob, ale také je jedním z nejvíce rozvinutých sociálních států.
