(Ne)oficiální blog redaktorů Zlínského deníku

Vymlouvám se, zase. Jako když se všichni sedící v autobuse raději dívají jinam, než aby pustili sednout starou paní o holi. Promiň, už se to nestane.

Moje alibi přišlo k tržné ráně na čele ve 14.30 středoevropského času. Ne, nevypadal jsem jako Harry Potěr. Jen jsem krapánek nemohl dýchat, protože mě ten láskyplný dav samou láskou stlačoval do tvaru rozmáčknuté plechovky od piva. Člověk by nevěřil, jak mohou být dveře do nákupního střediska úzké. I sardinka měla toho dne v konzervě více prostoru.

Nalijme si čistého vína, je to jen prostý úděl všech odvážných, kteří se nebojí jít si v předvánoční čas koupit pár rohlíků. Na druhou stranu to bylo poetické vzpomínání na časy, kdy jsem denně dojížděl a zažíval slasti každodenního autobusového pettingu.

Asi jsem měl mít ostřejší lokty. Nejmíň takové jako ta dlouhonohá slečna s blonďatou kšticí, které prostor rozrážely dvě obrovské gorily. Zatímco se na jednu z nich culila jak týden před výplatou, druhá pokorně nesla balíček kolosálních rozměrů.

Nu což, alibi si v klidu krvácelo a já si musel připustit, že je už na čase poohlédnout se po nějakých těch darech.

Víš, deníčku, ono to není vůbec snadné jen tak bloumat po nákupních střediscích bez představy a čekat, že tě něco třískne do nosu.

Všichni jsou totiž tuze skromní a mlží s tím, že nic nechtějí a nepotřebují. A přitom se bojí napsat si Ježíškovi o bavoráka, šperky a nějaká ta moderní udělátka.

Po včerejšku mě čekají noční můry. Budu v nich stát u pokladny a všichni kolem mě dostanou agorafobický šok. Zatímco oni půjdou do kolen, já budu jediný stát a čekat, jestli to přejde aspoň pokladní.

Můžeš se mi divit, jak chceš, ale bez kalcia tam po tomto zážitku nevkročím. Musím přece nějak vzkřísit alespoň pokladní. Možná se začnu modlit k internetu. Dělají to přece všichni. Pár kliknutí a dárky jsou na světě. A kdyby ne, tak na poště. Pokud se tedy nezaseknu v dalším davu. Patovou situaci může zachránit ještě nějaký ten kurýr. Ale i zde pouze za předpokladu, že nezamrzne na D1 nebo si nesplete adresu.

Tož, můj milý deníčku, co včil? Asi budu experimentovat v kombinaci s klasikou. Pro rohlíky ale půjdu už jen do pekárny.