„Poprvé jsem dával krev před jedenácti lety, ale měl jsem pak určitou přestávku. Teď chodím na transfuzní stanici zase pravidelně od poloviny minulého roku,“ vysvětlil Dubovský. Jak se svěřil, má už za sebou dvanáct odběrů životodárné tekutiny.

„Je těžko říci, zda je některá ze skupin vzácná. Jde vždy o to, kterou lékaři zrovna nejvíce potřebují,“ míní Dubovský. Na odběr chodí pravidelně jednou za čtvrt roku do krajské nemocnice ve Zlíně.

„Krev jsem začal darovat ještě na vysoké škole v Olomouci. Tam jsme jednou vyrazili spolu s několika kamarády,“ poznamenal.

Jak ale dodal, člověk, který se pro tuto ušlechtilou věc rozhodne, nesmí být například alergik nebo mít prodělané jaterní choroby. To byl prý důvod, proč polovinu ze studentů, kteří se tehdy pro tento akt rozhodli, lékaři museli odmítnout. „U mě to naštěstí šlo. Odběr mi ani nijak zvlášť nevadil. Navíc pocit, že člověk ostatním může takto pomoci, je fajn,“ doplnil Dubovský.

Sám prý měl v osmnácti autonehodu a operovali ho, což možná podle něj také přispělo k rozhodnutí darovat krev. „Každý z nás ji může kdykoliv potřebovat. Jednou mi lékařka při odběru povídala, že moje krev se hodně hodí na výrobu plazmy, která se pak často dává miminkům po porodu. Z toho jsem měl hodně dobrý pocit,“ pokračuje Dubovský.

Dárce vypozoroval, že hodně lidí ve Zlíně krev dává v pátek. „Mají ze zákona od zaměstnavatele volno a prodlouží si tak víkend. Já, jako osoba samostatně výdělečně činná, chodím ve středu. Je tu míň lidí a mohu se dřív vrátit do práce,“ přiblížil Dubovský. Sám si totiž volno prý nikdy nedává, musel by si je totiž sám zaplatit.

Ovšem další výdobytky státu, jako je daňový odpis, a pak také vitaminy nebo snídaně, jenž člověk v nemocnici dostane, považuje za příjemné. „Ale kvůli tomu to opravdu nedělám,“ uzavřel dárce.