Doma má totiž celou řadu zbraní, které leccos pamatují, největším skvostem pak je obrněný transportér, kterému se také říká hakl.

„Vyráběli jej Němci, některé součástky pak v tehdejším Československu. Já už ho vlastním třiadvacet let. Koupil jsem jej tenkrát přes jednoho sběratele. Tři roky jsem ho sháněl. Tehdy byl ve vlastnictví filmových ateliérů Koliba v Bratislavě," vyzdvihuje dochovanou raritu Kaňovský.

V době, kdy jej kupoval, za něj zaplatil přes sto tisíc korun. Za tu sumu, jak sám říká, by si tehdy mohl koupit i dům.

Obrněný transportér sloužil hlavně pro přepravu pěchoty, případně pak i pro boj s pěchotou a lehce obrněnými cíli nepřítele. Střeliště zbraní obrněného transportéru bylo obvykle ovládáno dálkově pro lepší ochranu posádky, pouze rakety bylo nutno nabíjet ručně.

Doma má Dan Kaňovský pak také ukryto bezpočet historických zbraní.

„Vlastním mimo jiné zbraně perkusní, ty na jednotlivý náboj, zbraně z první a druhé světové války včetně třeba také kulometu a další nástupce poválečné výroby zbraní," říká Kaňovský.

Válečná doba a vše, co s ní souvisí, jej prý vždycky lákaly. „Zajímám se o ni, sám pro sebe si o ní hledám fakta. Nikdy jsem ji nestudoval, jen pouze pro svou vlastní potřebu. Kupříkladu zbraně jsou pěkné, dobře technicky vymyšlené," podotýká sběratel. A co na vášeň pro vše válečné a hlavně bohatou sbírku zbraní říká jeho rodina? „Coby, musí se přizpůsobit, nic jiného nezbývá," směje se Kaňovský.

Sbírku ale prý zatím nemá, komu by jednou předal. Podle něj totiž v dnešní době nemá nikdo o nic zájem, nikomu se nechce nic dělat. „Jde to všechno od desíti k pěti," míní Kaňovský.

Část jeho zbraní, prý jen zhruba desetinu všech, co doma má, mohli lidé obdivovat o uplynulém víkendu na Setkání přátel historické techniky ve Žlutavě. Jeho výstavce samozřejmě dominoval vojenský hakl.