I díky těmto přírodním podmínkám se v obci vždy dařilo pěstování ovoce a dokonce i vínu se na místních svazích vedlo dobře. Pokud se některý rok ovoce neurodilo, „ej" bylo věru zle.

Výrobou a prodejem sušeného ovoce si totiž místní vždy přivydělávali. Ostatně ovocný strom má obec i ve svém znaku. Bez nadsázky by tam však mohl být i kůň.

„Koně se tu historicky chovali. Dokonce tu dřív byla i plemenářská stanice. I dnes se
v okolí obce pasou koně a několik rodin má koně i doma," vysvětlil Jiří Šulák, mladý starosta a rodák ze zlínské Lesní čtvrti.

„Do Zlína už bych se vrátit nechtěl. Zdržuji se tam jen, když musím. Tady se dobře žije," usmívá se. Podobný názor sdílí i další lidé. Do vesnice se totiž stěhují nové rodiny, a tak počet obyvatel směle roste. Podle starosty je v územním plánu rezerva ještě alespoň na třicet nových domů.

Mezi největší radosti počítá starosta přírůstek dětí, ale hlavně vzájemnou pospolitost obyvatel vesnice.

„Když uděláme nějakou akci, lidé přijdou a umí si ji užít. Vycházejí spolu, a to je moc důležité," říká starosta. Oproti tomu mezi trápení obce se počítají už spíše technické věci. Hustota provozu na silnici do Zlína nebo nedokončená kanalizace. To jsou problémy, které snesou příměr „časovaná bomba".

Sounáležitost místních dokládá velká spousta akcí, které se tu konají. Ke tradičním akcím, jako je Mikuláš, živý betlém, drakiáda nebo pohádkový les se tu pořádá i méně tradiční sáňkiáda nebo hledání skřítka Zimníčka. Mezi nejznámější akce patří Přehlídka dechových hudeb. Ta se letos uskuteční už poosmé.

Vše přitom začalo jako spojená oslava narozenin. Dva místní občané Leoš Mikel a Leoš Pavlůsek mají narozeniny ve stejný den, a tak se začala pořádat akce s původním názvem 2L tour. Postupně se z narozeninové akce stalo oblíbené setkání. S dechovou hudbou jsou Doubravy spojené velmi úzce. Vždyť zde žije a tvoří i autor mnoha skladeb František Kohoutek.

Mezi pořádanými akcemi se nezapomíná ani na tradice. Hasiči tu tak pořádají masopustní veselí, kterému se tady říká končiny. Na Velikonoce chodí klepáči a i kroj Luhačovického zálesí tu najdete v nejedné chalupě.

Minimálně děti z folklorního souboru Doubravjánek ho nosí při svých vystoupeních poctivě. Ostatně Doubravy patřily spolu s Kelníky a Zlámancem k posledním obcím Luhačovického Zálesí, kde se kroj nosil i ve všední den.

Aktivní tu jsou i další spolky. K tradičním, jako jsou hasiči, myslivci, fotbalisté, včelaři, se přidává i klub maminek nebo kapličkový výbor. Daří se tu i podnikání. Z živnostníků jsou tu zedníci, truhláři, stolaři nebo sklenář. V obci je pila, autobazar, autoservis, zpracovávají se zde plastové fólie, nakoupíte si stavební materiál i italskou módní obuv. V obci je možné si i pronajmout těžkou mechanizaci jako například autojeřáb a bagr. Přímo ve vesnici je tedy i několik desítek pracovních příležitostí. Zbytek lidí dojíždí za prací většinou do Zlína. K práci patří relax. Kdo nepreferuje hospodu, může vyrazit na výlet do okolí.

„Kterým směrem se vydáte, tam je krásně. Ve směru na Ořechov jsou nádherné výhledy na Chřiby i Karpaty. Za obcí máme i přírodní památku Uhliska. Na své si tu přijdou i houbaři," vyjmenoval starosta, jinak sám nadšený motorkář.

Přírodní památka Uhliska by však dnes možná tak krásnou lokalitou nebyla, nebýt ochranářů z Doubrav a okolí.

„Je to srdeční záležitost. Chodil jsem tam od mala a i teď tam často chodím i v zimě," říká místní občan Pavel Šnajdara. Jako pracovník odboru životního prostředí Zlínského kraje má ochranu přírody v krvi.

„Už je to pětadvacet let, co jsme tu lokalitu začali udržovat. Předtím se o ni řadu let nikdo nestaral," doplnil. Mezi nejvzácnější a tedy i ohrožené druhy patří především modrásek očkovaný a bahenní. Rostou tu však i nádherné orchideje.

Na své si přijdou i milovníci historie a památek. V obci je roubená zvonice. Na tu se zvonilo i při blížících se bouřkách nebo přímo při katastrofách, jako byl požár nebo ničivá povodeň. Mezi další zajímavé objekty patří roubené stodoly, památkáři chráněná zděná komora či zbytky rolnické usedlosti.

Ostatně velká spousta objektů ve strážnickém skanzenu je přenesena právě z Doubrav. Ještě v šedesátých letech tu měli také unikátní soubor zděných komor.

„Kdyby je všechny nezbourali, kdoví? Třeba už jsme mohli být v UNESCU," usmívá se Václava Říhová.

Mezi další kuriozity patří například i značný výskyt vzácného jeřábu oskeruše. Strom, kterému se tady říká oskoruša, plodí ceněné ovoce. Je známé svou léčivou silou a podle některých se z něj pálí ta vůbec nejlepší ovocná pálenka. Léčivou sílu potvrzuje i letitá zkušenost.

„Mám oskorušky v mrazáku. Pomáhá i při úporných střevních potížích. Prý i na úplavici účinkuje," potvrdila hospodářka obce.

Doubravy v číslech

1406 – z tohoto roku je první písemná zmínka o obci

1920 – v tomto roce se tehdejší Důbravy přejmenovaly na Doubravy

1958 – V tomto roce postihla obec velká povodeň.

520 – je aktuální počet obyvatel

517 – tolik metrů nad mořem má nejvyšší místo doubravského katastru

Možná jste nevěděli, že…

- lidé v obci se dříve dělili na pomyslné „kasty" bydleli tu kravaři, kozaři a bobkaři.
- V obci žije juniorský mistr světa v inline hokeji David Pavlůsek
- Nad obcí stával větrný mlýn. Dnes se místu říká Větřák. Poblíž stávala i cikánská osada. Nacisté nechali její obyvatele deportovat. Do Doubrav se už nevrátil nikdo.
- Obec a okolí se pyšní velkým množstvím křížů a božích muk. O všechny se obec poctivě stará.
- Jedna místní lokalita se jmenuje Úprzlí. Je to podle toho, že tudy vždy „uprzli" tedy uprchli zloději, kteří v dědině řádili.