„Je to škoda, protože je to velmi zajímavé místo. Byly by i plány, jak jej využít, kdyby se našly prostředky na rekonstrukci. Například že by se tam konaly různé koncerty a kulturní události,“ přiblížil správce štípské farnosti František Sedláček.

Ve stínu nového

Že je prioritou nynější poutní kostel, přiznává i náměstek primátora pro kulturu a církve Miroslav Kašný. „Nyní je veškerá pozornost věnována velkému kostelu, který prošel venkovní rekonstrukcí, protože jeho stav byl velmi špatný,“ řekl Kašný. Podotkl, že mohutná stavba bude nejspíš ještě něco stát.

„Zvažuje se podání žádosti o finanční dotaci na rekonstrukci interiéru poutního místa. Takže při nynějším stavu rozpočtu Zlína nebude možné z naší strany jakkoliv na rekonstrukci staré kaple přispět,“ zmínil Kašný. Podle něj je to prý velká škoda. O prodeji objektu se v současnosti ale neuvažuje. „Vím, že v minulosti několik takových plánů bylo. Teď by se dalo uvažovat spíše o výpůjčce objektu. Řešením by mohlo být, kdyby při kostelíku vznikl nějaký nadační fond nebo nějaký spolek přátel tohoto objektu.

„Objekt by spravovali a finance získané z jeho využívání by se zpět investovaly do jeho údržby. Úplně bych tam viděl nějakou komorní hudbu nebo různé křesťanské výstavy, “ dodal. „Když jsem před čtyřmi lety do úřadu nastupoval, byl jsem si tuto stavbu prohlédnout a je vážně krásná. Naštěstí je v současné době po několika úpravách z konce dvacátého století kostel dobře zakonzervovaný a nechátrá tak rychle,“ přiblížil náměstek.

První písemné zmínky o starém kostelíku pocházejí přibližně z poloviny čtrnáctého století, kdy původní malou kapličku nechali Šternberkové přebudovat na gotický kostelík. „Vedle kostela byla zřízena také fara. Z tohoto kostelíku, který měl původní věž dřevěnou, zůstaly jen některé části. Podle dosud zachovalého vyobrazení Panny Marie Štípské z roku 1730 měl pouze jednu věžičku se zvonkem,“ popsal Sedláček.

Na přání své zesnulé ženy nechal začátkem sedmnáctého století Albrecht Valdštejn položit základy pro nynější známý poutní kostel. Ten byl dokončen o sto padesát let později v roce 1765, kdy byla soška ze starého kostelíka přemístěna do nového chrámu. „Od té doby sláva starého kostelíka upadá. Nějakou dobu sloužil jako hrobka lukovských pánů. Dochovaly se tam čtyři náhrobky. Dva z nich patří rodu Nekešů,“ zmínil farář.

Největšího úpadku zažil starý štípský kostelík v dobách josefinských, kdy byl jako zbytečný zrušen patentem císaře Josefa II. a sloužil jako skladiště.
V letech 1807 až 1907 opět sloužil kostelík jako hraběcí hrobka, tentokrát rodu Seilernů. Když si pak vybudovali novou hrobku na nově založeném hřbitově, postupně a definitivně zanikl jeho význam i známost.

Budovu chtěli dokonce zbourat

Začátkem dvacátého století se prý dokonce uvažovalo o likvidaci budovy. „Tehdy ale zasáhl památkový úřad a za finanční pomoci velkostatku v Lukově zůstal kostelík zachován. V současné době zůstala z původního kostela pouze chrámová loď, neboť chatrné presbyterium bylo v roce 1807 strženo,“ sdělil Sedláček.