S exekučním příkazem vyrážíme do Otrokovic. Během cesty se dozvídám, co předcházelo vydání exekučního příkazu, se kterým úředníci o několik minut později buší na dveře zadlužených manželů.

„Poštu si na adrese trvalého pobytu, který mají na městském úřadě, nepřebírají, pak to končí takto. Přes zaměstnavatele ženy jsme si na ni sehnali telefonní číslo. Volali jsme jí a domluvili se na splátkách. Ty ale neplatí. Exekuce je nařízena na oba manžele. Mají dluh z roku 2009, odkdy jim také běží úroky," líčí mi osud dlužníků, k jejichž panelovému bytu se blížíme.

Během tří let prý nevyvinuli žádnou snahu k nápravě a na dluh se takříkajíc vykašlali a příslovečně strkali hlavu do písku.

„Když nebudou doma, máme oprávnění si zpřístupnit prostor, kde obviněný pobývá. Můžeme ho zpřístupnit a pak zabezpečit," vysvětluje mi exekutor.

Zaparkujeme před domem, bereme patřičné dokumenty, druhý z exekutorů zapíná kameru připevněnou ke krku (vše musí být zadokumentováno, aby je někdo nenařkl z neadekvátního chování, třeba vůči majetku dlužníka, pozn. redakce) a vcházíme do paneláku. Vchodové dveře nejsou zamčeny.

Na poštovních schránkách se příjmení manželů sice nachází, na zvonek nechceme ale zvonit, abychom je nevyplašili. Jeden ze dvou úředníků proto zvoní na náhodný byt v přízemí. Otevře nám muž středního věku a pohledem se nás ptá, co chceme. Vyslovíme příjmení hledaných, ale nedostáváme žádnou odpověď.

„Ty neznám. To jméno mi nic neříká. Netuším. A domovnice? Ta je o pár pater výše," navádí nás jeden nájemník z přízemí. Ale ani u správkyně domu nejsme úspěšní, není totiž doma.

Když už sejdeme zpátky do přízemí a chceme zazvonit na patřičný zvonek, potkáváme jednu z nájemnic, která nás navádí do správného patra. Na zvonění ani bušení na dveře nikdo nereaguje, nikdo nám neotevírá. Úředník proto z mobilu volá dlužnici a dožaduje se okamžitého příchodu jí nebo jejího manžela. Do dvaceti minut nezvládnou přijít, žena si proto vyprosila dalších dvacet.

Po pětačtyřiceti minutách marného čekání úředníci sáhnou k radikálnímu řešení: za pomoci nářadí odstraní zámek dveří a namontují nový.

„Moc se netěšte. Bude to pořádný hluk. Seběhnou se třeba i sousedé. Už se nám nejednou stalo, že si nájemníci mysleli, že jsme zloději a snažíme se násilím dostat do bytu. Zavolali na nás proto policii," poučuje mě před demontáží zámku exekutor a pokračuje ve vyprávění. „V případě, že na nás za dveřmi vyskočí pes, zvážíme, zda se jedná o agresivního, či ne. Když je agresivní, voláme okamžitě odchyt," říká úředník.

Jakmile oba vkročí do bytu, ujišťují se, že uvnitř nikoho nepřekvapí, a to tak, že volají ženino příjmení. Nikdo se neozývá. Uvnitř je pouze malý, nikterak agresivní pes. Exekutoři se hned chopí práce a sepisují movitý majetek pro účely exekuce.

Vše dokumentují, zaznamenávají a označují postupně samolepkami s nápisem Exekučně zabaveno. Po pár minutách, kdy jsme se dostali do bytu, navíc do něj vchází i jeho obyvatelka. Nešťastně se rozhlíží po bytě, silné rozrušení je na ní jasně znát.

„Jak jste vyřešila finanční dluh? Dáte do dnešní třetí hodiny dohromady deset tisíc korun? Pokud ne, po vypršení časového limitu přijedou naši stěhováci a odvezou váš veškerý majetek. Zůstanou vám tu jen holé stěny, postel na hlavu pro každého, osobní a hygienické věci," upozorňuje jeden z exekutorů zoufalou ženu, na kterou už očividně dolehl strach z důsledku neplacených dluhů.

Snaží se je proto přesvědčit, že k sehnání obnosu od příbuzných potřebuje alespoň den. Vyhověno jí není. „Dluh neřešíte, co čekáte? Hovořte! Proč jste si splátky domluvili a neplatili nic? Co jste čekali? Do tří hodin musíte deset tisíc složit, jinak vám tu opravdu nic nezůstane," říká úředník.

Mezitím už druhý exekutor označil několik počítačů, gauč, křesla, plazmovou televizi, skříně, stoly a jiný nábytek. Z domu před zraky roztřesené ženy nakonec odnášíme dvě nejhodnotnější věci: notebook a plazmovou televizi. „Ty můžete získat zpět, pokud složíte či pošlete částku třicet tisíc korun," upozorňují ji exekutoři a předávají jí klíče od vyměněného zámku.

Do třetí hodiny nakonec dlužnice s manželem třicetitisícovou částku pro navrácení notebooku a televize nesložili, o věci tak prozatím přišli. Ani do odpolední třetí hodiny nedali dohromady deset tisíc korun, aby jim je úředníci zajišťující zabavení věcí a nábytku neodvezli do exekučního skladu.

„Domluvili jsme se s nimi nakonec na měsíční lhůtě, během které musejí zaplatit rovných padesát tisíc korun. Když to nesplní, označený majetek bude okamžitě z jejich bytu odvezen a prodán v dražbě. Peníze z ní půjdou na uhrazení části pohledávek. A tak to s jejich majetkem půjde dál, dokud částku neuhradí. Ale dluhy mezitím dál rostou," informuje mě o několik hodin později exekutor.