Den třetí: první pracovní den - 26. července

Do vinogradské nemocnice to není daleko, ale cesta tam trvá skoro půl hodiny. Kdo zná ukrajinské cesty, pochopí proč. Samá díra. Neopatrný jezdec by tam lehce zničil auto. Protože je nás dobrovolníků osm, jezdíme na kardiologické oddělení na skupiny. Během čtrnácti dnů máme „zkulturnit“ tři místnosti – kuchyni, záchod a jednotku intenzivní péče. Když se do nich tak dívám, jsou to škaredé holé kóje bez dveří a oken. „Holky, vy můžete jít třeba škrábat jipku,“ rozděluje nám úkoly vedoucí brigády František Tomanec. S Pavlou Novákovou bereme do rukou špachtle a šup do práce. Tahle činnost mě fakt baví. Baví mě sledovat odlupující se kousky. Člověk krásně vidí udělanou práci za sebou. Starou omítku s námi seškrabuje taky Ukrajinka Nila, která nám pomáhá modernizovat nemocnici i se svým manželem Slávkem. Oba jsou adventisté.

Oběd bude až za dvě hodiny, tak náš babinec vyráží do banky proměnit peníze. Většina z nás si totiž s sebou vzala eura nebo dolary. Za hřivny se je vyplatí měnit až na místě. Banka je nedaleko nemocnice, přímo naproti budově policistů. Tu nejde přehlédnout díky prosklené tabuli, v níž si prohlížím fotky a charakteristiky hledaných osob. A jak to vypadá před bankou? Plno „zaparkovaných“ starých kol a nedaleko koš přetékající odpadky. U něho se snaží najít něco k snědku potulující se pes, kterých je na Ukrajině ostatně spousta. Je naivní, kdo si myslí, že v bance existuje nějaká diskrétní zóna. Spíš si musí člověk hlídat, aby ho nějaký chytrák nepředběhl. Lidí spousta, ale jenom jedno otevřené přepážkové okénko. Nechávám holkám peníze a vyrážím se radši s fotoaparátem podívat kousek do města. A dělám dobře, protože ty chudiny tam stráví skoro hodinu.

V ulicích je spousta Cikánů. Většina žen snědé pleti má na sobě dlouhou sukni, kterou si vlastnoručně šijí. Jakmile vytáhnu foťák, hned se začnou štelovat. „Daj foto,“ myslí si, že mám v rukou polaroid. Nevím, co mají v ten den na oběd, jestli teda vůbec nějaký, ale my dostáváme v nemocnici polévku s nějakými noky a žitnou kaši. Musíme si to pořádně osolit, protože jídlo je kvůli kardiakům bez chuti. Odpoledne se stáváme ještě svědky opilé starší paní, kterou do nemocnice přivezla sanitka i s policisty. Hystericky řve a na rukou má pouta. Z každé strany ji drží policajt a kolem se motá doktorka s velkou jehlou. Jistě chtějí paní uklidnit. Zajímavá podívaná.

Z nemocnice odjíždíme kolem páté hodiny a jdeme vařit. Dnes je na jídlo polévka s mrkví, kroupami a česnekem a brambory na plechu se zeleninou. Vaříme vegansky.