„Řada žadatelů o řidičský průkaz si už sama uvědomuje svou zodpovědnost za volantem a dobrovolně přichází k dopravně psychologickému vyšetření ověřit si vlastní psychickou způsobilost k řízení," chválí psycholožka PhDr. Jarmila Trochtová z Valašských Klobouk.

Jací provinilci nejčastěji testy dělají? Kvůli čemu přišli o body?

Na Valašskokloboucku, co do počtu vybodovaných, jednoznačně vítězí řidiči osobních vozů, vystresovaní a uspěchaní majitelé a manažeři privátních firem. Často na silnici přeceňují své schopnosti, překračují povolenou rychlost v obci, zapomínají používat bezpečnostní pásy. Nekoncentrují se plně na jízdu, jejich myšlenky ovládá obava ze ztráty zakázek, zaměstnání a rychlá jízda pro ně představuje současně jistý druh odreagování pracovního napětí. Zapomínají přitom na vlastní bezpečí i bezpečí ostatních účastníků silničního provozu, relativně banální přestupky párkrát zopakují a najednou jsou bez bodů, mnohdy i bez práce. Jsou najednou nuceni zcela přehodnotit životní priority a to někdy pořádně bolí.

A kromě nich?

Další kategorii tvoří skupina mladých, nezkušených a nezodpovědných řidičů, kteří často většinou bez vlastního úsilí přijdou snadno k vlastnímu autu, neváží si pak ničeho a nikoho a žijí ze dne na den. Zajímá je to, co je teď, jejich vlastní zábava, dobrodružství a vzrušení za volantem. Jedná se často o zcela nevyzrálé, zakomplexované jedince, kteří v reálném životě sami nic nedokázali, a tak si aspoň při agresivní jízdě nasazují na chvilku masku hrdinů. Jistě není třeba vysvětlovat, jaká rizika může pro nás jízda v blízkosti takových řidičů znamenat.

Kteří řidiči jsou nejslušnější?

Věřili byste, že jsem se ve vlastní praxi dosud nepotkala s vybodovaným řidičem ze státní správy, s úředníkem nebo státním zaměstnancem? Ani se ženou řidičkou?

Chodí někdo k testům dobrovolně z vlastní vůle?

S potěšením musím říct, že během šesti let mé praxe si již řada žadatelů o řidičský průkaz sama uvědomuje svou zodpovědnost za volantem a dobrovolně si přichází ověřit k dopravnímu psychologovi svou způsobilosti k řízení . Investice do vyšetření se vyplatí. Je každopádně levnější než zbytečně vydané peníze za získání řidičského oprávnění skupiny C, D nebo profesního průkazu, který v praxi nakonec nevyužijeme.

K čemu je pro ně vyšetření dobré?

Na základě výsledků dopravně psychologického vyšetření je možno si ujasnit svůj osobní potenciál a předpoklady k určitému druhu dopravy nebo činnosti, o kterých často sami nevíme. Dopravně psychologické vyšetření není třeba brát jako povinné zlo, ale jako přínos pro řidičskou praxi i život. Nebojte se psychologů, setkání s nimi vás obohatí.

Která část testů je nejobtížnější?

Být u vyšetření sám sebou, na nic si nehrát, pravdivě a otevřeně se v dotazníku přiznat ke svým dosavadním názorům, postojům a případným rizikovým vlastnostem a zkušenostem. Řada řidičů má totiž tendenci jevit se při vyšetření v lepším světle, přeceňovat své schopnosti, nepřiznat své slabosti, hrát si na hrdiny.

Přitom i na silnici platí heslo: Silný je jen ten, kdo zná svoje slabé stránky. Uzná-li provinilec svou chybu za volantem a je-li si vědom příčiny vlastního řidičského selhání, má pak v budoucnu šanci stát se lepším řidičem a věřte nebo ne, i člověkem. Ne nadarmo se říká, že řídíme tak, jak žijeme. A to platí i opačně! Vážím si velmi řidičů, i těch vybodovaných, kteří dokážou uznat svou chybu a přehodnotí na základě vybodování nejen své chování za volantem, ale často pozitivně změní i svůj život a životní cíle. To může být ku prospěchu nás všech.

Jak staří lidé testy dělají? Bývají starší řidiči opravdu zkušenější?

Věk není u řidičů ani u běžné populace omezující faktor. Potkávám při vyšetření řidiče, kterým již ve čtyřiceti skončil život, mají zpomalený reakční čas, problematický postřeh , pozornost, jsou bez zájmu cokoliv zlepšovat, učit se. Sedí na místě, žijí „z podstaty" a čekají na štěstí. Když nepřichází, nadávají na druhé, málokdy sami na sebe.

Proti tomu mě občas překvapí velmi dobrými výsledky řidič po šedesátce, který dosud žil a stále žije aktivní život nejen po pracovní, ale i duševní stránce, je psychicky i fyzicky fit a jako řidič úspěšně zvládá všechna úskalí dopravně psychologického vyšetření.

Máte příklady?

Jedním z takových je například můj nejstarší klient, čtyřiasedmdesátiletý profesionální řidič nákladní dopravy. Velmi činorodý člověk, který dochází na pravidelné kontroly a je dosud úspěšným řidičem i manažerem rodinné firmy v jedné osobě. Nejmladším klientem je student ve věku 17 let, který si spolu s rodiči u mě objednal kariérové poradenství se zaměřením na posouzení jeho schopností k profesi řidič nákladní dopravy.

V čem by se měla změnit legislativa? Jsou někde díry či nedostatky, které by měli zákonodárci předělat?

O platných zákonech je možno obecně diskutovat, řada z nich má nejednoznačný výklad a je možno si je vyložit po svém. Příkladem takového právního chaosu je například skutečnost, že řidič, kterému byl odebrán řidičský průkaz z důvodu požívání alkoholu a jsou u něj patrná rizika recidivy tohoto nežádoucího chování, není povinen při žádosti o vrácení ŘP absolvovat dopravně psychologické vyšetření. Tuto povinnost má přitom řidič vybodovaný za relativně banální přestupky, jako je telefonování nebo nepoužití bezpečnostního pásu.

Co by se tedy mělo změnit?

Podmínkou zlepšení dopravního (i společenského) klimatu u nás je podle mě vytvoření všem srozumitelných a jasných zákonů, které slouží člověku a které budou respektovány a především dodržovány všemi odshora dolů. Je třeba znovu v naší společnosti nastolit povědomí, že slušnost a úcta k druhému se vyplácí, a to nejen na silnici. Bulvár nás dnes a denně seznamuje s případy, kdy dokonce jízda po požití alkoholu s následným ublížením na zdraví je mediálně známé osobnosti prominuta.

Bulvár nám dává návod, jak si za peníze lze koupit spravedlnost, najít díru v zákoně a jak je možno z viníka udělat nevinného. Do povědomí národa se vkrádá myšlenka, že si tu každý může dělat, co chce. Zlepšit morálku na silnicích je možno pouze nekompromisním a důsledným dodržováním sankcí ze strany policie a také zkvalitněním její práce.

To vše za předpokladu, že zákony budou vytvářet kvalifikovaní a zkušení odborníci z oboru dopravy, nikoliv lidé volení do zákonodárných orgánů dle stranické příslušnosti, bez odborné způsobilosti.

Myslíte si, že by se měla zpřísnit pravidla při udělování řidičských průkazů?

Ano, je s podivem, že například získání řidičského oprávnění skupiny C, D je umožněno mladistvému, osobnostně nevyzrálému jedinci už ve věku 18 let, a to bez jakéhokoliv osobnostního posouzení, bez praxe, bez zkušeností.

Doporučuji navýšit věkovou hranici pro získání řidičského oprávnění skupiny C,D nebo alespoň zanést do silničního zákona podmínku nezbytné minimálně jednoleté praxe na nákladním vozidle pro věk 18 let. Pak se budeme cítit na silnici bezpečněji.