Nesmírně zručný muž, který od svých patnácti let žije ve Zlíně, naučil všechny zájemce vyrábět nádherné kraslice s lepenou slámou nebo hned několik druhů pletení tatarů. Kdo chtěl, tomu vyřezal i vrbovou píšťalku. Jak sám František Zuska říká, jeho největším koníčkem je už léta právě obyčejná sláma.
„Kromě kraslic z ní vyrábím i nejrůznější ozdoby na zeď a dokonce i betlémy,“ objasňuje.
Kraslice prý přitom František Zuska dělával doma už odmalička. „Nejčastěji bývaly leptané kyselinou nebo škrábané,“ vzpomíná rodák ze slováckého Kobylí.
Že jsou jeho zdobená vajíčka opravdová špička, dokázal před několika lety. „Na přelomu tisíciletí vyhlásilo uherskohradišťské muzeum soutěž o nejkrásnější kraslici a ta moje, škrábaná, skončila druhá. Předběhla mě pouze šikovná dvojice mladých sourozenců z Archlebova,“ zavzpomínal bývalý projektant a technický kontrolor.
Nikoho asi nepřekvapí, že o zdobení kraslic mívají největší zájem děvčata a maminky. Ani v sobotu v Kaňovicích tomu nebylo jinak. „Neučím je proto, aby se z nich pak staly malérečky. Jen jim chci dokázat, že krásná kraslice se dá udělat i doma,“ objasňuje František Zuska.
Zástupce mužského pokolení ovšem více zajímá pletení tatarů nebo vyřezávání píšťalek. Pan Zuska je schopen vyrobit je za několik okamžiků. „Dnes už to děti nikdo neučí. My si vrbové píšťalky dělali už jako malí a soupeřili jsme, komu lépe píská,“ zalovil v paměti dlouholetý vedoucí folklorního souboru Vonička.
Také zručnost dětí a mladých lidí se prý od té doby změnila. „My si doma museli umět chleba ukrojit sami. Dnes ale děti nůž držet neumí a já se jim ho bojím dát do rukou. Už jsem byl svědkem toho, jak si jeden malý klučina rozřezal palec na půlku,“ kroutí hlavou muž pocházející ze sedmi sourozenců.
Letos je to ale podle jeho slov s píšťalkami bída. „Velikonoce jsou poměrně brzy a vrby ještě nemají mízu. Píšťalky se tak dělají hůře. Je těžší stahovat kůru, která je při jejich výrobě potřeba,“ objasňuje.
U tatarů je to ale údajně zase spíše naopak. „Když bývají Velikonoce ke konci dubna, mívají už vrbové proutky spoustu výhonků. Tatar se kvůli tomu hůře plete a také už nevypadá tak pěkně,“ uzavírá František Zuska.
