Kliknutím zvětšíte„Největší radost mám z toho, když děti po čase přijdou s partnerem, přinesou nám ukázat miminko a pochlubit se. Vidím tak, že se dokázaly postavit na vlastní nohy a že naše práce má smysl,“ říká o svém povolání.
O kolik dětí můžete ve vašem domově pečovat?
Máme kapacitu šestnáct dětí. Stává se, že bychom ji navýšit potřebovali, jako třeba teď o prázdninách. Za měsíc červenec vznikla, na základě kontaktování pracovníky OSPOD (Orgán sociálně-právní ochrany dětí, hovorově označovaný jako „sociálka“ pozn.redakce) potřeba umístit třináct dětí. Máme však pouze dvě volná místa, a jelikož se jednalo o dvě vícečetné rodinné skupiny dětí, které se nerozdělují, nemohli jsme je přijmout.
Proč o prázdninách přibývá dětí, které potřeba umístit do dětského domova?
Ve školním roce zaplní dětem část dne škola a doma jsou jen odpoledne, kdy to rodiče nějak zvládnou. V létě mají více volného času a problémy se prohlubují.
Kdo na problém v rodině upozorní?
První informace, a to směrem k pracovníkům oddělení sociálně-právní ochrany dětí, je od školy. Samozřejmě, že nejdříve se záležitost řeší s rodiči. Ti jsou především odpovědní za to, že dítě pravidelně chodí do školy a jsou povinni škole sdělovat důvod nepřítomnosti dítěte. Pokud se informace o časté nepřítomnosti dítěte ve škole dostane k OSPOD, snaží se pracovníci rodině pomoci tak, aby nemuselo dojít k odejmutí dítěte z rodiny.
Proč k odejmutí dětí i přesto dochází?
Problémy se hromadí až do takové fáze, že už opravdu není jiné řešení. Dětský domov je ale v systému řešení pro umisťování dětí do náhradní péče až na posledním místě.
Je to dobře?
Na tuto otázku existuje řada úhlů pohledu. Podle mě to dobře není, protože celý proces trvá dlouho. Dětský domov zachraňuje to, co nikdo před námi už nezvládl. Podle mě by se měly děti do dětských domovů umísťovat o něco dříve, aby s nimi speciální pedagogové mohli ještě pracovat a naučili je co nejvíce pro jejich budoucí život. Samozřejmě, že je nutné, aby dítě nadále udržovalo kontakt s rodinou.
Takže v dětském domově nebývají děti, které nemají rodiče?
To je jeden z mýtů, který se objevuje, že v dětském domově jsou děti bez rodičů. Jsem letos v domově dvacet let a takové dítě neznám. Když je funkční rodina, tak se dítě do žádné náhradní péče nedostane. Postará se o něj někdo z příbuzných.
Řídíte dětský domov rodinného typu. Co to znamená?
Domov rodinného typu znamená, že se snažíme co nejvíce opisovat systém běžné rodiny. Děti bydlí v bytě, kde jsou s nimi tři pedagogičtí pracovníci. Co nejvíce se simuluje žití rodiny. Děti si po sobě uklízí, vaří si večeře a podílejí se na chodu skupiny. Jestliže chtějí jít na návštěvu do druhé skupiny, musí zaklepat, zeptat se. Podobně jako když jde dítě na návštěvu ke kamarádovi.
Skupinu si mohou vybrat?
Podle zákona platí to, že se nesmějí rozdělovat sourozenecké skupiny. Pokud má dítě kamaráda v druhé skupině, je mu v ní lépe a je v ní volno, respektujeme jeho požadavek. Umožníme to po takzvaném adaptačním pobytu, a potom už by k přesunům nemělo docházet. V běžné rodině děti také nemigrují a neřeknou vám: Já chci jít bydlet k sousedovi.
Jaká je průměrná doba, po které se vrací děti domů?
Půl roku až rok, ale nelze to říct obecně. Záleží na konkrétní situaci. Stalo se mi, že přišla matka dvou momentálně velmi úspěšných chlapců, která pro ně podmínky měla, ale dala přednost partnerovi, který děti nechtěl.
Chtějí se děti vrátit domů?
Víte, mámu nikdy nenahradíte. To je člověk, který je satelitem v dětském životě a kolem něj se všechno točí. Takže ano, děti po mamince stále touží, chtějí k ní jít. Do určitého věku ani nevidí, že to, že jsou u nás umístěny, není vinou dětského domova, ale jejich rodiny. Až se blíží k dospělosti, začínají si uvědomovat, že ten, kdo zklamal, je rodina. A že my ji jen nahrazujeme a snažíme se je připravit do života, aby se nedopouštěly chyb, které třeba dělali jejich rodiče.
Jaké jsou nejčastější důvody umístění dětí k vám?
Nefungující rodina. Často promiskuitní matka, nezaměstnaný otec, alkoholici… V poslední době se hodně objevuje záškoláctví, se kterým někdy souvisejí například krádeže.
Navštěvují děti svou rodinu?
Snažíme se udržovat kontakt s rodinou, protože rodinu a zejména maminku opravdu nikdo nenahradí a většina dětí se k rodině v budoucnu vrací. Pouze přibližně jedna třetina dětí se chce postavit na vlastní nohy bez původní rodiny.
A ti už musí být plnoletí?
To je složité. Plnoletí ano, ale má to i jiný aspekt. Děti v dětském domově totiž musí mít status nezaopatřeného dítěte, a kdyby začaly pracovat, tak ho ztratí a musí odejít. Považuji za velmi významné vzdělání, proto se snažíme, aby ho měli všichni. Je jedno, jestli se vyučí, jdou na střední školu či vysokou. Další z mýtů je ten, že v den osmnáctých narozenin jim sbalíme věci a pošleme je pryč. To není pravda.
Vaše péče tedy pokračuje?
Ano. Pokud dítě studuje, může u nás na základě dohody zůstat až do svých 26 let. Pomáháme jim najít ubytování a práci. Dítě o to ale samozřejmě musí mít zájem. Odchod z dětského domova většinou souvisí s inteligenčním kvocientem dítěte. Čím nižší je, tím dřív chtějí svobodu a neuvědomují si, že potřebují zázemí.
Jak funguje režim v domově?
Řád dětského domova je odstupňovaný podle věku dětí. Samozřejmě ti mladší to mají jiné než ti, kterým se blíží osmnáct. Navíc máme startovací byt a ti, kteří se chystají na odchod, se tam přestěhují. Dostanou finanční limit a starají se sami o sebe.
Mám pocit, že jedním z dalších mýtů o dětském domově je to, že se tyto děti častěji dopouští trestné činnosti…
Ano, ale je to hloupost. Je potřeba se na to podívat z jiné strany. Děti k nám přichází často kvůli tomu, že kradou, nechodí do školy nebo třeba berou marihuanu. Přichází v takovém věku, že my už to nedokážeme napravit. Jediné, co můžeme, je pokusit se ovlivnit jejich rizikové chování a návyky, postarat se, aby měly kde bydlet, měly co jíst, ale víc už nemůžeme. Podle mě by bylo lepší je z rodin odebírat dříve. Takhle žijí na místech, kde zažívají hodně negativních situací, a to se na nich podepisuje. Takže ano, může to procento kriminality být vyšší, ale není to vinou dětského domova.
Jak by podle vás vypadala ideální péče?
Přála bych si, aby dětské domovy vůbec nemusely být, což ale nejde. Vždy budou děti, pro které se nenajde žádná jiná vhodná forma náhradní péče. Dětský domov není žádný ústav, je to místo se spoustou odborně, sociálně, emočně zdatných lidí, kteří jsou pro svou práci nadšeni. Je však pravdou, že dobrou mámu a tátu nenahradit nelze. Podle mě je však lepší výborný dětský domov, než špatná a nefunkční rodina. Ale ani s takovou rodinou nelze zpřetrhat vazby, ty musí zůstat zachovány a i o to se snažíme.
Jaká změna by se vám líbila?
Moje vize je taková, že by děti byly umístěny v bytech v běžné zástavbě. Samozřejmě s vychovatelkami, ale nebylo by to přímo v budově dětského domova.
To by bylo asi finančně náročné…
Ano. Ale rozhodně by to bylo přínosem. Současný systém vytváří kolem těchto dětí skleníkové prostředí. Když pak odchází, jsou zaskočeni realitou života, protože je od všeho chráníme a vše jim umožňujeme. Bohužel takto je to nastaveno systémově a my to neovlivníme, pokud nedojde k legislativním změnám, po kterých praxe volá. Například to, že rodiče zůstávají stále zákonnými zástupci a my pak máme problém třeba s lékařským ošetřením dítěte, vyřízením občanského průkazu a podobně.
V čem by jiné prostředí pomohlo?
V samostatných bytech by se děti dříve seznámili s realitou a byly by více vystaveni každodenním povinnostem a i případnému stresu, který život přináší. Je dobré se o ně postarat tak, aby se o sebe následně dokázaly postarat samy.
Autor: Karolína Machů
44
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
